94 C 49/2021-22 — Městský soud v Brně

1. Manželka se návrhem soudu doručeným dne 2.3.2021 domáhala rozvodu manželství. Manželka uvedla, že manželé začali mít problémy v roce 2018, v září 2019 přestali společně žít. 2. Manžel se ve věci nevyjádřil, přestože byl obeslán na adresu trvalého pobytu. 3. Cizí prvek je ve věci dán tím, že manželé jsou státními občany [země]. Pravomoc českých soudů je dána, neboť manželé měli v době podání návrhu bydliště na území České republiky (čl. 20 odst. 4 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a [země], o právní pomoci ve věcech občanských a trestních ze dne 12.10.1982, uveřejněné vyhláškou ministra zahraničí č. 98/1984 Sb.). Rozhodným právem je právo vietnamské, neboť manželé jsou státními občany [země] (§ 20 odst. 1 téže smlouvy). 4. Soud věc projednal v nepřítomnosti manžela, neboť tento byl řádně předvolán, nedostavil se ani nepožádal o odročení jednání (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 5. Soud má za prokázané tyto skutečnosti: 6. Manželé uzavřeli manželství dne 28.4.1990 před Velvyslanectvím [země] v České republice v [obec] (oddací list). Dne 10.7.1994 se manželům narodil nyní již zletilý syn [příjmení] [jméno] [příjmení], dne 25.12.2002 nyní již zletilá dcera [příjmení] [příjmení] [jméno] (výpisy z ISZR). Manželství bylo prvních 10 let spokojené, dalších dvacet však manželé měli vážné neshody, každý den se hádali, neboť„ každý myslel jinak“. Manželka dvakrát volala policii, neboť jí manžel vyhrožoval, že jí zabije. Manželka již zásadně nechce žít s manželem, proto se v roce 2019 odstěhovala ze společné domácnosti. Manželé se vidí jen když, manželka přijede navštívit děti, nemluví spolu však (výslech manželky). 7. Právním posouzením dospěl soud k závěru, že manžel manželce vyhrožoval zabitím, dopouštěl se tak psychického domácího násilí. Manželé dále závažným způsobem porušovali své manželské povinnosti, když se nedokázali shodnout na společných záležitostech a již společně déle než rok nežijí. Manželé tak neudržují rodinné společenství ani vytvářejí zdravé rodinné prostředí, nepodporují se. Soud tak má za to, že manželství je hluboce rozvráceno a neplní svůj účel (čl. 56 bod 1 zákona o manželství a rodině, č. 52/2014/QH13). Úpravy práv a povinností k dětem narozených z manželství nebylo dle [anonymizováno] práva ani českého veřejného pořádku třeba, neboť tyto jsou již zletilé. Soud proto návrhu manželky vyhověl a manželství výrokem I. rozvedl. 8. Výrokem II. soud nepřiznal žádnému z manželů právo na náhradu nákladů řízení, neboť účastníci v řízení o věcech manželských nemají právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku (§ 23 z.ř.s.).