112 C 96/2021-19 — Městský soud v Brně

1. Manželka se návrhem z 2. 6. 2021 domáhala rozvodu manželství, a to z důvodu, že od roku 2014 každý žije samostatně a nevedou společnou domácnost. Došlo k rozvratu jejich soužití a jedná se nadále pouze o formální svazek. 2. Soud příslušný podle čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení Rady č. 2201/2003 a § 383 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dospěl k závěru, že je na místě s přihlédnutím k § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, aplikovat moldavský zákon o rodině (zákon č. 1316/2000). 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Manželství mezi účastníky bylo uzavřeno dne 1. 4. 2006 v [anonymizováno] (oddací list – č. l. 11 a 12). Z manželství se narodilo jedno nezletilé dítě, ohledně něhož zdejší soud rozhodl o jeho poměrech pro dobu po rozvodu (č. l. 4 až 7). Společné jmění manželů bylo rovněž zrušeno zdejším soudem (č. l. 9 a 10). Ze sdělení manželky pak soud vzal za zjištěné, že příčinami rozvratu byly odlišné náhledy na budoucnost rodiny a péči o dítě a ztráta vzájemného citu. 4. Na základě právního posouzení ve smyslu čl. 37 citovaného zákona o rodině pak soud při absenci nutnosti přikročit k rozhodnutí podle čl. 38 zákona o rodině manželství rozvedl, když pro tento postup byly splněny všechny podmínky. 5. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, kdy v řízení o rozvod manželství účastníci na náhradu nákladů právo nemají, ledaže by opačné rozhodnutí odůvodňovaly okolnosti případu nebo poměry účastníků. Takové skutečnosti však v projednávané věci soud neshledal.