18 CO 17/2022-265 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným usnesením soud I. stupně zamítl žádost [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] o dodatečné projednání dědictví po zůstaviteli Ing. [jméno] [příjmení]. Uvedl, že v pozůstalostním řízení po Ing. [jméno] [příjmení] bylo rozhodnuto jeho usnesením ze dne 30. 1. 2018, č. j. 27 D 1161/2017-96, jež nabylo právní moci 30. 1. 2018. Podáním ze dne 22. 10. 2021 požádali manželé [jméno] a [jméno] [příjmení] o dodatečné projednání dědictví, kdy tvrdili, že zůstavitel se za svého života se svojí manželkou [jméno] [příjmení], narozenou 24. 7. 1963, stal spoluvlastníkem ideální poloviny nemovitostí v katastru nemovitostí dosud nezapsaných, a měl tak vlastnit ¼ podílu na„ obchodní a administrativní budově“ v [obec], ul. [ulice a číslo], která byla postavena jako novostavba a zkolaudována v roce 1999, když původní tři rodinné domy [adresa], [adresa] a [adresa] na parcelách parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] byly odstraněny a na jejich místě postavena jedna celistvá nemovitost. Poté, co soud I. stupně žadatelům sdělil, že neshledává důvod zahajovat dodatečné projednání dědictví, dovodil, že jejich podání je třeba vyřídit soudním rozhodnutím. Po přezkoumání obsahu spisu dospěl k závěru o nedůvodnosti žádosti o dodatečné projednání dědictví, když notářka při dědickém, když při rozhodnutí o pozůstalosti bylo vycházeno ze stavu zápisu v katastru nemovitostí, jaký byl dán k datu úmrtí zůstavitele. Dodal, že je na současných vlastnících nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] v k. ú. [obec], aby dali do souladu skutečný stav se stavem odpovídajícím zápisu v katastru nemovitostí. 2. Proti usnesení podali odvolání žadatelé [jméno] a [jméno] [příjmení] a argumentovali obdobně jako ve své žádosti, tedy zejména tak, že novostavba zkolaudovaná v roce 1999 jako obchodní a administrativní budova [adresa] nebyla zapsána do katastru nemovitostí a nahradila původní tři rodinné domy k bydlení, zapsané pod čísly popisnými [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], jež byly dříve odstraněny bez povolení stavebního úřadu. K nově vzniklé nemovitosti nebylo provedeno dědické řízení, neboť soud vycházel ze stavu, jak byl poznamenán v katastru nemovitostí. 3. K odvolání žadatelů se vyjádřila manželka zůstavitele [jméno] [příjmení], [datum narození], a jeho synové [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] tak, že souhlasí s rozhodnutím soudu I. stupně, odvolání opakuje lživá a nepodložená tvrzení, která se netýkají výhradně dědického řízení a k nimž se vyjadřovali po celou dobu trvání sporu o zrušení podílového spoluvlastnictví vedeného u Okresního soudu Vyškov sp. zn. 6 C 202/2004. 4. Odvolatelé pak následně svoji věcnou argumentaci dále doplnili a rozvedli v podání ze dne 21. 12. 2021, jehož obsah však pro rozhodnutí odvolacího soudu není podstatný. 5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), subjekty k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadené usnesení, řízení jeho vydání předcházející a bez nařízení jednání k projednání odvolání dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro jeho zrušení a zastavení řízení. <i>6. Podle § 193 odst. 1 z. ř. s. objeví-li se po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, popř. též pasivum pozůstalosti, soud o ně doplní v dosavadním řízení vyhotovený soupis nebo seznam o aktivech a pasivech pozůstalosti; to neplatí, jde-li o aktiva nebo pasiva, k nimž se v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé nepřihlíží.</i> <i>7. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, nepodal-li žádný z dědiců ve lhůtě k tomu určené, aby soud projednal pozůstalost o aktivech pozůstalosti, které se objevily až po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti, platí, že podle pravomocného rozhodnutí o pozůstalosti došlo rovněž k nabytí aktiv pozůstalosti uvedených v odstavci 1; v případě, že pozůstalost byla rozdělena mezi více dědiců nebo že bylo potvrzeno nabytí pozůstalosti více dědicům podle dědických podílů, nabývají dědicové majetek uvedený v odstavci 1 v podílech, vyplývajících z provedeného vypořádání dědictví. Je-li to potřebné, soud o tom vydá usnesení.</i> <i>8. Podle odstavce 3 téhož ustanovení, lhůtu k podání žádosti o projednání pozůstalosti o aktivech pozůstalosti, které se objevily až po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti podle odstavce 2, soud určí ve vyhlášce, kterou uveřejní na úřední desce soudu. Tato lhůta nesmí být kratší než dva měsíce.</i> 9. Výše citované ustanovení § 193 z. ř. s . upravující institut dodatečného projednání pozůstalosti (dědictví) není možné chápat jako specifickou formu opravného řízení, která by měla kořeny v systému opravných prostředků. Slouží výhradně k tomu, aby v řízení o pozůstalosti byl projednán i ten majetek zůstavitele, který do původního řízení nebyl zahrnut, neboť nebyl znám. Účastníky řízení jsou titíž dědici, kteří jimi byli v původním řízení, popř. jejich právní nástupci. Ani v tomto případě není soud oprávněn při dodatečném projednání majetku řešit spor mezi účastníky o skutkový základ rozsahu aktiv a pasiv dědictví či společného jmění manželů. Předmětem dodatečného projednání tak nemůže být majetek, který již byl projednán v dřívějším pozůstalostním či dědickém řízení. Z výše uvedené úpravy rovněž vyplývá, že řízení o dodatečném projednání dědictví je možné zahájit pouze na návrh, který se označuje jako žádost o dodatečné projednání. Na rozdíl od právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 již není možno řízení zahájit bez návrhu. Oprávnění k jeho podání jsou však pouze účastníci pozůstalostního řízení, přesněji zůstavitelovi dědici. Podněty jiných osob než dědiců soud posoudí podle jejich obsahu, přičemž má-li za to, že se jeví jako opodstatněné, postupuje podle § 193 odst. 2, 3 z. ř. s ., informuje dědice o objevení dalšího majetku zůstavitele a vyzve je k podání žádosti o dodatečné projednání pozůstalosti, ve lhůtě kterou k tomu určí a jež nesmí být kratší než 2 měsíce. Nepožádá-li žádný z dědiců o dodatečné projednání, nastane zákonná fikce (srov. § 193 odst. 2 z. ř. s .), podle které pravomocné rozhodnutí o dědictví platí rovněž i pro aktiva, zjištěná až po právní moci rozhodnutí. Půjde-li o aktiva evidovaná ve veřejných seznamech, vydá o tom soud usnesení, které bude mít stejné náležitosti jako rozhodnutí o dědictví podle § 185 odst. 1 z. ř. s . V daném případě se však tomu výše uvedeným způsobem nestalo. Soud žádost [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří účastníky pozůstalostního řízení nebyli a nejsou, a k jejich žádosti řízení o dodatečné projednání zahájeno být nemůže, posuzoval a hodnotil věcně, a to tak, že ji zamítl. S ohledem na to, že dědici zůstavitele Ing. [jméno] [příjmení] o dodatečné projednání nepožádali, je třeba vycházet z toho, že nejsou splněny podmínky pro rozhodování soudu pro absenci návrhu – žádosti o dodatečné projednání dědictví. Odvolacímu soudu proto nezbylo než podle § 1 odst. 3 z. ř. s . a § 219a odst. 1 písm. a/, § 221 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. napadené usnesení zrušit a řízení o dodatečném projednání dědictví zastavit. 10. Nad rámec výše uvedeného odvolací soud dodává, že pozůstalostní řízení je svým charakterem řízením nesporným a není v něm prostor pro řešení sporu o skutkový základ rozsahu aktiv a pasiv dědictví či společného jmění manželů, ke spornému majetku se v pozůstalostním řízení nepřihlíží (srov. § 193 odst. 1 věta za středníkem z. ř. s.). Z obsahu spisu je rovněž zřejmé, že žadateli namítané skutečnosti jsou dědici rozporovány dlouhodobě, jejich řešení tak strany mohou nalézt pouze v řízení sporném, nikoli v řízení pozůstalostním. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů vychází z toho, že dědicům zde podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s rozhodováním o žádosti žadatelů nevznikly.