113 C 240/2012-190 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 10. 7. 2012 se žalobce domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku ve výši 101 300 Kč s příslušenstvím. K důvodům uvedl, že se žalovanou, jakožto nájemkyní, dne 4. 4. 2011 uzavřel nájemní smlouvu na byt [číslo] na adrese [adresa žalobce]. Nájemné bylo sjednání v částce 8 000 Kč měsíčně. Nájemné žalovaná nehradila, vznikl na něm dluh, ke dni 30. 8. 2011 proto žalobce nájemní smlouvu vypověděl. Na jednání žalobce uvedl, že svou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásil, na žalobě žalobce setrval i po provedeném dokazování. 2. Žalovaná se z nařízeného jednání omluvila, odročení nežádala, soud proto za splnění podmínek dle § 101 odst. 3 jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti. Obecný zmocněnec žalované pak po provedeném dokazování navrhoval zamítnutí žaloby v celém rozsahu, jednak namítl promlčení, rozporoval pravdivost tvrzení žalobce a především poukázal na ukončené insolvenční řízení, uzavřel, že nárok žalobce není absolutně relevantní. Žalobce nepředložil důkaz, že by šlo o trestný čin, kdy toto by bylo spojeno s vynětím z insolvenčního řízení. K nákladům řízení uvedl, že žalované žádné nevznikly. 3. Soud ve věci provedl níže uvedené důkazy, na jejich základu dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci: 4. Z nájemní smlouvy bylo zjištěno, tuto uzavřel dne 4. 4. 2011 žalobce jako pronajímatel a žalovaná coby nájemkyně. Předmětem nájmu byl byt [číslo] o velikosti 1+1 v [obec], [ulice a číslo]. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 4. 2011 do 31. 3. 2012. Nájemné bylo sjednáno v částce 7 100 Kč měsíčně plus zálohy na služby, splatnost byla stanovena do 20. dne předcházejícího kalendářního měsíce. V případě prodlení s úhradou plateb byl sjednán poplatek prodlení 2,5 promile denně z dlužné částky. 5. Z rozpisu záloh na energie od 1. 4. 2011 do 31. 3. 2012 bylo zjištěno, že tyto byly v celkové výši 900 Kč. 6. Z uznávacího prohlášení bylo zjištěno, že žalovaná uznala chybějící nájemné za květen a červen + kauci s tím, že toto bylo poukázáno na chybné číslo účtu. Dluh prohlásila dorovnat do 13. 7. 2011. 7. Z předávacího protokolu ze dne 4. 4. 2011 se zjišťuje, že toho dne byl žalobcem předán žalované byt 1+1 v [obec], [ulice a číslo] vč. vybavení. 8. Vyhláškou Krajského soudu v Brně ze dne 14. 1. 2014, č. j. [insolvenční spisová značka], bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení žalované, přičemž tato vyhláška byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna dne [datum] v 9.06 hodin, čímž nastaly účinky zahájení insolvenčního řízení. 9. Usnesením Krajského soudu v Brně č.j. [insolvenční spisová značka] A-8, ze dne [datum], byl zjištěn úpadek žalované a povoleno řešení úpadku žalované oddlužením. Věřitelé byli vyzváni k přihlášení svých pohledávek ve lhůtě 30 dní ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku s tím, že se přihlašují i pohledávky, které již byly u soudu uplatněny. 10. Z výstupu z insolvenčního rejstříku ze dne 25. 9. 2019 se zjišťuje, že insolvenční řízení žalované bylo skončeno. 11. Usnesením Krajského soudu v Brně č.j. [insolvenční spisová značka], ze dne [datum], soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalované. Výrokem IV. pak bylo rozhodnuto tak, že soud přiznal žalované osvobození od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny; toto osvobození se vztahuje také na, věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, ručitele a jiné osoby, které měly vůči ní pro tyto pohledávky právo postihu, nedotýká se peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce, která jí byla uložena v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, a dále pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti. 12. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2020, č. j. [číslo jednací] v právní moci dne 29. 9. 2020, bylo zrušeno usnesení Městského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2020, č. j. 113 C 240/2012-128, a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Z odůvodnění se podává, že postupem podle ust. § 414 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona nedochází k zániku pohledávky, nýbrž pouze k zániku její vymahatelnosti ze strany věřitele, což by bylo důvodem pro zamítnutí žaloby na její plnění, nikoli však k zastavení řízení, jak soud I. stupně učinil. 13. Soud dále neprováděl další dokazování, neboť provedeným dokazováním byl dostatečně zjištěn skutkový stav. 14. Dle § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. 15. Dle § 414 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. 16. Po provedeném dokazování soud, vázán názorem soudu odvolacího, dospěl k závěru, že je na místě žalobu zamítnout. Předmětem žaloby žalobce byla jeho pohledávka za žalovanou z roku 2011 s příslušenstvím, tuto však po zahájení insolvenčního řízení v roce 2014 žalobce do řízení od oddlužení žalované nepřihlásil, ačkoliv k tomuto postupu byli věřitelé žalované vyzvání, jak bylo zjištěno z usnesení Krajského soudu v Brně č.j. [insolvenční spisová značka] A-8, ze dne [datum]. Usnesením Krajského soudu v Brně č.j. [insolvenční spisová značka], ze dne [datum], pak soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalované, které bylo zároveň přiznáno osvobození od placení všech pohledávek, mimo jiné i těch, které do insolvenčního řízení přihlášeny nebyly, ač měly. Osvobození od placení pohledávek, které bylo žalované přiznáno, se tak vztahuje i na pohledávky, které byly předmětem tohoto řízení. Postupem podle ust. § 414 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona dochází k zániku vymahatelnosti pohledávky ze strany věřitele. Pohledávka má tedy povahu naturální obligace a věřitel ji tudíž nemůže vůči dlužníkovi uplatňovat a nelze se jí domáhat ani soudní cestou. Soud proto o žalobě nemohl rozhodnout jinak, než je ve výroku I. uvedeno. 17. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, když žalobce byl ve věci zcela neúspěšný, úspěšné žalované však náklady řízení nevznikly (výrok II.).