94 C 38/2022-32 — Městský soud v Brně

1. Manželka se návrhem soudu doručeným dne 16.2.2022 domáhala rozvodu manželství. 2. Manžel se k návrhu na rozvod manželství u jednání připojil. 3. Cizí prvek je ve věci dán tím, že manžel je občanem [příjmení]. Pravomoc českých soudů je dána, neboť manželka má obvyklé bydliště na území České republiky (čl. 3 bod 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (Brusel IIa). Rozhodným právem je právo české, neboť manželé jsou občany různých států, přičemž oba mají obvyklý pobyt na území České republiky (§ 50 odst. 1 ve spojení s § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém). 4. Soud má za prokázané tyto skutečnosti: 5. Manželka uzavřela dne [datum] v [anonymizováno] v [anonymizováno] první manželství s manželem jménem [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], kdy z tohoto manželství se narodil dne [datum] nezletilý syn [jméno] a dne [datum] nezletila dcera [anonymizováno]. Manželství nebylo spokojené, původní manžel manželku fyzicky napadal. Od prosince 2010 nevedli manželé již společnou domácnost. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15.5.2012, č.j. 34 C 41/2011-45. Byl složitěji řešen styk otce s dětmi, manželé nebyli schopni se na něm dohodnout, syn měl k otci zpočátku odmítavý postoj, kdy styky otce s dětmi se podařilo obnovit až prostřednictvím asistovaného styku (rozsudky Městského soudu v Brně ze dne 15.5.2012, č.j. 34 C 41/2011-45, a ze dne 26.11.2013, č.j. 40 P 45/2012-157, výslech manželů). 6. Manželka se ještě zhruba v roce 2010 seznámila s manželem, s nímž se hodlá nyní rozvést. K seznámení došlo přes internet, manželé spolu dva roky komunikovali na dálku, pak manželka odjela se svými dětmi na 14 dní na návštěvu za manželem do [příjmení]. Vzhledem k tomu, že manžel následně nedostal vízum, aby mohl navštívit manželku v České republice, uzavřeli manželé dne [datum] na úřadě ve městě [anonymizováno] v [příjmení] manželství. Manžel zhruba po dvou měsících přicestoval do České republiky, kde dne 31.10.2012 získal povolení k pobytu. Manželé žili spokojeně asi dva roky, pak ale manžel nemohl najít v [obec] práci. Odešel tedy na šest let pracovat do Prahy, domů se vracel jen na víkendy. Manželé se vzájemně vzdálili, začali se rozcházet v provozních otázkách vedení společné domácnosti a hospodaření. Manželé se vzájemně citově odcizili. Manžel se v lednu 2022 odstěhoval ze společné domácnosti. Děti se z manželství nenarodily (oddací list, výslechy manželů, výpis z ISZR manžela a manželky). 7. Právním posouzením dospěl soud k závěru, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, neboť manželé spolu tři čtvrtě roku nežijí a nestýkají se, společně nehospodaří a na obnovení manželství nemají zájem (§ 755 odst. 1 občanského zákoníku). Příčinou rozvratu manželství bylo to, že se manželé potýkali s náročnější situací, kdy manžel musel za zaměstnáním do jiného kraje, což se manželům nepodařilo překlenout, vzájemně se odcizili a začali se rozcházet v otázkách společného vedení domácnosti a hospodaření, v důsledku čehož se postupně odcizili také citově. Soud proto návrhu manželů vyhověl a manželství výrokem I. rozvedl. 8. Soudu je z jeho činnosti známo, že v arabských zemích dochází někdy k tomu, že muži vyhledávají přes internet či jako číšníci v dovolenkových hotelích Evropanky k seznámení pouze za účelem získání pobytu v evropských státech. Tímto způsobem tak bývá obcházen zákonný účel manželství, jímž je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc manželů (§ 655 občanského zákoníku) nikoli získání pobytu jednoho z manželů. Vzhledem k tomu, manželka dvakrát uzavřela manželství s mužem arabského původu, zkoumal soud také, zda se od počátku nejednalo o manželství uzavřené pouze za účelem získání pobytu manžela, o tzv. fiktivní manželství. Z výslechu manželky i opatrovnického a rozvodového rozsudku však vyplývá, že vztah manželky s prvním i druhým manželem byl skutečně manželský, rodinný, manželé společně žili, z prvního manželství se narodily také dvě děti. Soud tak dospěl k závěru, že jak první tak druhé, žalované manželství bylo manželstvím řádným nikoli fiktivním. 9. Výrokem II. soud nepřiznal žádnému z manželů právo na náhradu nákladů řízení, neboť účastníci v řízení o věcech manželských nemají právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku (§ 23 z.ř.s.).