41 C 3/2021 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 21.297 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. rozsudku. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že se uvedeného plnění domáhá z titulu dlužného školného za období zimního semestru roku 2019 [číslo], které bylo žalované stanovené na částku 19.297 Kč. Žalobce odkázal na smlouvu o studiu, kterou spolu strany v minulosti uzavřely s tím, že pro období akademického roku 2018 2019 bylo školné uhrazené řádně a včas. Následně však žalovaná přestala své povinnosti plnit. Žalobce uvedl, že byť bylo školné na semestr ve smlouvě stanovené na částku 18.900 Kč, tak s ohledem na inflační doložku, kterou měly strany sjednanou, bylo školné zvýšené o 2,1 %, tedy o výši roční inflace. Tzn., že nárok dosáhnul částky 19.297 Kč. Dále v souladu se sazebníkem poplatků bylo možné žalobkyni účtovat částku 2.000 Kč za zaslanou upomínku, která měla být uhrazená do dne 16. 10. 2019. Žalobce rovněž uvedl, že pro skutečnost, že žalovaná své povinnosti neplnila a dlužnou částku neuhradila, bylo možné podle ustanovení čl. IV. odst. 7 smlouvy žalované účtovat i smluvní pokutu ve výši 0,3 % denně z částky 19.297 Kč. Smluvní pokutu z uvedené částky nárokuje za období od 1. 9. 2019 do 29. 10. 2020. Jelikož dluh nebyl žalovanou uhrazený ani přes výzvu k úhradě dluhu, nezbylo než podat žalobu k soudu. 2. Žalované byly jak žaloba, tak výzva k vyjádření se k ní, ale i předvolání k jednání doručené prostřednictvím mezinárodního dožádání na jí sdělenou kontaktní adresu na Slovensku. S ohledem na skutečnost, že se žalovaná k jednání nedostavila a k věci samé se nevyjádřila, rozhodoval soud v řízení na základě obsahu spisu a po provedeném listinném dokazování. 3. Z výzvy k úhradě dluhu před podáním žaloby je patrné, že je ze dne 8. 4. 2020. Výzva rekapituluje dosavadní závazky žalované. Z opatření rektorky č. 8/ 2019 – Sazebníku poplatků je zjevné, že lze účtovat poplatek za odeslání upomínky, ohledně úhrady školného. Ten činí částku 2.000 Kč. 4. Z faktury znějící na částku 19.297 Kč bylo zjištěno, že žalované bylo podle jejího obsahu dáno na vědomí, že má uvedenou částku uhradit do dne 31. 8. 2019. Z faktury znějící na částku 2.000 Kč, coby ceny za zaslání 2. upomínky, se podává, že žalovaná byla vyzvána k její úhradě do dne 16. 10. 2019. 5. Ze smlouvy o studiu uzavřené mezi žalobcem a žalovanou bylo soudem zjištěno, že se týká studia žalované v bakalářském studijním programu: Bezpečnostní management v regionech, s místem výkonu studia v Brně, s možností dosažení akademického titulu Bc. Strany si sjednaly v čl. III., odst. 4 povinnost hradit ve stanovených termínech a v předepsané výši školné a další poplatky spojené se studiem. Školné podle čl. IV., odst. 1 činilo pro rok 2018 2019 částku 37.800 Kč za dva semestry, a to bez ohledu na to, zda je student dokončí či nikoliv. Podle IV., odst. 4 si strany sjednaly možnost zvýšit školné z důvodu inflace pro další roky. Zároveň podle IV., odst. 7 bylo v případě prodlení uchazeče/studenta s úhradou školného, možností školy žádat smluvní pokutu ve výši 0,3 % denně z dlužné částky. Podle čl. VI. odst. 2 v případě ukončení studia nárok na úhradu školného ve prospěch vysoké školy trvá. Smlouva byla stranami podepsaná dne 4. 6. 2018. 6. Z výpisu ze statistického zjišťování je zjevné, že roční míra inflace se zvýšila o 2,1 % při porovnání let 2017 a 2018. 7. Podle ustanovení § 2048 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle ustanovení § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. 9. Po provedeném dokazování soud uvádí, že nárok žalobce shledal důvodným, a to z důvodu níže uvedených. 10. Soud předně uvádí, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřená platná inominátní smlouva podle ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 111/1998 Sb. o vysokých školách, podle které se žalobce zavázal umožnit žalované studium na vysoké škole v akademickém roku 2018 2019, ale i v letech následujících až do ukončení jejího bakalářského vzdělání. Prokázané bylo, že se žalovaná zavázala hradit za studium, za dva semestry částku 37.800 Kč, a že mezi stranami byla sjednána platná inflační doložka, jakož i další případné sankce a smluvní pokuty pro případ porušení smluvních závazků. Jasné, určité a srozumitelné bylo i ustanovení, podle kterého si smluvní strany sjednaly, že i v případě ukončení studia má vysoká škola právo na úhradu školného. 11. Logické a nerozporované bylo tvrzení žalobce, že se po žalované domáhá úhrady školného za zimní semestr 2019 /2020, když předchozí období bylo žalovanou uhrazené. Pro inflační doložku a sdělení statistického úřadu je jasné, že žalobce má právo na úhradu částky 18.900 Kč, navýšenou o 2,1 % inflaci na celkovou požadovanou částku 19.297 Kč. S ohledem na skutečnost, že smlouva o studiu byla soudem shledána platnou a strany zavazující a bezpochyby byla žalovanou také využitá, bylo možné z ní odvozený nárok na úhradu žalované částky považovat za souladný s právem. Je jasné, že přestože žalobce umožnil a poskytnul prostor pro studium žalované na vysoké škole, tak tento poskytnutý prostor v období zimního semestru 2019 /2020 žalovaná nevyužila, když ke studiu nenastoupila a dlužnou částku neuhradila, přestože se k tomu zavázala. 12. Co se týká žalované zaslané upomínky v poplatkové ceně 2.000 Kč, tak ohledně ní nemá soud za to, že by byla nárokovaná v rozporu se závazkovým právní vztahem stran sporu, anebo že by pro svoji výši měla odporovat obsahu občanského zákoníku, když nejde o částku natolik vysokou, natolik nepřiměřenou, aby ji musel soud nějakým způsobem korigovat či považovat za ekonomicky neodůvodnitelnou a odporující korektivu dobrých mravů. 13. Co se týká úhrady smluvní pokuty (§ 2048 a násl. občanského zákoníku). Tak k poměrně vysoké smluvní pokutě soud uvádí, že obecně smluvní pokuta slouží i jako paušalizovaná náhrada škody, když předně by neměla být nepřiměřená, byť plní jak sankční, tak i reparační funkce. Neměla by být výhodným obohacováním jednoho ze subjektů smluvní strany na úkor druhého. Soud však pohledem smyslu smluvního ujednání, obsahu formulace smluvní pokuty, ale i s ohledem na skutečnost, že žalovaná v řízení nebyla procesně aktivní, nevyjádřila se k věci, ani nenavrhla moderaci smluvní pokuty, kterou by podle existující právní úpravy měl soud zvažovat jen na návrh, tak i při vědomí poměrně dlouhého období, po které žalovaná své povinnosti porušovala do ní autoritativně nezasáhnul. Dále lze v uvedeném ohledu pro stručnost odkázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (Byť publikovaného před účinností současného občanského zákoníku, ovšem stále použitelného.) sp. zn. 33 Cdo 772/2010. Nalézací soud tak po zhodnocení všech okolností případu dospěl v této věci k závěru, že stranami sjednané ustanovení týkající se smluvní pokuty není v rozporu se zákonem, ani hrubě nezasahuje do práv spotřebitele, přestože, jak již bylo uvedeno, jde o poměrně vysokou smluvní pokutu. Soud zohlednil i to, že vysoká škola musí v rámci svého harmonogramu, plánování obsazenosti a řádného využití kapacity, si počínat ekonomicky, neboť je fakticky podnikatelem, který činnost provozuje za účelem dosažení zisku. Přestože tedy výše smluvní pokuty překročila hodnotu samotné jistiny dluhu, nedospěl k závěru, že by pohledem všech soudem zvažovaných okolností se dostala do příkrého rozporu s dobrými mravy. Pro vše výše uvedené soud žalobci en bloc nárok přisoudil. Tomu odpovídá výrok I. rozsudku. 14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) tak, že byly přiznány ve věci úspěšnému žalobci. Tomu náleží náhrada za uhrazený soudní poplatek ve výši 1.837 Kč. Dále náhrada za čtyři úkony právní služby podle ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2.940 Kč za úkon, a to za: převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzvu a za účast u jednání. Za doplnění skutkových tvrzení k výzvě soudu soud žalobci náhradu nákladů nepřiznal, neboť žaloba měla být úplná již v době jejího podání. Dále v řízení úspěšnému žalobci náleží čtyři paušály po 300 Kč podle ustanovení § 11 a § 13 citované vyhlášky, jakož i právo na náhradu za promeškaný čas v rozsahu 10 půl hodin po 100 Kč strávených cestou k procesnímu soudu (§ 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) k soudnímu jednání konanému dne 7. 1. 2022. Dále bylo žalobci