112 C 148/2021-10 — Městský soud v Brně

1. Navrhovatelka se žalobou podanou dne 2. 9. 2021 domáhala osvojení zletilého osvojence, neboť její vlastní děti jsou již velké a nejeví o ni dostatečný zájem. Oproti tomu osvojenec jí pomáhá, podniká s ní výlety, zajímá se o ní. Jeho kontakty s vlastní rodinou v Sýrii jsou značně dotčeny válečným konfliktem a navrhovatelka, s níž tráví i svátky, je jako jeho vlastní rodina. 2. Osvojenec s osvojením osobou navrhovatelky souhlasil. 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Zletilý [celé jméno osvojence] se narodil dne [datum] a jeho matkou je [příjmení] [příjmení] a otcem pak [anonymizováno] [celé jméno osvojence] (vyjádření rodičů). Zletilý v současnosti pracuje, zatímco navrhovatelka je ve starobním důchodu. Rodiče osvojence se v současnosti nacházejí v Sýrii, jinou než elektronickou formou s osvojencem kontakt nemají a jsou rádi, že má v České republice novou rodinu, navrhovatelku sami za součást svojí rodiny považují. Osvojenec má vysokoškolské vzdělání (osvědčení o nostrifikaci). Navrhovatelka je vdova, když její manžel již zemřel, a žije sama, neboť děti jsou již zletilé a mají vlastní rodiny. 4. Z výslechu navrhovatelky bylo zjištěno, že ona i osvojenec žijí každý zvlášť, nicméně tráví spolu svátky a narozeniny a když potřebuje, osvojenec jí pomůže s věcmi, na které sama nestačí. Osvojence bere jako vlastního, neboť když je potřeba, pomůže jí, zatímco její vlastní děti již na ni mnoho času nemají a vídá se s nimi zřídka – dvakrát do roka. Je soběstačná, stejně jako osvojenec, finančně na sobě nejsou závislí, nemá pocit, že by byla osvojencem využívána, naopak si poskytují vzájemnou psychickou podporu a pomoc. Její děti o osvojenci ví, osvojení však s nimi neprobírala, jsou rády, že někoho má. 5. Z výpovědi osvojence soud zjistil, že navrhovatelku považuje za členku svojí biologické rodiny, s níž se v důsledku konfliktu v Sýrii nemůže vídat. Prakticky jen s ní slaví narozeniny nebo svátky. Má v úmyslu dokončit navazující magisterské studium a podnikat, úspory na to má. Osvojenec je připraven na to, že když bude mít navrhovatelka v budoucnu zdravotní problémy, že jí pomůže. 6. S ohledem na skutečnost, že vzájemné vztahy se Sýrií jsou upraveny smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Syrskou arabskou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních vyhlášenou pod č. 8/1986 Sb., která neobsahuje žádná pravidla týkající se osvojení zletilého, ani žádná jiná hmotněprávní ustanovení, je na místě užít zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, s ohledem na jeho § 2. Příslušnost soudu byla dána s ohledem na § 428 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, jeho pravomoc pak § 60 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém. 7. Podle § 61 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém je„ k osvojení třeba splnit podmínky stanovené právním řádem státu, jehož občanem je osvojenec, i státu, jehož občanem je osvojitel“. Podle odstavce 3„ jestliže by bylo třeba podle ustanovení odstavců 1 … použít zahraničního právního řádu, který osvojení nedovoluje nebo je připouští jen za okolností mimořádně tíživých, použije se českého právního řádu, jestliže osvojitel nebo alespoň jeden z osvojujících manželů nebo osvojenec mají v České republice obvyklý pobyt“. 8. Protože podle soudu dostupných informací jsou s osvojením v Sýrii spojeny překážky, které by jeho realizaci, zejména v současné době, činily prakticky nemožné, resp. značně obtížné – např. přítomnost osvojitele u syrského soudu, je dle jeho názoru na místě aplikovat právo české, které osvojení zletilého v zásadě umožňuje, a to podle § 846 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník,„ zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy“. Podle § 796 odst. 2 občanského zákoníku„ o osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen“. Podle § 848 odst. 1 občanského zákoníku„ není-li to na újmu důležitých zájmů potomků osvojitele nebo potomků osvojovaného, lze osvojit zletilého výjimečně také z důvodů hodných zvláštního zřetele, pokud to je přínosné pro osvojitele a osvojence navzájem, nebo v odůvodněných případech alespoň pro jednoho z nich“. 9. Soud dospěl k závěru, že k osvojení lze přistoupit, když na straně navrhovatelky byl dostatečně projeven zájem o zletilého. Současně i ze strany osvojence byl vysloven souhlas jako nutná podmínka pro realizaci osvojení. Soud nedospěl k závěru, že by postup v dané věci byl rozporný s dobrými mravy ani na újmu potomků navrhovatelky, když dokazování zaměřil i na zkoumání otázky, zda se ze strany některého z účastníků nejedná pouze o určitou vypočítavost nebo neúplné pochopení celého institutu. Dle názoru soudu navrhovatelka projevila jasnou představu o osvojení i o jeho následcích a osvojení pro ni – s ohledem na její věk – nebude znamenat obtíže nebo zvýšenou míru povinností, neboť i osvojenec žije samostatně, má svůj příjem i práci a nebude tak jeden na druhém materiálně závislý. S ohledem na situaci je pak zřejmé, že mohou být sobě navzájem psychickou i fyzickou oporou, kdy zejména u navrhovatelky lze očekávat postupem času zvýšenou potřebu pomoci s postupujícím věkem a možná se objevujícími zdravotními problémy. Tuto pomoc je osvojenec připraven poskytnout, když z výpovědi navrhovatelky je patrné, že tuto pomoc naopak nelze příliš očekávat od jejích biologických dětí, které vedou vlastní život a o navrhovatelku neprojevují takový zájem, jak by měly a jak činí osvojenec. Rodiče osvojence uvedený krok podpořili s ohledem na situaci v domovině. Je tedy zřejmé, že osvojení je přínosné pro obě strany, když nelze přehlédnout, že navrhovatelka má v současnosti alespoň někoho, kdo je ochoten s ní trávit volný čas, na druhou stranu i osvojenec v cizí zemi může s někým trávit svátky, narozeniny, které by jinak trávil nejspíše s biologickou rodinou, což je mu znemožněno. Soud tak návrhu vyhověl. 10. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ, kdy úspěšný účastník má právo na náhradu nákladů řízení vůči tomu, kdo neuspěl. V daném řízení však nelze mluvit o neúspěšném účastníkovi, když nepanoval spor o skutek, přičemž žádnému z účastníků náklady řízení nevznikly.