10 Co 215/2025-108 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 27 218,69 Kč s tam specifikovanými úroky jako právní nástupkyně původní věřitelky , právnická osoba, Ta uzavřela s žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách zahrnující vedení běžného účtu žalovanému a následně i poskytnutí kontokorentního úvěru , Anonymizováno, s úvěrovým limitem 20 000 Kč. Žalovaný v rámci úvěrového rámce překročil povolený úvěrový limit, banka tedy využila svého práva z uzavřené úvěrové smlouvy, převedla debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 25 418,69 Kč dne 6. 6. 2023 na nově otevřený zvláštní úvěrový účet a umožnila žalovanému splácení dluhu ve splátkách. Žalovaná částka však žalovaným nebyla splácena řádně a včas, banka proto opětovně využila svého smluvního práva a zesplatnila k 1. 11. 2023 celou dlužnou částku a vyzvala žalovaného k úhradě částky 27 218,69 Kč. Žalovaný tuto dlužnou částku neuhradil, dlužná jistina se proto dále úročila s úrokem pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu 29 % ročně. Ke dni postoupení pohledávky podle smlouvy o postoupení pohledávek z 19. 6. 2024 mezi žalobkyní a bankou byla dlužná částka na úvěrovém účtu vyčíslena částkou 25 418,69 Kč. Žalovaný na svůj dluh vůči žalobkyni nic nezaplatil.2. Okresní soud spolu s nařízením jednání ve věci vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ve směru, kolik žalovaný celkem čerpal finančních prostředků a kolik na svůj dluh zaplatil. Žalobkyně k tomu uvedla, že s ohledem na povahu úvěrového produktu – úvěrového rámce k běžnému účtu není schopna částku čerpání prostředků žalovaným uvést, když na běžném účtu klient nakládá se svými vlastními peněžními prostředky, které nejsou vždy v celé své výši úhradami vyčerpaného úvěru, debetní a kreditní zůstatky na běžném účtu klienta jsou tedy každý den proměnné. Trval-li by soud na přesné výši výpočtu bezdůvodného obohacení žalovaného, musela by žalobkyně vznést dotaz na svého právního předchůdce, tedy banku. K nařízenému jednání soudu se žalobkyně s omluvou nedostavila.3. Okresní soud shora citovaným rozsudkem žalobu zamítl. Listinnými důkazy týkajícími se samotného uzavření smlouvy o úvěrovém rámci v rámci běžného účtu žalovaného dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti, když žalobkyni jako právní nástupkyni původního věřitele by příslušela toliko vydání bezdůvodného obohacení žalovaným. V řízení však nebylo čerpání úvěru žalovaným prokázáno. Dle skutkových tvrzení žalobkyně měl být úvěr poskytnut na běžném účtu žalovaného, nebyl tedy čerpán až dne 6. 6. 2023 převodem na nově zřízený účet. Stejně tak nebylo v řízení prokázáno překročení povoleného úvěrového limitu ze strany žalovaného. Žalobkyně se k jednání nedostavila a soud nemohl tedy poskytnout žalobkyni opětovné poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 a 3 občanského soudního řádu k označení důkazů k prokázání faktické výše příjmů a výdajů žalovaného, k čerpání úvěru na běžném účtu a překročení úvěrového limitu (tedy k prokázání výše bezdůvodného obohacení).4. Žalobkyně při akceptování názoru soudu, že jí v daném případě přísluší pouze vydání bezdůvodného obohacení, napadla zamítavý rozsudek toliko do částky 25 418,69 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % od 2. 11. 2023 do zaplacení a navrhla změnit napadený rozsudek tak, že jí bude tato částka přiznána. Žalovaný porušil své závazky k právnímu předchůdci žalobkyně zejména tím, že se dostal do nedovoleného záporného zůstatku účtu, banka proto využila svého práva a prohlásila již vyčerpané částky úvěru (jistiny, úroků a všech ostatních závazků) za splatné k 1. 11. 2023. Žalobkyně se domnívá, že čerpání úvěru prokázala doloženým výpisem z účtu, v soudní praxi jsou bankovní výpisy způsobilým důkazem k prokázání převodu. Odvolatelka se domnívá, že tvrzení o tom, kolik bylo žalovaným za celou dobu smluvního vztahu uhrazeno, nenese, jde o břemeno tvrzení žalovaného. Žalobkyni stačí jen tvrdit a prokazovat, že prostředky byly na základě absolutně neplatného úkonu čerpány a tvrdit, že nebyly vráceny. Při odvolacím jednání odkázala žalobkyně na podané odvolání, provedení dalších důkazů ve věci nenavrhla.5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.6. Odvolání není důvodné a odvolací soud je v situaci, kdy může v zásadě jen odkázat na důvodovou část napadeného rozsudku. Žalobkyni ve vztahu k existenci a výši bezdůvodného obohacení žalovaným tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní, neboť z těchto tvrzení v případě jejich prokázání dovozuje pro sebe příznivější výsledek ve věci. Z předloženého výpisu platební historie úvěrového účtu žalovaného z 1. 7. 2024, na který se v odvolání žalobkyně odvolává, není patrné víc, než že smlouva byla prodána, že šlo o úvěr 25 418,69 Kč ze smlouvy ukončené dne 1. 11. 2023, že poslední přijatá platba ve výši 13 843,85 Kč byla přijata dne 24. 6. 2024. Ani z této listiny nelze objektivně prokázat, ve kterém období, jakým způsobem a v jaké konkrétní výši vznikl kredit poskytnutý právním předchůdcem žalobkyně žalovanému, ostatně výše postoupené pohledávky žalobkyni vůči žalovanému nevyplývá ani z předložené přílohy smlouvy o postoupení pohledávek mezi bankou a žalobkyní jako postupníkem. Odvolatelka sama připouští, že nakládá-li žalovaný na svém účtu i vlastními peněžními prostředky, které nejsou vždy v celé výši úhradami vyčerpaného úvěru, nelze bez rozpisu jednotlivých realizovaných plateb v rozhodném období zjistit na jedné straně částku prostého čerpání kreditu a na druhé straně částku jeho placení, tedy prokázat skutečnou výši tvrzeného bezdůvodného obohacení žalovaného. Odvolací soud tedy z vyložených důvodů rozsudek okresního soudu v odvoláním dotčeném rozsahu zamítavého výroku a v závislém nákladovém výroku jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).7. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je výrazem skutečnosti, že v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.