ECLI: ECLI:CZ:MSBR:2023:32.C.59.2023.1 Datum: 2023-12-04 Předmět: o zaplacení 50 920 Kč s příslušenstvím – školné Ustanovení: ["§ 29 z. č. null/null Sb.", "§ 120 z. č. null/null Sb.", "§ 58 z. č. null/null Sb.", "§ 59 z. č. null/null Sb.", "§ 1813 z. č. null/null Sb.", "§ 1815 z. č. null/null Sb.", "§ 1746 z. č. 89/2012 Sb." []
O co šlo: o zaplacení 50 920 Kč s příslušenstvím – školné (["§ 29 z. č. null/null Sb.", "§ 120 z. č. null/null Sb.", "§ 58 z. č. null/null Sb.", "§ 59 z. č. null/null Sb.", "§ 1813 z. č. null/null Sb.", "§ 1815 z. č. nu)
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 17. 4. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaná zavázána k povinnosti zaplatit částku 50 920 Kč s příslušenstvím a k náhradě nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že se ve smlouvě o studiu, kterou účastníci uzavřeli dne 21. 4. 2020, žalovaná zavázala k úhradě školného, za akademický rok 2020/2021 ve výši 43 800 Kč. Dále se žalovaná zavázala hradit poplatky dle sazebníku žalobce. Součástí smlouvy byly Všeobecné podmínky studia č. 1/2020 z 1. 12. 2019 (dále jen „VOP“).2. Žalované byla vystavena faktura na školné za akademický rok 2022/2023 na částku 46 920 Kč, se splatností 31. 8. 2022, která zůstala neuhrazena. Žalobce byl oprávněn v souladu s VOP zvýšit školné o roční míru inflace. Účastníci si dále sjednali úrok z prodlení. Žalovaný do dnešního dne ani přes výzvu dlužné částky neuhradil.3. Žalované byl ustanoven opatrovník v souladu s ustanovením § 29 odst. 3 občanského soudního řádu, který navrhoval zamítnutí žaloby.4. Příslušnost českých soudů je dána článkem 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když služba žalovanému, který je cizí státní příslušník, byla poskytnuta na území České republiky. Smlouva se řídí českým právem v souladu s článkem 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, když poskytovatel služby má sídlo na území České republiky.5. Mezi stranami nebylo sporným (§ 120 odst. 3 občanského soudního řádu), že žalobce je podnikatel tzv. dle formy, jak podporuje i výpis z obchodního rejstříku žalobce. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena dne 21. 4. 2020 smlouva o studiu, ve které se žalobce zavázal žalované poskytnout studium oboru “Ekonomika a management podniku“ a žalovaná se zavázala uhradit školné. Dále se žalovaná zavázala hradit poplatky dle sazebníku žalobce. Účastníci se dohodli na úroku z prodlení ve výši 0,3 % denně z částky, se kterými je žalovaná v prodlení (smlouva o studiu + základní informace + VPS + sazebníky poplatků). Žalobce podáním ze dne 9. 11. 2022 vyzýval žalovaného k zaplacení dlužné částky v celkové výši 62 729,20 Kč (výzva k úhradě + poštovní podací arch). Žalované bylo uznáno středoškolské vzdělání z Ruské federace (rozhodnutí Krajského úřadu + nostrifikační doložka). Žalobce vystavil žalované fakturu č. , částka, na částku , částka, splatnou dne 31. 8. 2022 (, tel. číslo, ). Dále pak byla žalované vystavena faktura za studium v zaměření ve výši , právnická osoba, Kč splatnou dne 31. 8. 2022 (, Anonymizováno, ) a faktura za zaslání 2. upomínky úhrady školného se splatností 10. 10. 2022 (faktura č. , částka, ze dne 29. 9. 2022).6. Soud má za to, že smlouva o studiu uzavřená mezi žalobcem a žalovanou není smlouvou spotřebitelskou, byť je žalobce podnikatelem dle formy, akciovou společností. Předmětem smlouvy není klasické zboží či služba, nýbrž „bohulibý účel“ totiž (vysokoškolské) vzdělání. , adresa, škola - byť soukromá - zabezpečuje přístup k vysokoškolskému vzdělávání a získání vysokoškolské kvalifikace v akreditovaných studijních oborech a specializacích, přičemž tak činí jako soukromá vysoká škola, jako nedílný článek nejvyššího stupně české vzdělávací soustavy. Prostřednictvím studia pak občané (ať již studiem na škole soukromé či veřejné) realizují své ústavně garantované právo na vzdělání dle čl. 33 Listiny základních práv a svobod. , adresa, škola může v průběhu studia požadovat různé poplatky dle § 58 vysokoškolského zákona. Výši, formu placení a splatnost určuje přitom statut vysoké školy. Poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu (§ 59 zákona o vysokých školách), což znamená, že nepodléhají žádné regulaci. Tyto poplatky nepředstavují přímé (adresné) protiplnění za poskytnuté služby (zprostředkovanou výuku), vyjadřují podíl studenta na nákladech na vysokoškolské studium, a jejich smyslem není založit sociální překážku v přístupu ke vzdělání. Dle názoru soudu - pro určení povahy vztahu mezi účastníky - není kritérium zdroj financování vysoké školy určující, resp. takové kritérium zakládá neodůvodněnou nerovnost za situace, kdy jedna vysoká soukromá škola dotovaná např. ze dvou třetin z veřejných zdrojů a druhá vysoká soukromá škola financovaná jen ze školného studentů uzavřely by totožné smlouvy o studiu obsahující totožné ujednání o smluvní pokutě za porušení totožné povinnosti, pak by v prvém případě nešlo o spotřebitelský vztah a ve druhém ano, byť samotná podstata smlouvy - jejímž účelem je v základu poskytnutí vysokoškolského studia - zůstávala stejná. Kritérium stupně vzdělávací soustavy je dle názoru soudu obdobně problematické, tedy odvíjet spotřebitelskou povahu vztahu mezi školou a jejím žákem (jeho zákonnými zástupci) od toho, jde-li o základní, střední či vysokou školu. Dle názoru soudu lze jen obtížně objektivně stanovit vyšší či nižší důležitost toho kterého stupně vzdělání vůči jinému. Není zřejmé, proč by např. smlouva o studiu na střední soukromé škole hrazené plně ze školného měla být „více“ spotřebitelská, než smlouva o studiu na vysoké soukromé škole hrazené plně ze školného. I pokud by však smlouva o studiu spotřebitelskou smlouvou byla, na povaze věci to v zásadě ničeho nemění. Soud je dále toho názoru - měla-li by se smlouva o studiu posoudit jako smlouva spotřebitelská coby celek z pohledu § 1813 a § 1815 občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), že ujednání o smluvním úroku z prodlení v návaznosti na další práva a povinnosti stran nepředstavuje významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného. Je třeba vyjít z toho, že podnikatel či silnější strana u adhezních smluv, má z povahy věci „svá“ práva vždy ošetřena lépe, smlouva nemusí být „stoprocentně“ vyvážená, jde o to, aby neobsahovala pro spotřebitele nějaké skryté, záludné či zcela excesivní ujednání. Nic takového však soud ve smlouvě, resp. VOP neshledal7. Dle ust. § 1746 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb. OZ zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.8. Soud v daném případě shledal žalobu důvodnou. Mezi účastníky byla v souladu s ust. § 1746 OZ uzavřena inominátní smlouva. Žalobce svou povinnost ze smlouvy splnil, když žalovanému umožnil studium, žalovaná však nikoliv, když nezaplatila školné dle smlouvy a poplatky za studium v celkové výši 4 000 Kč. Žalovaná zůstala ve sporu neaktivní a netvrdila ani neprokázala, že by svou povinnost splnila, procesní opatrovník přitom nemohl vznášet relevantní námitky, neboť mu skutkový stav nebyl přesně znám a mohl vycházet toliko z důkazů předložených žalobcem. Žalovaná se tak dostala dnem následujícím po splatnosti jednotlivých faktur do prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 OZ) a žalobci tak vznikl nárok na úrok z prodlení ve sjednané výši. Soud proto žalovanou zavázal k povinnosti zaplatit žalobci částku 50 920 Kč. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů.9. V souladu s Položkou 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků dle zákona č. 549/1991 Sb. byla žalobci uložena povinnost doplatit soudní poplatek, neboť nebyl vydán elektronický platební rozkaz.10. Žalobce byl v této právní věci zcela úspěšný, a proto mu soud přiznal ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady ve věci úspěšného žalobce představují soudní poplatek ve výši 2 546 Kč, odměnu advokáta za čtyři úkony právní pomoci dle § 7, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. po 3 140 Kč, 4 x režijní paušál po 300 Kč dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava, předžalobní výzva, podání žaloby, účast u jednání soudu). Jelikož byl úkon spočívající v účasti na jednání soudu proveden mimo sídlo právního zástupce žalobce, soud odměnu za právní pomoc navýšil o náhradu za ztrátu času za 8 půlhodin po 100 Kč, tedy 800 Kč dle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. Žalobce má rovněž nárok na cestovné spočívající v použití osobního motorového vozidla tovární značky , Anonymizováno, za cestu , adresa, a zpět ve vzdálenosti 2 x 202 km dne 4. 12. 2023. Průměrná spotřeba paliva vozidla , Anonymizováno, , Anonymizováno, , SPZ, činí dle TP 6,4 litrů benzínu na 100 km, cena pohonných hmot dle vyhl. č. 85/2023 Sb. činí 41,20 Kč a paušální náhrada za 1 km jízdy dle stejného předpisu činí 5,20 Kč. Za cestovné tedy 3 166,06 Kč. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. pak byla částka za odměnu advokáta, režijní paušály, cestovné a náhradu za ztrátu času navýšena o 21% DPH. Celkem tedy náklady řízení úspěšného žalobce činí 23 994,53 Kč.
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.