112 C 139/2019-35 — Městský soud v Brně

Manželka se domáhala rozvodu manželství, když v žalobě ze 17. 10. 2019 uvedla, že manželství je pouze formálním svazkem, když společnou domácnost opustila po předchozích rozepřích v roce 2017. S manželem se již nestýkají. Manžel se žalobou vyslovil souhlas. Soud příslušný ve věci podle čl. 26 odst. 2 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních vyhlášené pod č. 207/1964 Sb. (dále též jen„ smlouva“), dospěl na podkladě dokazování k závěru, že manželství je na místě rozvést, když neplní svoji funkci. Účastníci uzavřeli manželství dne 28. 4. 2010 v [anonymizováno] v Kosovu (č. l. 3). Otázka nezletilých společných dětí (č. l. 4 a 5) byla vyřešena zdejším soudem ve věci sp. zn. 82 Nc 49/2017 vyřešena tak, že tyto byly svěřeny matce a otci uložena vyživovací povinnost. Z úřední činnosti je soudu známo, že k nezletilé [jméno], která se narodila manželce za dobu trvání manželství, bylo otcovství manžela popřeno (č. l. 30 a 31). Soud pak přihlédl podle čl. 26 odst. 2 uvedené mezinárodní smlouvy k § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a čl. 69 zákona o rodině Kosova, kdy je na místě manželství rozvést v případě vážného narušení vzájemných vztahů mezi účastníky, kdy zároveň toto narušení nelze překonat, jak ostatně vyplynulo z tvrzení manželky. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Výrok pod bodem III. je pak dán skutečností, že manželovi byl z důvodu jeho neznámého pobytu ustanoven opatrovník k ochraně jeho práv, když tak dotyčný nebude povinen hradit náklady spojené s jeho ustanovením.