94 C 67/2020-30 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobců na zaplacení žalované částky s příslušenstvím jakožto náhrady škody za zpoždění letu č. FR [číslo] z [obec] do [příjmení] dne 17.5.2019 s časem příletu 8:00 hodin. Skutečný přílet byl však v 13:35 hodin. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, přestože výzvu k vyjádření převzala dne 30.8.2021. 3. Cizí prvek je v řešené věci dán tím, že žalovaná je irskou leteckou společností. Pravomoc českých soudů je dána tím, že služba byla poskytována na území České republiky (místo odletu, čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Vzhledem k tomu, že místo odletu je na území České republiky - členského státu Evropské Unie, aplikoval soud na věc nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91), neboť předmětem řízení je přímý nárok plynoucí z tohoto nařízení. Vzhledem k tomu, že žalobcům škoda vznikla v České republice, aplikoval soud, co se týká příslušenství, na věc české právo (čl. 4 odst. nařízení Rady Parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy). 4. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť neobdržel od žalované ve lhůtě třiceti dnů resp. v delší lhůtě, v níž byla zohledněna také mezistátní poštovní přeprava, vyjádření k nárokům žalobců, žalovaná nařízení jednání nepožadovala (čl. 9 odst. 3 a 5 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007). 5. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané tyto skutečnosti (čl. 5, bod 3 ve spojení s čl. 7, bod 1, 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007): 6. Žalovaná uzavřela s žalobci rezervaci letu z Brna do Bergama, který měl plánovaný čas odletu z Brna dne 17.5.2019 v 6:35 hodin a časem příletu do Bergama v 8:00 hodin. Let však byl realizován s odletem v 12:17 hodin a příletem v 13:35 hodin, tj. se zpožděním 3 hodiny 35 minut (palubní lístky, sken letištní obrazovky). Žalobce vyzval žalovanou prostřednictvím webového formuláře k zaplacení žalované částky (výzva ze dne 22.4.2020 včetně reakce žalobkyně). 7. Právním posouzením dospěl soud, k závěru, že let provozovaný žalovanou jakožto leteckým přepravcem, směřující mimo Evropskou unii na vzdálenost kratší než 1 500 km, byl zpožděn o více než 3 hodiny. Jak vyplývá z ustálené judikatury Soudního dvora EU, na cestující, jejichž let byl zpožděn, a na cestující, jejichž let byl zrušen, je třeba pohlížet tak, že se pro účely náhrady škody podle nařízení č. 261/2004 nacházejí ve srovnatelných situacích, neboť jsou tito cestující vystaveni podobnému nepohodlí, a to časové ztrátě v rozsahu tří nebo více hodin oproti původně plánovanému letu a není důvod, aby se srovnatelnými situacemi bylo zacházeno odlišně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (rozhodnutí SDEU ve věci Sturgeon, C -402/07). Články 5 až 7 nařízení č. 261/2004 musejí být vykládány v tom smyslu, že cestující, jejichž let byl zpožděn, mají na základě tohoto nařízení právo na náhradu škody, jestliže v důsledku takového letu utrpí časovou ztrátu v rozsahu tří nebo více hodin, tzn., jestliže svého cílového místa určení dosáhnou o tři nebo více hodin později, než je čas příletu původně plánovaný leteckých dopravcem (rozhodnutí SDEU ve věci C -581/10, C -629/10). Žalobce jakožto cestující tedy má právo na náhradu odškodnění podle čl. 7 nařízení č. 261/2004 taktéž v případě zpoždění jeho letu resp. uskutečnění náhradního letu se zpožděním oproti letu původnímu, i přesto, že takový postup není v nařízení č. 261/2004 explicitně upraven. Vzhledem k nečinnosti žalované, která netvrdila ani neprokázala existenci liberačního důvodu (mimořádné okolnosti) na své straně, odůvodňující toto významné zpoždění příletu žalobců do cílového místa určení, tak žalobci vznikl podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 261/2004 nárok na odškodnění ve výši 250 EUR, neboť v daném případě se jedná o let kratší než 1 500 km (čl. 5, bod 1, písm. c) resp. čl. 6, bod 1, písm. c), písm. iii) ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 261/2004). Soud proto žalobě plně vyhověl a uložil žalované výroky I., II. a II) povinnost zaplatit žalobkyni a), žalobci b) a žalobkyni c) žalovanou částku s příslušenstvím - úroky z prodlení včetně zákonných úroků ode dne uplynutí lhůty poskytnuté žalované k plnění ve výzvě k plnění (§ 1958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř). 8. Procesně plně úspěšným žalobcům přiznal soud výrokem II., III. a IV. (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří odměna za zastupování. Sazba odměny za jeden úkon za tarifní hodnotu ve výši 6 780 Kč (dle kursu ke dni podání žaloby – 4.5.2020 – 27, 120 Kč = 1 EUR) činí 1 500 Kč (§ 7 bod 5 advokátního tarifu), ponížená o 20 % pak činí 1 200 Kč (§ 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu). Za 2,5 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) pak odměna za zastupování činí 3 000 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 900 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 819 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 5 719 Kč, uložil soud zaplatit žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobců (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).