61 C 25/2020-33 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem podaným dne 19.8.2019 domáhal vydání rozsudku, kterým by soud žalovaného zavázal zaplatit mu částku ve výši 5 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdce uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč, kterou se zavázal zaplatit do 17.8.2016. Částka byla poukázána na bankovní účet žalovaného dne 18.7.2016 a došlo k tomu poté, co žalovaný uhradil v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami nevratný ověřovací poplatek ze svého bankovního účtu a na tento účet byla následně zápůjčka poskytnuta. Žalovaný nesplnil povinnost zápůjčku splatit v dohodnuté lhůtě a věřiteli tedy přísluší smluvní úrok z prodlení ve výši jednoho procenta denně ze splatné částky za dobu 30 dnů ve výši 1 500 Kč a částka 500 Kč za účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalobce se stal věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené 27.6.2017 s původním věřitelem. 2. Žalovaný se k návrhu písemně nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 1.11.2021. Žalobce svou neúčast u jednání omluvil, žalovaný se nedostavil, a proto bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. 4. Soud ve věci provedl dokazování smlouvou o zápůjčce, Všeobecnými obchodními podmínkami společnosti [právnická osoba], informacemi o spotřebitelském úvěru a bankovním výpisem z účtu společnosti [právnická osoba] 5. Na základě takto provedeného dokazování zjistil, že dne 18.7.2016 byla z účtu původního věřitele, tedy společnosti [právnická osoba] odepsána částka 5 000 Kč, která byla poukázána na účet č. [bankovní účet]. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] vzal soud za prokázané, že žalovaný je v ní označen jako klient a podle smlouvy mu 18.7.2016 měla být na třicet dní zapůjčena částka 5 000 Kč. Ta měla být zaslána na účet žalovaného, který ovšem v listině uveden není a není ani obsahem formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, stejně tak jako chybí jakékoliv finance týkající se úvěruschopnosti žalovaného. Formulář i smlouva odkazují na všeobecné obchodní podmínky, které sice poměrně podrobně upravují vztahy mezi zapůjčitelem a„ klientem“, nikoliv však jakékoliv osobní informace, týkající se účastníků řízení. 6. Soud v rámci přípravy dokazování usnesením ze dne 27.2.2020 vyzval žalobce, aby doplnil tvrzení a označil důkazy, týkající se údajného bankovního účtu žalovaného, způsobu uzavření smlouvy samotné a prokázání skutečnosti, že žalovaný ze svého účtu zaplatil ověřovací poplatek a že účet, na který byla částka žalovanému zaslána, je skutečně účtem žalovaného. 7. Žalobce na tuto výzvu nereagoval. 8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě vyhovět nelze, neboť žalobce prokázal pouze předloženou smlouvou o postoupení pohledávky, že na jejím základě získal tvrzenou pohledávku za žalovaným, existence této pohledávky však v řízení prokázána nebyla. Žalobce sice popsal způsob, kterým měla být smlouva uzavřena, učinil to však pouze zcela obecně a vzhledem k tomu, že podle výpisu z účtu původního věřitele nelze identifikovat subjekt, kterému byla zaslána částka 5 000 Kč, soud návrh zamítl, neboť žalobce neprokázal existenci smluvního vztahu mezi původním věřitelem a žalovaným. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly.