294 C 1/2023-92 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou dne 11. 1. 2023 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 31 740,51 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně opřela o smlouvu o úvěru ze dne 28. 1. 2022, na jejímž základě poskytla žalovanému téhož dne částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách á 1 857 Kč, nezaplatil však ničeho.2. Žalovaný se nevyjádřil.3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:4. Žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 28. 1. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal částku 20 000 Kč a zavázal se ji vrátit ve 24 měsíčních splátkách á 1 857 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 74,87 % ročně. V čl. 6.1. úvěrové smlouvy bylo upraveno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč v případě prodlení o délce 30 dnů s platbou splátky. V čl. 6.2. smlouvy bylo upraveno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného. Čl. 6.5. smlouvy zakládá žalovanému povinnost k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou po zesplatnění úvěru (z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , z předsmluvního formuláře, oznámení o schválení úvěru). Smlouva o úvěru byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku (z dodatku č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ). Totožnost žalovaného byla ověřena z kopie občanského průkazu (z fotokopie občanského průkazu na č. l. 40-41). Účastníci ke smlouvě o úvěru sjednali rovněž pojištění schopnosti splácet úvěr, přičemž pojistné činilo 228 Kč měsíčně (z přílohy č. , hodnota, k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, z přihlášky do pojištění). Úvěr byl žalovanému poskytnut převodem na účet dne 28. 1. 2022 (z dokladu o vyplacení na č. l. 15).5. Žalovaný neuhradil již první splátku úvěru a byl proto žalobkyní vyzván k zaplacení dlužné částky s tím, že pokud ve lhůtě nezaplatí, bude úvěr zesplatněn (z výzvy ze dne 28. 3. 2022 a ze dne 25. 4. 2022). Vzhledem k tomu, že žalovaný ve lhůtě neuhradil ničeho, žalobkyně zesplatnila všechny závazky z úvěrové smlouvy a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 25 752 Kč, která se sestává z částky nezaplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění ve výši 3 670,79 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč, pojištění ve výši 284 Kč (z oznámení ze dne 1. 5. 2022). Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu před podáním žaloby (z předžalobní upomínky včetně poštovního podacího archu).6. Žalobkyně posuzovala v době uzavření smlouvy úvěruschopnost žalovaného z údajů, které tvrdil žalovaný, a nahlédnutím do dostupných databází. Z hodnotícího listu žalovaného soud zjistil, že příjem žalovaného tvoří mzda od zaměstnavatele , právnická osoba, ve výši 33 600 Kč, což bylo podloženo doklady o provedení platby na účet žalovaného (na č. l. 18-19). Dále žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 12 000 Kč, ostatní výdaje činí 4 000 Kč a spoření činí 2 000 Kč. Žalobkyně však nedoložila žádné důkazy k prokázání, že by správnost těchto částek jakkoliv ověřovala, či se zabývala reálnou výší nákladů žalovaného. Žalobkyně rovněž tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v dostupných registrech, k důkazu však předložila pouze výpis z registru SOLUS (č. l. 14).7. Právním posouzením prokázaného skutkového stavu soud dospěl k těmto závěrům:8. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že při sjednávání předmětných smluv vystupoval věřitel jako podnikatel ve smyslu ust. § 420 odst. 1 o.z. a žalovaná jako spotřebitel ve smyslu ust. § 419 o.z. dopadá na daný závazek úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.9. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).10. Soud má za to, že žalobkyně dostatečně neprokázala, že by odpovídajícím způsobem ověřovala tvrzení žalovaného o jeho poměrech, a to zejména co se týče výdajové stránky. Žalobkyně se nijak nezabývala způsobem bydlení žalovaného a výdaji, které se s tímto pojí. Rovněž žalobkyně nezjišťovala, jaké jsou reálné výdaje žalovaného. Schopnost řádně splácet úvěr přitom není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jejich příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je její reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Z těchto důvodů soud posoudil smlouvu ze dne 28. 4. 2022 jako neplatnou (srovnej NS 33 Cdo 2178/2018).11. Žalobkyně tak má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení, které se rovná rozdílu vyplacené jistiny úvěru a uhrazených splátek. Žalovaný však nezaplatil žádnou splátku, proto je bezdůvodné obohacení tvořeno plnou výší poskytnutého úvěru, tj. částkou 20 000 Kč. Ohledně této částky byla žalobkyně úspěšná, v ostatním soud žalobu zamítl (úroky, smluvní pokuta, poplatky) z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, a to včetně úroků z prodlení, neboť žalovaný se do prodlení nedostal (viz níže).12. Zároveň soud stanovil přiměřenou lhůtu k zaplacení bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 87 ZSÚ, které je speciálním ustanovením vůči úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, to 30 dnů od právní moci rozsudku. Tímto je též stanovena splatnost částky bezdůvodného obohacení a případné prodlení žalovaného tak může nastat až po marném uplynutí soudem stanovené lhůty k zaplacení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník úspěch ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 740,51 Kč. Žalobkyně byla procesně úspěšná co do zaplacení částky 20 000 Kč (63 %) a procesně neúspěšná co do částky 11 7440,51 Kč (37 %). Poměr úspěch – neúspěch tak činí 26 % ve prospěch žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) ve výši 1 500 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 500 Kč, § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu) a za jeden úkon právní služby spočívající v účasti u jednání ve výši 2 380 Kč (§ 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), tj. celkem odměna ve výši 3 880 Kč, a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony ve výši 900 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 14b odst. 5 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a za jeden úkon ve výši 300 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. celkem náhrada hotových výdajů ve výši 1 200 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 066,80 Kč a soudní poplatek ve výši 1 588 Kč. Podání ze dne 20. 6. 2023 soud posoudil pro účely výpočtu náhrady nákladů řízení jako jediný úkon spolu se žalobou, neboť všechna tvrzení a důkazy nezbytné pro rozhodnutí musí být uvedený již v samotné žalobě. Celková výše nákladů řízení tedy činí 6 146,80 Kč, přičemž soud žalobkyni přiznal 26 % této částky. Náhradu nákladů řízení ve výši 1 599,40 Kč soud uložil zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).