119 C 24/2022-68 — Městský soud v Brně

Podanou žalobou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 10.000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná porušila svoji povinnost vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou tím, že soustavně neplatila řádně poplatky za poskytnuté služby elektronických komunikací a po skončení smlouvy nevrátila zapůjčená doplňková zařízení ve stanovené lhůtě. Za takovéto porušení smlouvy je žalobce oprávněn požadovat po žalované za každý předmět částku ve výší 5.000 Kč z titulu smluvní pokuty. Žalovaná po skončení smluvního vztahu žalobci nevrátila doplňková zařízení. Přes předžalobní výzvu žalobci ničeho neuhradila. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že nárok žalobce zcela neuznává. Navrhuje, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl. Uvádí, že vztah mezi žalobcem a žalovanou je vztah mezi dodavatelem a spotřebitelem. V tomto vztahu vystupovala žalovaná jako spotřebitel. Žalobce řádně neseznámil žalovanou s jejími povinnostmi, především vrátit v dané lhůtě předmětná zapůjčená doplňková zařízení, když tato povinnost byla sjednána ve zvláštních obchodních podmínkách. Ujednání o smluvní pokutě považuje za ujednání zakázané ve smyslu ust. § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník). Nad to žalovaná uvádí, že v dubnu roku 2022 po lhůtě, nicméně zapůjčené doplňkové zařízení žalobci vrátila. Průzkumem trhu žalovaná zjistila, že cena doplňkových zařízení je výrazně nižší než výše sjednané smluvní pokuty. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovaná uzavřeli dne 4.12.2018 smlouvu, na základě které se poskytovatel zavázal žalované poskytovat službu [anonymizována dvě slova]. Z předávacího protokolu ze dne 22.7.2020 soud zjistil, že žalovaná převzala zařízení [anonymizována dvě slova] [číslo]. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 5.2.2021 soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovanou k úhradě dlužných částek ve výši 613 Kč a 770 Kč. Z předžalobní výzvy (včetně poštovního podacího lístku ze dne 7.7.2021) soud zjistil, že dne 28.6.2021 zástupce žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. Z výpisu z OR vedeného Městským soudem v Praze oddíl C vložka [číslo] soud zjistil, že žalobce je společnost s ručením omezeným, mezi jehož předmět podnikání patří mimo jiné poskytování služeb elektronických komunikací. Z dodatku ke smlouvě o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] soud zjistil, že tento dodatek uzavřela [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] s žalovanou dne 23.12.2019 v bodě I.2 je sjednána povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 5.000 Kč v případě nevrácení zapůjčeného zařízení. Ze zvláštních podmínek pro službu [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] článek IV. bod 4.4. soud zjistil, že je zde sjednána povinnost žalované v případě ukončení smlouvy ve lhůtě 10 dnů vrátit zapůjčené doplňkové zařízení. Vytištěným printscreenem na č.l. 45 – 48 soud zjistil, že žalobce neumožňuje reálně vrácení zařízení na provozovně. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že žalovaná předala dne 27.4.2022 zásilku poštovní přepravě. Z online sledování této zásilky soud zjistil, že zásilka byla dne 28.4.2022 doručena do depa žalobce. Z printscreenu obchodu Heuréka soud zjistil, že zapůjčené zařízení [anonymizována dvě slova] [číslo] má cenu 2.893 Kč. Po provedeném dokazování a zhodnocení předložených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Vzhledem k rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 sp. zn. 1 ÚS 3512/11, dle kterého v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součásti tzv. Všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny na něž spotřebitel připojuje svůj podpis). Dle názoru soudu není žádný důvod vyloučit aplikaci tohoto rozhodnutí na daný skutkový stav, když ostatně sám žalobce v návrhu odkazuje na zvláštní obchodní podmínky a jejich článek4.. Žalovaná bez pochyby při uzavírání smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Vzhledem k výše uvedenému závěru o nepřípustnosti sjednání smluvní pokuty bylo nadbytečné zabývat se otázkou, zda předmětná zařízení skutečně byla dodána a došlo platně k odstoupení od smlouvy a žaloba byla ohledně zaplacení částky ve výši 10.000 Kč (2 x 5.000 Kč) zamítnuta. Soud dospěl k závěru, že obdobné závěry Ústavního soudu lze vztáhnout i na dodatek ke smlouvě o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 23.12.2019, a to jeho ustanovení bod 1.II, kde je sjednána povinnost žalované uhradit smluvní pokutu. Soud proto žalobu zamítl, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšné žalované přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce 10.890 Kč. Tato částka sestává z 5 úkonů právní služby po 1.500 Kč podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), b), c), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., 5 režijních paušálů po 300 Kč (převzetí a příprava věci, písemné podání soudu, nahlédnutí do spisu dne 25.1.2022, další porada s klientem, účast na jednání soudu dne 10.10.2022) ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 1.890 Kč.