20 C 193/2021-14 — Městský soud v Brně

1. Manžel se návrhem došlým soudu 1.10.2021 domáhal, aby manželství účastníků bylo rozvedeno, neboť manželé spolu nežijí, manželka opustila společnou domácnost a manželství je pouze formální. Manželka se k návrhu připojila. 2. Soud provedl dokazování výslechem účastníků, oddacím listem a občanskými průkazy účastníků. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Manželství účastníků bylo uzavřeno [datum] v [obec], u manžela se jednalo o manželství první, u manželky o manželství třetí, sňatek je zapsán v knize manželství matričního úřadu ÚMČ [okres], ve svazku [anonymizováno], ročník [rok], strana 103, pořadové [číslo] poslední společné bydliště měli v [obec]. Z manželství se narodil syn [jméno] [celé jméno manžela] [datum]. Ze shodných tvrzení má soud za prokázáno, že manželé spolu nežijí po dobu 10 nebo 15 let, kdy manželka bydlela v bytě a manžel na chalupě, když se vrátil do bytu, docházelo k neshodám a potyčkám, další soužití podle shodného tvrzení účastníků nemá žádný smysl, manželka se v květnu roku 2021 odstěhovala, žádný z manželů nechce v manželství setrvat. 4. Podle § 755 odst. 1 občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat obnovení soužití. Podle odst. 3 mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. ¨ Podle § 756 občanského zákoníku číslo 89/2012 soud který rozhoduje o rozvodu manželství zjišťuje existenci rozvratu manželství a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud není dále stanoveno jinak. 5. Ze shodných tvrzení manželů vyplývá, že rozvrat manželství trvá řadu let, kdy manželé žili odloučeně a situace se zhoršila po návratu manžela do bytu. Úmysl manželů se rozvést je trvalý, není naděje na obnovení soužití. Soud proto návrhu vyhověl. Za příčinu rozvratu manželství soud považuje vzájemné neshody manželů a neschopnost je řešit. 6. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 23 zákona číslo 292/2013 Sb. o zvláštních řízení soudních, kdy v řízení o rozvod nemá v zásadě žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.