108 C 125/2021-15 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 22 551,51 Kč spolu se zákonným příslušenstvím z důvodu toho, že dne 25. 3. 2014 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným prostřednictvím svého zmocněnce, [právnická osoba] [ulice] a [právnická osoba], dohodu o uznání dluhu ve znění dodatku ze dne 27. 5. 2016. Žalovaný v ní uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše celkem ve výši 41 051,51 Kč. Zároveň se zavázal uhradit jej v 93 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem spol. SECAPITAL S.a.r.l. a žalobkyní došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24. 8. 2018. Postoupení pohledávek bylo na základě ujednání smluvních stran účinné k témuž dni, tj. ke dni nabytí účinnosti smlouvy. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne 31. 8. 2018. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne 25. 3. 2014 byla mezi [právnická osoba] S. a R. L. a žalovaným uzavřena dohoda, dle které byl uznán celkový dluh žalovaného vůči uvedené společnosti ve výši 41 051,51 Kč. Ve smlouvě byl tento dluh specifikován jako výsledek nesplácení dlužných částek vyplývajících z úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba] Dluh se skládal z jistiny ve výši 32 895,80 Kč a úroků z prodlení ve výši 7 633,71 Kč. Žalovaný písemně prohlásil, že uznává svůj peněžitý dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyně ve výši 41 051,51 Kč, a to co do důvodu i výše a zavázal se jej uhradit formou splátek, a to ve výši 500 Kč počínaje 24. 4. 2014 a konče 26. 6. 2023 (viz dohoda o uznání dluhu ze dne 25. 3. 2014). Z dodatku č. 1 uzavřeného dne 27. 5. 2016 bylo zjištěno, že [právnická osoba] S. a R. L. a žalovaný potvrdili, že některé splátky uvedené v dohodě o uznání dluhu byly již žalovaným uhrazeny a nově byly sjednány nové splátky a určena jejich výše. Žalovaný tak měl splácet splátky splatné po 27. 5. 2016. Bylo tak dohodnuto, že žalovaný bude od 27. 6. 2016 do 25. 5. 2018 hradit splátky po 300 Kč měsíčně a od 25. 6. 2018 do 25. 10. 2022 splátky po 800 Kč měsíčně. Poslední splátka ve výši 878,55 Kč měla být splatná dne 25. 11. 2022. Dopisem ze dne 9. 11. 2020 pak právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného, že využívá svého práva a dluh zesplatnila, neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek. Po žalovaném byla požadována úhrada částky 22 651,51 Kč do 16. 11. 2020. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 8. 2018 a její přílohy vyplynulo, že [právnická osoba] S. a R. L. postoupila svoji pohledávku za žalovaným vyplývající z dohody o uznání dluhu na žalobkyni, a to k e dni 24. 8. 2018 dopisem ze dne 31. 8. 2018 pak o postoupení pohledávky byl informován i žalovaný. 6. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) pokud někdo uzná svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Ve vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k řádnému uzavření dohody o uznání dluhu. V této dohodě o uznání dluhu ze dne 25. 3. 2014 ve znění jejího dodatku ze dne 27. 5. 2016 žalovaný písemně prohlásil, že uznává dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyně v celkové výši 41 051,51 Kč, a to co do jeho důvodu i výše. Důvod vzniku dluhu pak byl ve smlouvě náležitě přesně popsán a byla řádně specifikována i jeho výše. Žalovaným tak došlo platně k uznání dluhu ve smyslu ust. § 2053 o. z. Nastala tak vyvratitelná domněnka, že v době uznání trval dluh v rozsahu jeho uznání. Na žalovaného tak uznáním dluhu přešlo břemeno tvrzení a břemeno důkazní, pokud by tvrdil, že dluh ve výši 41 051,51 Kč již neexistuje. Žalovaný v tomto ohledu netvrdil ničeho. Z dodatku č. 1 k dohodě o uznání dluhu pak vyplynulo, že část uznaného dluhu byla již splacena. Žalobkyně pak uvedla, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek č. 44 a 45 a proto došlo k zesplatnění dluhu, jak vyplynulo z dopisu ze dne 9. 11 2020. Zbývající dlužná částka činila 22 651,51 Kč. Žalovaný neprokázal, že by uznaný dluh ať již v době uzavření smlouvy (což nebylo tvrzeno) či následně neexistoval, či nějakým způsobem zanikl. Žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, k čemuž nedošlo. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě částky 22 551,51 Kč, která vyplývá z dohody o uznání dluhu, a která byla uznána žalovaným a nebyla doposud zaplacena. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má tak právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 903 Kč a nákladů právního zastoupení žalobkyně ve výši 1 452 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně jsou tvořeny odměnou zástupce žalobkyně dle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby. Soud přiznal žalobkyni 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby) a náhradu hotových výdajů právní zástupkyně žalované dle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 100 Kč. K těmto nákladům pak soud připočetl dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. i 21% DPH. Kč a soud k jejich úhradě v celkové výši 2 355 Kč zavázal neúspěšného žalovaného.