20 C 57/2022-61 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem došlým soudu 22.12.2021 domáhal po žalovaném nedoplatku ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi původním věřitelem [právnická osoba] dne 25.3.2019, kdy žalované byl poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč a navýšený na částku 52 500 Kč a měl být splacen nejpozději 7.6.2021. Žalobce nabyl pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené 29.3.2021, uzavřenou mezi společností [právnická osoba] [obec] a postupníkem společností [právnická osoba] se sídlem [adresa]. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz dne 18.1.2022, který se žalované nepodařilo doručit. Na výzvu soudu pak žalovaná poukázala na svůj mimořádně špatný stav, kdy jezdí 2x týdně na dialýzu a je starobní důchodkyně. Soud s ohledem na majetkové poměry žalované a její zdravotní stav ji přiznal osvobození od soudních poplatků a ustanovil jí zástupce z řad advokátů. Právní zástupce žalované navrhl zamítnutí žaloby, neboť žalobce neprokázal, že je aktivně legitimován, neprokázal že by žalované byla poskytnuta tvrzená částka a žalovaná si není vědoma, že by s původním věřitelem uzavřela smlouva [číslo] ani že by jí právní předchůdce vyzval k úhradě. Žalovaná nikdy nevlastnila počítač, neumí s ním zacházet a nemněla nikdy emailovou adresu. Smlouvu uzavřela v kancelářských prostorech původního věřitele na ulici [ulice], kdy v srpnu 2019 obdržela na účet částku 27 500 Kč, kterou začala splácet, kdy uhradila 24.9.2019 částku 2 953 Kč a stejné částky 21.10.2019, 22.11.2019, 18.12.2019 a 20.1.2020, celkem 14 769 Kč. Pokud by soud žalované dluh uložil hradit, pak s ohledem na její nemajetnost žádá o povolení splátek. 3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých má za prokázaný následující skutkový stav: žalobce k důkazu předložil 4 smlouvy o úvěru, splatné ve splátkách, všechny s označením [číslo] kdy věřitel je [právnická osoba] [obec] a jako klient [celé jméno žalované], kdy první smlouva o úvěru je s datem 25.3.2019, předmětem je částka 25 000 Kč, doba splatnosti 36 měsíců od poskytnutí finančních prostředků formou 36 splátek ve výši 1 545,64 Kč, zápůjční úroková sazba 62,14 %, RPSN 83,3 % a celková výše spotřebitelského úvěru 55 642,68 Kč (důkaz smlouvou ze dne 25.3.2019). Ze smlouvy o úvěru se stejným číslem bylo zjištěno, že je na úvěr ve výši 51 415,08 Kč, který má být splacen ve výši 106 327,80 Kč v 36 splátkách po 2 953,55 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 55,33 % a roční procentní sazbě nákladů 71,80 % (důkaz smlouvou ze dne 16.8.2019), ze smlouvy o úvěru stejného čísla mezi Zaplo.CZ a žalovanou bylo zjištěno, že úvěr je na částku 47 488,96 Kč, splatný v celkové částce 88 606,50 Kč po 30 splátkách ve výši 2 953,55 Kč. Zápůjční úroková sazba je 55,33 % a RPSN 59,30 % (důkaz smlouvou ze dne 24.2.2020). Ze smlouvy o úvěru ve splátkách stejného čísla jako první smlouva bylo zjištěno, že mezi stejnými účastníky na částku úvěru 47 488,96 Kč s úrokovou sazbou 55,33 % a RPSN 51,2 % a celková výše úvěru 88 606,50 Kč (důkaz smlouvou ze dne 30.4.2020). Poslední 3 smlouvy nejsou účastníky podepsány, z výpisu z účtu právního předchůdce žalobce z období 1 – 31.8.2019 vyplývá, že je zde s datem 16.8 odchozí úhrada žalované ve výši 27 500 Kč. Dále byla předložena kopie smlouvy o postoupení pohledávky mezi [právnická osoba] [obec] a žalobcem s datem 8.4.2021, ve špatně čitelné kopii, ze které se nedá zjistit, zda je zde uvedeno jméno žalované. Po posouzení všech předložených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 4. Podle § 23/1995 zákona číslo 89/2012 Sb. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Při posouzení projednávané věci soud dospěl po zhodnocení všech předložených důkazů k závěru, že nárok žalobce není důvodný. Soud žalobce poučil podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. o nutnosti odstranit rozpory mezi skutkovým tvrzením a předloženými listinnými důkazy a o nutnosti předložit listinné důkazy k prokázání aktivní legitimace. Na tuto výzvu žalobce nereagoval. Soud tedy po zhodnocení jednotlivých důkazů nemá za prokázáno, zda a na jakou částku byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaná potvrzuje, že jí byla vyplacena částka 27 500 Kč. Protože neodpovídá tato částka žádnému úvěru dle smluv, které byly předloženy a dále žalovaná prokázala, že na splácení úvěru provedla 4 splátky (důkaz příkazy o úhradě úvěru na částky 2 953 Kč, 2 955 Kč, 2 955 Kč a 2 955 Kč a 3 000 Kč, celkem 14 318 Kč). Žalobce netvrdí a ni neprokazuje, zda žalovaná na dluh něco uhradila případně v jaké výši. Žalobce rovněž netvrdí, jakým způsobem, zda písemně nebo elektronicky měly být smlouvy uzavírány, když žalovaná tvrdí, že internet nemá a nemohla tedy uzavírat smlouvu na dálku. Dále žalobce neprokázal aktivní legitimaci, neboť byla pouze doložena jedna ze smluv o postoupení pohledávky a z přílohy není zřejmé, že se týká uplatněného nároku. Ze všech těchto důvodů tedy soud žalobu zamítl. Protože žalovaná je v řízení úspěšná, měla by právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení však vznikly státu, neboť jí byl advokát ustanoven. Proto soud rozhodl ve výroku II. tak, jak je uvedeno s tím, že o nákladech státu bude rozhodováno samostatným rozhodnutím.