116 C 74/2020-23 — Městský soud v Brně

Manželé se společným návrhem ze dne [datum] domáhali rozvodu manželství. Žalobní návrh odůvodnili tím, že manželství účastníků, které bylo uzavřeno po krátké známosti, začalo vykazovat znaky nefunkčnosti a povahové a zájmové nesoulady se postupně zvětšovaly. Manžele spojoval jen syn. Následně se manžel rozhodl od rodiny odejít. Z oddacího listu soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [městský úřad]. Rozsudkem [anonymizováno] soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byla schválena dohoda rodičů o úpravě výkonu rodičovské odpovědnosti k nezletilému synovi [jméno] [celé jméno manžela]. Z tvrzení účastníků soud zjistil, že od března 2020 nevedou společnou domácnost a nežijí spolu. Manželé se shodli, že příčinou rozvratu manželství jsou rozdílné názory na trávení volného času, financování domácnosti a povahový a zájmový nesoulad. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že manželství účastníků je trvale, hluboce a nenávratně rozvráceno, soud dle § 755 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, manželství účastníků rozvedl. Dle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Proto soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší žádnému z účastníků.