8 Co 3/2024-86 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví specifikovaným rozsudkem Okresní soud v Litoměřicích (dále již jen soud prvního stupně) zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení celkem částky , částka, (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce se domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částky , částka, , , částka, a , částka, na podkladě tvrzení, že představované výsluhovým příspěvkem, odchodným a peněžitým darem. Soud prvního stupně učinil zjištění, že žalobce byl vojákem z povolání, vůči kterému bylo zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 trestního zákona, porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 trestního zákoníku, porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 trestního zákoníku, přičemž trestní řízení , Anonymizováno, němu bylo skončeno až na základě usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Z výnosu Agentury personalistiky Armády České republiky ze dne , datum, zjistil, že služební poměr žalobce zanikl k , datum, . Podle potvrzení o délce výkonu vojenské činné služby ze dne , datum, žalobcův služební poměr dosáhl 36 roků, 4 měsíců a 10 dnů. Rozhodnutím Ministerstva obrany ze dne , datum, bylo žalobci přiznáno odchodné ve výši , částka, , částka byla žalobci zaslána dne , datum, . Ministerstvo obrany dalším rozhodnutím ze dne , datum, žalobci přiznalo výsluhový příspěvek od , datum, , včetně jeho navýšení v následujících letech; doplatek výsluhového příspěvku za období od ledna 2015 do , datum, činil částku , částka, , tato částka byla žalobci vyplacena dne , datum, . Rozhodnutím Agentury personalistiky Armády České republiky ze dne , datum, byla žalobci přiznána částka , částka, coby peněžitý dar za období od , datum, do , datum, . Ze žádosti ze dne , datum, soud prvního stupně ověřil, že žalobce u žalované vznesl nárok na náhradu škody ve formě úroků z prodlení z opožděně vyplacených náhrad, přičemž žalovaná potvrdila přijetí tohoto podání přípisem ze , Anonymizováno, , datum, . Ze záznamu o pohovoru ze dne , datum, ověřil, že žalobci byla stanovena doba trvání služebního poměru na dobu určitou do , datum, . K žádosti žalobce o poskytnutí odškodnění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb. přijala žalovaná stanovisko ze dne , datum, , v němž žalobci nárok na náhradu škody nepřiznala. Z čestného prohlášení ze dne , datum, učiněného , tituly před jménem, , jméno FO, soud prvního stupně učinil zjištění, že jmenovaný v něm uvedl, že žalobce splňoval podmínky pro prodloužení jeho služebního poměru s ohledem na to, že jako voják z povolání působil v armádě více než 30 let s vynikajícím hodnocením. Závazek na další roky mu nebyl prodloužen pouze z důvodu probíhajícího trestního stíhání. Zjištěný skutkový stav posoudil soud prvního stupně podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále již jen „zák. č. 82/1998 Sb.“), a to podle § 1 odst. 1, § 2 a § 15 odst. 1 tohoto zákona. Vzal za nesporné, že z důvodu vedení trestního řízení byly žalobci vyplaceny výsluhový příspěvek, odchodné a poskytnut peněžitý dar až v roce 2021, resp. 2022. Žalobce se žalobou domáhá proplacení úroků z prodlení z těchto nároků, protože mu nebyly vyplaceny v roce 2015 (resp. 2013 v případě peněžitého daru), jak by tomu bylo v situaci, kdyby vůči němu nebylo vedeno trestní řízení. Soud prvního stupně vyšel ve vztahu k úrokům z prodlení i z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podpůrně odkázal na závěry obsažené v odborné literatuře ohledně přiznání úroku z prodlení (viz komentář Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, 4. vydání, 2017, s. 1-31: P. Vojtek) a dospěl k závěru, že nelze žalobci přiznat úroky z prodlení. Nepopřel, že v důsledku vedení trestního řízení byly žalobci vyplaceny jím požadované nároky s ukončením jeho služebního poměru vojáka až v letech 2021 a 2022, nikoli v době ukončení jeho služebního poměru k , datum, , avšak jen na základě této skutečnosti nelze žalobci nárok na úrok z prodlení přiznat. Žalobce požadoval úroky z prodlení v režimu zák. č. 82/1998 Sb., přičemž v takovém případě je nutné, aby se „v plném rozsahu podřídil jeho režimu“. Zákon č. 82/1998 Sb. úroky z prodlení , Anonymizováno, žadatelům přiznat jen poté, co se příslušný úřad dostane do prodlení s výplatou škody (§ 15 zák. č. 82/1998 Sb.). Soud prvního stupně nezjistil (a žalobce to v projednávané věci ani netvrdil), že by se žalovaná dostala do prodlení s výplatou nároku dle zák. č. 82/1998 Sb. Ve smyslu tohoto zákona je důležité pouze to, zda mu tyto nároky (byť pozdržené z důvodu vedení trestního stíhání vůči žalobci) byly nakonec přiznány a vyplaceny či vyplacení nároku dle jiného předpisu „opožděně“ v souvislosti s vedením trestního řízení, které však neskončilo odsouzením takové osoby, oproti stavu, kdy by žádné trestní stíhání s takovou osobou vedeno nebylo. Soud prvního stupně nepřehlédl, že žalobce se v letech 2012 až 2021 ocitnul ve značné právní nejistotě s ohledem na probíhající , podezřelý výraz, stíhání, , Anonymizováno, jen na základě této skutečnosti nelze žalobci přiznat veškeré jím vyčíslené nároky. Je nezbytné rozlišovat mezi újmou, která byla žalobci způsobena vedením , podezřelý výraz, , Anonymizováno, a kterou žalobce pravděpodobně po žalované rovněž požaduje uhradit, a mezi dalšími tvrzenými újmami přímo či nepřímo souvisejícími s vedením tohoto trestního řízení. Mezi tyto „přímo či nepřímo“ související újmy sice žalobce v projednávané věci uvádí úrok z prodlení z titulu opožděné úhrady výsluhových nároků oproti stavu, kdyby žádné , podezřelý výraz, stíhání s ním nebylo , Anonymizováno, , soud prvního stupně vyjádřil názor, že setrvalá rozhodovací praxe civilních soudů dospívá k závěru, že žádný úrok z prodlení z důvodu opožděné platby (ať už v podobě vrácení kauce nebo jako tomu bylo v projednávané věci v případě vyplacení dávek sociálního zabezpečení - viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) podle zák. č. 82/1998 Sb. nelze přiznat a soud prvního stupně neshledal důvodu pro to, aby se od této praxe odchýlil. Zabýval se i polemikou žalobce, že orgán veřejné moci mohl s peněžními prostředky nakládat, když především není zřejmé, na základě čeho žalobce dovozuje, že žalovaná mohla s těmito prostředky v mezidobí nakládat - pokud totiž nebyly splněny podmínky pro přiznání určité dávky (ať už z jakéhokoli důvodu, přičemž soud se k zákonnosti jednotlivých rozhodnutí Ministerstva obrany, jimiž byly žalobci jednotlivé nároky přiznány, nevyjadřuje, neboť toto nebylo předmětem daného řízení), neexistovaly v dané chvíli žádné peněžní prostředky žalobce, které měl v držení orgán veřejné moci a mohl by s nimi „svévolně“ na úkor žalobce nakládat. Pakliže žalobce v průběhu řízení počal tvrdit, že nárok by měl být přiznán z titulu případného bezdůvodného obohacení žalované, pak rovněž této argumentaci soud prvního stupně nepřisvědčil. Pokud totiž nárok žalobci na žalovanou částku nevznikl z jím tvrzeného titulu úroku z prodlení s ohledem na výše uvedenou judikaturu, nelze tuto překážku obejít tím, že žalobce počne tvrdit, že se žalovaná bezdůvodně na jeho úkor obohatila, neboť tím by zjevně došlo k popření výše uvedeného. Soud prvního stupně uzavřel, že za období let 2015 až 2021 nelze žalobci přiznat nárok z titulu tvrzených úroků z prodlení či z bezdůvodného obohacení, neboť v tomto období žalobce zjevně nárok na výplatu příslušných výsluhových dávek s ohledem na probíhající , podezřelý výraz, stíhání nesplňoval – k tomu viz § 143 odst. 8 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolení, ve znění pozdějších předpisů. Příslušné podmínky začal žalobce splňovat až po pravomocném skončení tohoto řízení, v němž byl obvinění zproštěn, přičemž tyto nároky žalobci zjevně dle předložených výpisů z bankovních účtů vyplaceny byly. Případné pochybení Ministerstva obrany při rozhodování o těchto nárocích v roce 2021 (žalobcem nadto netvrzená a ani neprokázaná) nelze řešit v řízení podle zák. č. 82/1998 Sb., vedeného s žalovanou z titulu údajného prodlení spočívajícího v tom, že výše uvedené výsluhové náležitosti by za jiného běhu okolností (v podobě nevedení předmětného , podezřelý výraz, stíhání vůči žalobci) byly žalobci vyplaceny daleko dříve.