119 C 26/2021-135 — Městský soud v Brně

Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 35.217 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že , právnická osoba, .2018 právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č., adresa, -, Anonymizováno, . Ke dni 28.9.2018 byla část závodu společnosti , právnická osoba, převedena na společnost , právnická osoba, . Smlouvou po postoupení pohledávek ze dne 11.12.2019 společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku na společnost , právnická osoba, , která následně tuto pohledávku smlouvou opostoupení pohledávky ze dne 26.5.2020 postoupila na žalobce. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. Předmětem smlouvy o úvěru bylo poskytnutí hotovostního úvěru ve výši 15.000 Kč na dobu určitou. Žalovaný se zavázal uhradit žalobci rovněž úrok, poplatek za vyhodnocení a správu úvěru, poplatek za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru, inkasní poplatek za hotovostní výběr splátek v bydlišti. To vše se zavázal splácet ve 13 pravidelných rovnoměrných splátkách, první splátka byla splatná v měsíci, jenž bezprostředně následoval po podpisu smlouvy, poslední splátka byla splatná dne 3.4.2019. žalovaný úvěr čerpal v hotovosti dne , právnická osoba, .2018, což ztvrdil svým podpisem. Žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas. Žalobce tvrdí, že je v prodlení s úhradou částky 23.400 Kč a zákonného úroku z prodlení od 4.4.2019. Dále se podanou žalobou žalobce domáhá smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky, ohledně které je žalovaný v prodlení za dobu od 4.4.2019 do 20.8.2020. Žalovaný se vyjádřil ve svém podáním doručeném soudu dne 14.6.2023 tak, že hodlá splácet dluh alespoň 100 Kč za měsíc, případně žádá o odložení či projednání věci bez jeho přítomnosti.Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.Ze smlouvy o úvěru č. , adresa, -, Anonymizováno, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit náklady spotřebitelského úvěru ve výši 10.950 Kč, celkem tedy 25.950 Kč ve 13 měsíčních splátkách ve výši 1.950 Kč. Z notářského zápisu NZ 1054/2018 soud zjistil, že dne 27.9.2018 tímto notářským zápisem společnost , právnická osoba, jako prodávající prodala kupujícímu společnosti , právnická osoba, . část závodu, který je tvořen 1) divizí spotřebitelských úvěrů. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 11.12.2019 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . jako postupitel postoupila pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, jakožto postupníka. Ze smlouvy o postoupení pohledávek dne 26.5.2020 soud zjistil, že touto smlouvou společnost Findigo jako postupitel a žalobce jako postupník postoupili pohledávku za žalovaným na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24.7.2020 soud zjistil, že společnost Findigo oznámila žalovanému postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Z oznámení o předání k vymáhání ze dne 30.11.2018 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, zmiňuje postoupení pohledávky z původního věřitele. Žalobce tvrdil, že původní věřitel posoudil úvěryschopnost žalovaného, kdy zhodnotil jeho pravidelný a prokazatelný měsíční příjem. Žalovaný předložil občanský průkaz a předložil další dokumenty např. výpis z bankovního účtu, případně jiné. Z dohody o pracovní činnosti soud zjistil, že tato byla uzavřena v období od 24.1.2018 do 31.1.2019 jako zaměstnanec žalovaný s tím, že rozsah pracovní doby nepřesáhne 20 hodin týdně, odměna je splatná po vykonání pracovní činnosti. Záloha poskytnuta nebyla, sazba odměny byla sjednána ve výši 111 Kč za hodinu. Žalobce dále provedl finanční analýzu, kde výše měsíčního příjmu žalovaného byla zjištěna ve výši 8.125 Kč, měsíční volné zdroje byly zjištěny ve výši 6.252 Kč. Výsledkem posouzení úvěryschopnosti bylo, že žalovanému může být poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 15.000 Kč s měsíční splátkou 1.950 Kč.Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že , právnická osoba, .2018 právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru č. , adresa, -, Anonymizováno, (dále jen smlouvu) ve smyslu ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník). Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému dne 3.3.2018 15.000 Kč v hotovosti. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením Smluv posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalovaného úvěr splácet posoudil, kdy tvrzení žalobce obsažená v návrhu na zahájení řízení o vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a o jejich ověřování nejsou žádným způsobem doložena. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, jsou Smlouvy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatné, neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).Pokud však žalovaný na základě této neplatné smlouvy jejich předmět převzal, tj. čerpal dne 3.3.2018 ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky žalobci vrátit, soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.Absolutní neplatnost právního jednání působí přímo ze zákona, a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat následky předvídané smluvními stranami. Právním předchůdci žalobce tak právo na zaplacení poplatku za vyhodnocení a správu úvěru, poplatku za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek ve svém bydlišti a sjednaného úroku nevzniklo a nelze je žalobci přiznat. Ze shora uvedených důvodů ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. a III. tohoto rozsudku.Ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru v účinném znění však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnosti spotřebitele vrátit poskytnutou dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídajícího možnostem. Mezi účastní nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté dosud nevrácené jistiny, žalovaný se nacházel výkonu trestu, a to do 4.8.2023. Ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud proto určil lhůtu k plnění do 30 dnů od právní moci rozsudku s odkazem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.Pokud žalovaný žádal o stanovení plnění ve splátkách, k případnému přiznání plnění ve splátkách by bylo nutno posoudit osobní, majetkové a výdělkové poměry žalovaného. Žalovaný se, ač byl řádně a včas předvolán, k jednání soudu nedostavil, soud proto nemohl žalovaného vyzvat k doplnění