108 C 4/2023-50 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 020 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 14. 4. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému částku ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr k poslednímu dni splatnosti uhradit. S ohledem na to, že žalovaný nesplnil podmínky pro odpuštění úroku z úvěru, je povinen žalobci v souladu s čl. 4 VOP uhradit spolu s jistinou i tyto úroky ve výši 0,9 % denně z vypůjčené částky. Úrok z úvěru činil 3 240 Kč. Termín splatnosti byl sjednán ke dni 14. 5. 2021. Celková částka, kterou byl žalovaný povinen žalobci uhradit, tak činila 15 240 Kč. Žalovaný však v termínu splatnosti a ani do dnešního dne neuhradil ničeho. Žalobkyni tak vznikl nárok požadovat úhradu dlužné částky sestávající se z jistiny úvěru a úroku z úvěru v celkové výši 15 240 Kč, dále zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu. Žalobkyně a žalovaný si ve smlouvě sjednali pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky (jistiny), ohledně níž je dlužník v prodlení. Vzhledem ke splatnosti úvěru dne 14. 5. 2021 je smluvní pokuta účtována ode dne 15. 5. 2021 z částky 12 000 Kč. Žalobkyně smluvní pokutu vyčíslil a tuto vůči dlužníku řádně uplatnila, a to v předžalobní upomínce. Smluvní pokuta byla vyčíslena ke dni vydání předžalobní upomínky, tj. ke dni 24. 3. 2022, když činí nyní částku 3 780 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas, a to konkludentní formou. 4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Žalovaný uzavřel dne 14. 4. 2021 prostřednictvím komunikace na dálku se žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] Jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč se splatností do 30 dnů od odeslání finančních prostředků. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 0,9 % denně. Dále si účastníci sjednali smluvní pokutu pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru ve lhůtě splatnost, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (viz. smlouva o spotřebitelském úvěru, předsmluvní informace, všeobecné obchodní podmínky a faktura žalobkyně [číslo]). Částka úvěru byla poskytnuta dne 14¨4. 2021 na bankovní účet žalovaného pod variabilním symbolem čísla smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak vyplývá z výpisu z účtu žalobkyně ze dne 14. 4. 2023. Svou totožnost pro účely daného závazkového vztahu žalovaný doložil kopií svého občanského průkazu a řidičského průkazu. Z výpisu Kontomatik soud zjistil, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, kdy si vyžádala potřebné podklady pro posouzení bonity žalovaného a jeho schopností poskytnutý úvěr splácet. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 14. 4. 2021 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a ve smyslu zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ohledně částky ve výši 12 000 Kč. Poskytnutou částku se žalovaný zavázal splatit ve lhůtě 30 dnů společně se sjednaným úrokem. Žalobkyně svou povinnost splnila, když žalovanému sjednaný úvěr prokazatelně poskytla na jeho číslo účtu, ten však svých smluvních povinností nedostál, když jistinu ani sjednaný úrok z čerpaného úvěru řádně a včas neuhradil v celé své výši, a dostal se tak do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Za prodlení s úhradou dluhu byly žalovanému ze strany žalobkyně naúčtovány smluvně sjednané sankce v podobě smluvní pokuty. Vedle nesplacené částky jistiny včetně sjednaných úroků a sankcí vznikl žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši, stanovených dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na uvedené skutečnosti soud shledal žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50 000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za úkon spočívající v doplnění žaloby na výzvu soudu, když skutečnosti uváděné žalobkyní v tomto doplnění byly žalobkyni známy již při podání žaloby. Pokud je žalobkyně doplňuje až na výzvu soudu, neshledává soud vynaložené náklady za tento úkon účelnými.