47 C 225/2021-39 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 13. 10. 2021 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku ve výši 54 437,60 Kč a zákonných úroků z prodlení za dobu od 15. 5. 2021 do zaplacení. Svůj nárok žalobce opřel o smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 14. 1. 2021, kterou uzavřel žalovaný prostřednictvím webu [webová adresa]. 2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil, nereagoval na žádnou z výzev soudu. 3. Dne 7. 1. 2022 proběhlo jednání, na kterém soud provedl dokazování a vyhlásil rozsudek. Na základě provedených důkazů soud uzavřel, že žalobce neprokázal ani samotné uzavření smlouvy o úvěru, neprokázal poskytnutí peněžních prostředků na bankovní účet, který by patřil žalované, dále neprokázal svou aktivní věcnou legitimaci a v neposlední řadě nebylo prokázáno, že věřitel dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného (takže smlouva by byla absolutně neplatná). K jednotlivým dílčím důvodům soud uvádí toto. 4. Žádná listina, která by mohla vést k uzavření smlouvy, není podepsána žalovaným (dokonce není vůbec podepsána, tedy ani údajným původním věřitelem). Žalobce předložil listinu označenou jako„ smlouva o revolvingovém úvěru“. V ní je uvedeno, že [právnická osoba] tímto poskytuje klientovi (žalovanému) úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 80 000 Kč. Tato listina však není podepsána, nejen [právnická osoba], ale ani žalovaným. Nelze tak dovodit, že by šlo o důkaz bezpečně prokazující uzavření smlouvy s žalovaným. Obdobně v listině„ [jméno] application info“, která by mohla evokovat smlouvu, chybí podpis jednajících osob či jiný způsob prokázání totožnosti jednajících osob. 5. Číslo bankovního účtu, které je v listině„ [jméno] application info“ uvedeno, nelze bezpečně identifikovat jako číslo účtu žalovaného - nebyl totiž předložen doklad o tom, že by žalovaný autorizoval daný bankovní účet jako svůj, ani jako účet, na který mají být poskytnuty finanční prostředky. Sdělením od mBank z 1. 12. 2021 a 4. 1. 2022 soud sice zjistil, že daný účet patřil žalovanému, avšak v relevantním období žalovaný žádnou takovou částku na svůj účet nepřijal. Právní poměr úvěru nebo zápůjčky mezi označenými stranami nevznikl (nebyl prokázán vznik). 6. Pokud jde o eventuální právní kvalifikaci žalovaného nároku jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, tak ani toto nepřicházelo v úvahu, a to právě s ohledem na fakt, že nebylo prokázáno, že na bankovní účet [bankovní účet] byla poukázána relevantní částka 40 000 Kč. 7. Co se týká aktivní věcné legitimace žalobce, tedy že se stal novým věřitelem žalovaného, tato z ničeho nevyplynula. Příloha ke smlouvě o postoupení pohledávek není podepsána. Pohledávka v příloze i v oznámení o postoupení pohledávky není dostatečně identifikována tak, aby ji bylo možno ztotožnit s žalobní pohledávkou. Smlouva o postoupení pohledávky byla podepsána 27. 1. 2020 – je tak z povahy věci vyloučeno, aby její přílohou byla žalobní pohledávka z titulu smlouvy uzavřené téměř o rok později (14. 1. 2021). Oznámení o postoupení pohledávky s datem 23. 6. 2021 není podepsáno tvrzeným původním věřitelem. 8. Žalobce tak neprokázal svou aktivní legitimaci ve sporu. Soud proto nemohl žalobě vyhovět i z tohoto důvodu. 9. Soud uzavírá, že žalobci se nepodařilo prokázat oprávněnost jeho nároku z nějakého právem aprobovaného titulu (zejména neprokázal aktivní legitimaci, že žalovaná pohledávka byla na žalobce postoupena a že vůbec žalovaná pohledávka vznikla, že byla žalovaná jistina ve výši 40 000 Kč poskytnuta do dispoziční sféry žalovaného). 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 11. V řešené věci je to žalovaný, kdo byl zcela úspěšný, a proto by mu náležela náhrada nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. 12. Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 2 178 Kč za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán. 13. Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jako„ poplatkový zákon“) stanoví v položce 2 bodu 2 Sazebníku, že pokud nebyl vydán elektronicky platební rozkaz,„ doměří“ soud poplatek podle položky 1 (v nynějším případě jde o doplatek ve výši 544 Kč, jelikož poplatek podle položky 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku činil 2 722 Kč). To znamená, že žalobce (a poplatník zároveň) ztratil výhodu„ slevy“ na poplatku. Pokud poplatkový zákon říká, že soud doplatek„ doměří“, není to totéž, co„ vyzve“ (§ 9 odst. 1 poplatkového zákona) k zaplacení soudního poplatku. To ostatně vyplývá i ze systematického zařazení úpravy doměření poplatku až do Sazebníku; výzva (v případě nezaplacení poplatku nebo zaplacení v nesprávné výši) je upravena v samotném zákonu – v jeho„ hlavních“ ustanoveních. 14. Je třeba vyložit i otázku splatnosti doměřeného doplatku v případě převodu věci z agendy CEPR do agendy C. Doplatek doměřeného poplatku není splatný podáním formulářové elektronické žaloby (na rozdíl od sníženého poplatku za žalobu) podle § 4 odst. 1 písm. a), nýbrž podle § 4 odst. 1 písm. i) poplatkového zákona až v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé. Nejde totiž o případ, kdy žalobce zaplatil poplatek v nesprávné výši a měl by být vyzván k jeho doplacení pod hrozbou zastavení řízení, ale o případ, kdy nedoplatek na poplatku vznikl v souvislosti s převodem věci z agendy CEPR do agendy C. V takovém případě bude sice povinností žalobce doměřený poplatek zaplatit, ale až tehdy, kdy se stane splatným, tedy v návaznosti na právní moc konečného rozhodnutí. K uvedeným závěrům již dospěla judikatura. Jde zejména o usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, které přitom bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu a je evidováno jako R 48/2014 (svazek 5, ročník 2014, str. 724). Dále jde např. o usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 8 Co 38/2019, které je dostupné veřejnosti např. na www.beck-online.cz (je tam vedeno i jako“ Výběr 97/2019). 15. Soud proto výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobci povinnost zaplatit rozdíl v soudním poplatku 544 Kč.