12 Co 235/2023-333 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok I.), zamítl žalobu co do částky , částka, (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 5 520 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho právního zástupce (výrok III.).2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž žalobkyně požadovala zaplacení částky 100 000 Kč. Tvrdila, že má podle § 39 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o VŠ“) oprávnění působit jako soukromá vysoká škola a dne , datum, uzavřela se žalovaným po jeho přijetí ke studiu smlouvu o vysokoškolském studiu formou Smluvního prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia na , adresa, (dále jen „Prohlášení“), v níž se žalovaný zavázal k úhradě studijních a administrativních poplatků, jejichž výše a splatnost vyplývá z vnitřních předpisů žalobkyně (Statut , právnická osoba, , Studijní a zkušební řád a nařízení rektora), zejména se zavázal uhradit veškeré studijní poplatky za celou standardní dobu studia, a to i v případě nepokračování ve studiu. Žalovaný byl v rámci vyrozumění o přijetí ke studiu ke dvouletému magisterskému studiu informován, že dle nařízení rektora činí studijní poplatky za příslušný studijní program v jím zvolené cenové úrovni Standard za 2 roky studia (do , datum, ) 80 000 Kč s tím, že roční splátka školného činí 40 000 Kč, byl informován o podmínkách studia a o tom, že v případě jejich nesplnění je povinen doplatit cenový rozdíl do úrovně Premium včetně administrativního poplatku dle ceníku žalobkyně. Žalovaný podmínky zvýhodněné cenové úrovně Standard nesplnil, po jednom akademickém roce studia zanechal písemným prohlášením, jeho studium bylo ukončeno ke dni , datum, . Žalovaná částka sestává z neuhrazeného studijního poplatku 40 000 Kč za akademický rok 2022/2023, doplatku cenového rozdílu do úrovně Premium ve výši 20 000 Kč za každý akademický rok 2021/2022, 2022/2023 a administrativního poplatku za nesplnění podmínek cenové úrovně Standard v ročníku podle ceníku žalobkyně 2 x 10 000 Kč.3. Žalovaný se bránil tvrzením, že mezi ním a žalobkyní nevznikl právní poměr, neboť nebyl řádně přijat ke studiu, Prohlášení není smlouvou o studiu, ale jednostranným úkonem, nestal se proto studentem žalobkyně. Vnitřní předpisy žalobkyně považuje za neplatné, neboť nebyly podle § 36 zákona o VŠ registrovány ministerstvem, nařízení rektora není vnitřním předpisem. V době podpisu Prohlášení, jímž bylo přijetí ke studiu podmíněno, byl pouhým uchazečem o studium. Poukázal na to, že pro zanechání studia zákon o vysokých školách žádné podmínky nestanoví.4. Okresní soud po provedení účastníky navržených důkazů vyšel ze zjištění, že žalobkyně je coby soukromá vysoká škola se státním souhlasem akreditovaným poskytovatelem vysokoškolského vzdělání v oblasti ekonomie a managementu, že žalovaný podal elektronickou přihlášku do navazujícího magisterského studia v oblasti „lidské zdroje“, že přijímací řízení proběhlo formou vyplnění studijně motivačního dotazníku, dne , datum, byl žalobkyní písemně vyrozuměn o splnění podmínek přijímacího řízení a byl podmíněně přijat do doby, než doloží doklad o nejvyšším dosaženém vzdělání. Žalovaný byl seznámen s podmínkami studia a cenami školného odstupňovanými do 4 kategorií s tím, že studium v jím zvolené cenové úrovni Standard je podle nařízení rektora zpoplatněno částkou 80 000 Kč za celé dvouleté studium, splatnou ve výši 40 000 Kč za každý akademický rok. Žalovaný Prohlášení podepsal, požadované dokumenty doložil, od října 2021 do června 2022 se účastnil výuky a , datum, na svou žádost studium ukončil. Za první akademický rok zaplatil školné 40 000 Kč, dále již nezaplatil ničeho, ač se v Prohlášení zavázal hradit poplatky za studium vyplývající z vnitřních předpisů žalobkyně.5. Po právní stránce okresní soud učinil závěr, že podpisem Prohlášení účastníci platně uzavřeli smlouvu o studiu jako inominátní smlouvu podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jíž se žalobkyně zavázala za úplatu (školné) poskytnout žalovanému možnost vzdělání v oboru ekonomika a management, oblast „lidských zdrojů“ ve dvouletém navazujícím magisterském programu, žalovaný se zavázal dodržovat povinnosti a závazky vyplývající ze zákona a vnitřních předpisů žalobkyně (Statut, nařízení rektora), hradit sjednané poplatky za studium v termínech dle vnitřních předpisů s tím, že případné zanechání studia na jeho platební povinnost nemá vliv. Svým podpisem stvrdil, že do závazkového vztahu vstupuje vážně, svobodně a nikoli s výhradou. Okresní soud neměl pochybnosti o smluvní povaze Prohlášení obsahujícího vzájemné závazky obou smluvních stran a podepsaného žalovaným a rektorem žalobkyně. Uzavřel, že smlouva o studiu má charakter formulářové, adhezní smlouvy, v níž má žalovaný postavení slabší strany, nicméně se studentem žalobkyně fakticky i právně stal, status studenta měl i podle evidence Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a požíval s tím spojené benefity. Konstatoval, že případné žalovaným poukazované nedostatky z pohledu veřejnoprávního nemají na platnost smluvního ujednání účastníků vliv. Dovodil, že sjednané školné slouží k vytvoření podmínek pro absolvování celé předpokládané doby studia. Zavázal-li se žalovaný zaplatit za dvouleté studium v dané cenové kategorii částku 80 000 Kč bez ohledu na jeho případné předčasné ukončení a svůj závazek porušil, je povinen doplatit částku 40 000 Kč. Požadavek k zaplacení dalších studijních a administrativních poplatků okresní soud důvodným neshledal s tím, že nesměřuje k legitimním cílům, neboť zbývající poplatky nejsou kryty žádným protiplněním a fakticky jde o sankci za dobrovolné ukončení studia, které je právem každého studenta. Poukázal na to, že žalovaný podmínky sjednané cenové úrovně naplnit nemohl, ukončil-li studium ze zdravotních důvodů. Dospěl k závěru, že smlouva o studiu je v části týkající se odkazů na vnitřní předpisy ukládající takovou povinnost absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy a potažmo se zákonem podle § 588 o. z., proto co do částky 60 000 Kč představující doplatek do cenové úrovně Premium za akademický rok 2021/2022 a 2022/2023 (2 x 20 000 Kč) a administrativní poplatek za „nesplnění cenové úrovně Standard“ podle položky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, Administrativního ceníku žalobkyně (2 x 10 000 Kč) žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. a převážně úspěšnému žalovanému přiznal vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů řízení v rozsahu 20 % v částce 5 520 Kč.6. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání oba účastníci. Žalobkyně, která odvoláním napadla výroky II. a III. rozsudku, vytkla okresnímu soudu nesprávné právní posouzení otázky (ne)platnosti části smlouvy o studiu. Zdůraznila, že soukromé právo vychází ze široce koncipované zásady autonomie vůle a ani ust. § 59 zákona o VŠ reglementující poplatky na soukromých vysokých školách nezakazuje odchylné ujednání. Poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4532/2014, podle kterého poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách nepředstavují přímé (adresné) protiplnění za poskytnuté služby (zprostředkovanou výuku), nýbrž představují podíl studenta na nákladech na vysokoškolské studium. Okresní soud v odůvodnění rozsudku nijak nevysvětlil, v čem by měl spočívat zřejmý, jednoznačný a nepochybný rozpor s dobrými mravy, či rozpor se zákonem a veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z. K závěru o povaze doplatku při nesplnění cenové úrovně a administrativního poplatku jako smluvní pokuty dospěl bez bližšího osvětlení svých úvah a hodnocení smluvních ujednání či vnitřních předpisů a jejich podřazení pod § 2048 o. z. Opomenul přitom, že údajná smluvní pokuta není navázána na zanechání studia žalovaným, ale na nesplnění podmínek zvýhodněné cenové úrovně. Dodala, že i v případě, že by se o smluvní pokutu skutečně jednalo, byla by namístě toliko její moderace. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalovanému uloží povinnost k zaplacení dalších 60 000 Kč a přizná jí právo na náhradu nákladů řízení.7. Žalovaný v opakovaně doplňovaném odvolání jeho rozsah výslovně nevymezil, avšak z obsahu je zřejmé, že napadá správnost meritorního žalobě vyhovujícího výroku I., jakož i závislého nákladového výroku III. Zopakoval, že mezi účastníky nevznikl „de iure“ právní vztah a že žalobkyně nedisponuje platnými a účinnými vnitřními předpisy. Obsáhle argumentoval (ve stručnosti shrnuto) tím, že věc je nutno posuzovat podle zákona o VŠ jako veřejnoprávního předpisu a není důvodu, aby soukromá škola uzavírala se svými studenty smlouvy o dodržování vnitřních předpisů a úhradě studijních poplatků, když práva a povinnosti upravuje přímo zákon o VŠ. Ač sám neměl vůli žádnou smlouvu uzavírat, nic jiného mu v případě, ž