8 Co 20/2026-128 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným usnesením Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „okresní soud“) určil, že žalobkyně a) spolu s bývalým manželem , jméno FO, , narozeným dne , datum, , zemřelým dne , datum, , byli ke dni úmrtí , jméno FO, , tj. ke dni , datum, , v režimu společného jmění manželů vlastníky pozemku parc. č. , parcelní číslo, zahrada, zapsaného na listu vlastnictví č. , číslo listu vlastnictví, v k. ú. a obci , obec, , evidovaného v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro , oblast působnosti, , Katastrálního pracoviště , obec, (výrok I.), zamítl žalobu na určení, že žalobkyně a) je vlastnicí pozemku parc. č. , hodnota, , zahrada v k. ú. a obci , obec, , zapsaném u Katastrálního úřadu pro , oblast působnosti, , Katastrálního pracoviště , obec, (výrok II.), rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou nemá žádná z účastnic právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), že ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovanou je žalovaná povinna zaplatit žalobci b) náhradu nákladů řízení ve výši 13 329,36 Kč, k rukám zástupkyně žalobce b), a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.), a že ve vztahu mezi žalobkyní c) a žalovanou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni c) náhradu nákladů řízení ve výši 11 969,32 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně c), a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).2. Nákladový výrok III. svého rozsudku okresní soud odůvodnil tím, že žalobkyně a) se vedle určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. , parcelní číslo, zahrada, zapsaného na listu vlastnictví č. , číslo listu vlastnictví, , vedeného Katastrálním úřadem pro , oblast působnosti, , Katastrálním pracovištěm , obec, pro k. ú. a obec , obec, (dále jen „nemovitá věc“) domáhala ještě určení, že se svým bývalým manželem , jméno FO, byla ke dni jeho úmrtí vlastnicí nemovité věci v režimu společného jmění manželů, v této části přitom byla žaloba zamítnuta, úspěch a neúspěch žalobkyně a) a žalované tak shledal rovnocenným a rozhodl proto podle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.3. Proti výroku III. usnesení okresního soudu podala včasné odvolání žalobkyně a). Zrekapitulovala, že se původně domáhala pouze určení, že je vlastnicí nemovité věci z titulu vydržení, ať již řádného či mimořádného, z procesní opatrnosti přitom opřela žalobu o oba tyto tituly a bylo zcela na uvážení okresního soudu, na základě kterého z nich žalobě vyhoví. Po poučení okresního soudu, který dospěl k závěru, že přes nedostatek, byť i neplatného nabývacího titulu, došlo k řádnému vydržení nemovité věci, rozšířila svou žalobu o eventuální petit, když navrhla určení, že ke dni smrti manžela byli oba v režimu společného jmění manželů vlastníky nemovité věci a navrhla, aby do řízení přistoupili žalobci b) a c). Byla tedy podána žaloba s eventuálním petitem, přičemž sekundárnímu petitu bylo zcela vyhověno. Z pohledu nákladů řízení platí, že v případě žaloby s eventuálním petitem má žalobce plný úspěch tehdy, jestliže soud uznal v plném rozsahu za opodstatněný eventuální petit, popřípadě pouze některý z eventuálních petitů, i když nevyhověl žalobě v některém z nich. Žalovaný má úspěch pouze tehdy, pakliže je žaloba zamítnuta v obou petitech. V občanském soudním řízení je základním pravidlem pro rozhodování o nákladech řízení pravidlo zakotvené v § 142 odst. 1 o.s.ř., podle které účastník, který má ve věci procesní úspěch, má právo na náhradu svých účelně vynaložených nákladů vůči účastníku, který úspěch neměl. Soud tedy musí posoudit, zda byl účastník ve věci, ve vztahu k předmětu řízení, úspěšný, a dále musí zvážit, zda jím vynaložené náklady řízení byly účelné. Předmětem řízení bylo v dané věci určení vlastnického práva, přičemž žalobkyně a) tvrdila, že žalovaná není vlastníkem nemovité věci. Její vlastnické právo by v případě primárního petitu činilo 100 %, v případě sekundárního 67 % vzhledem k celku. Není tak pravdou, že by nebyla vůbec úspěšná. Žaloba byla podána po právu a sekundárnímu eventuálnímu petitu bylo zcela vyhověno. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil usnesení okresního soudu ve výroku III. tak, že jí přizná náklady řízení před okresním soudem v celkové výši 63 758 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a z nákladů zastoupení, které musí být určeny podle vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb/advokátního tarifu/ (dále jen „AT“) a tvoří je odměna za osm právních úkonů po 5 620 Kč, osm náhrad hotových výdajů ve výši 450 Kč a náhrada na daň z přidané hodnoty, a dále navrhla, aby jí odvolací soud přiznal náklady odvolacího řízení.4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně a) nevyjádřila.5. Krajský soud jako soud odvolací poté, co zjistil, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), včas (§ 204 o.s.ř.) a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 202 o.s.ř.), rozhodl o něm, aniž nařizoval jednání [§ 214 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal v odvoláním vymezeném rozsahu rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jeho vydání předcházející, přičemž shledal odvolání důvodným.6. Z obsahu spisu okresního soudu odvolací soud zjistil, že se žalobkyně žalobou ze dne 24.3.2025 domáhala toho, že je vlastníkem Nemovité věci, neboť ji vydržela, a to mimořádným vydržením. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 7.5.2025 uvedla, že žalobkyně nemohla Nemovitou věc mimořádně vydržet, neboť pro to nebyly splněny podmínky podle § 1095 o.z. S tímto názorem vyjádřila žalobkyně nesouhlas ve svém podání ze dne 26.5.2025. Na to reagovala žalovaná podáním ze dne 9.6.2025, kde se argumenty rozvinula s ohledem na řízení o dědictví, jež u okresního soudu probíhalo pod sp. zn. 35 D 1278/2010. Na jednání okresního soudu, které se konalo dne 9.7.2025, byly provedeny do té doby ve spisu nashromážděné listinné důkazy a účastníkům bylo dáno poučení podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. Účastníci na tato poučení reagovali. Následně se dne 31.7.2025 konalo místní šetření. Na dalším jednání dne 8.9.2025 po seznámení s předběžným právním názorem okresního soudu, změnila žalobkyně žalobu tak, že ji rozšířila o eventuální petit, kterým se domáhala určení, že ke dni úmrtí svého bývalého manžela spolu s ním byla v režimu společného jmění manželů vlastníkem Nemovité věci, přičemž změna žaloby byla připuštěna. Současně žalobkyně navrhla, aby do řízení přistoupili na straně žalující i ostatní dědicové, tj. žalobci. Usnesením ze dne 30.9.2025, č. j. 7 C 88/2025-100, okresní soud připustil vstup , jméno FO, a , jméno FO, do řízení.7. Žalobkyně svůj nárok v řízení poté, co byla připuštěna změna žaloby, uplatňovala žalobou s tzv. eventuálním petitem. Podstata žaloby s tzv. eventuálním petitem spočívá v tom, že se žalobce domáhá, aby žalovanému byla uložena určitá povinnost, a pro případ, že tento primární petit bude zamítnut, aby bylo rozhodnuto o dalším požadavku žalobce. Žalovaný však nemá možnost volby plnění, soud o eventuálním (tj. druhém) petitu rozhoduje pouze v případě, že nároku uplatněnému v primárním petitu nelze vyhovět. Domáhá-li se žalobce, pokud to právní předpis nebo smlouva připouští, aby byl žalovaný zavázán poskytnout mu jedno nebo druhé plnění podle své volby, jde o tzv. alternativní petit, a formuluje-li svou žalobu tak, že je ochoten místo požadovaného plnění přijmout od žalovaného plnění jiné, nevyplývající z daného právního vztahu, nazývá se petit tzv. alternativou facultas (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. 25 Cdo 195/98, nebo usnesení téhož soudu ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 4123/2009, publikováno pod C 7782 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále též jen „Soubor“).8. Z pohledu nákladů řízení platí, že žalobce je procesně úspěšný, pokud soud vyhoví primárnímu petitu anebo jej zamítne, ale vyhoví petitu sekundárnímu (srov. např. bod 17 nálezu Ústavního soudu ze dne 22.2.2022, sp. zn. IV. ÚS 2155/21). Nevyhovění primárnímu petitu tak neznamená částečný neúspěch žalobce, pokud je vyhověno eventuálnímu petitu, jde naopak o plný úspěch žalobce. V daném případě okresní soud sice nevyhověl žalobě v primárním petitu, vyhověl ji však v petitu sekundárním. Z výše uvedeného se podává, že o nákladech řízení měl správně rozhodnout podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a dovodit úplný úspěch žalobkyně, rezultující v závěr, že jí náleží veškeré účelně vynaložené náklady řízení.9. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a z nákladů zastoupení. Zástupkyně žalobkyně učinila účelně tyto úkony právní služby: a) převzetí a příprava zastoupení, b), předžalobní výzva, c) podání žaloby, d) vyjádření k žalobní replice žalované ze dne 26.5.2025, e) účast na jednání dne 9.7.2025, f) účast na místním šetření dne 31.7.2025, g) doplnění tvrzení a důkazů k výzvě soudu ze dne 31.7.2025, h) účast na jednání dne 8.9.2025, i) účast