94 C 98/2022-29 — Městský soud v Brně

1. Manželka se návrhem soudu doručeným dne 13.5.2023 domáhala rozvodu manželství. 2. Manžel prostřednictvím svého opatrovníka s rozvodem manželství nesouhlasil, kdy neuvedl žádné důvody svého nesouhlasu. 3. Cizí prvek je ve věci dán tím, že manžel je státním občanem Ruské federace. Pravomoc českých soudů je dána, neboť manželka má bydliště na území České republiky (čl. 27 odst. 2, věta druhá Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 12.8.1982, uveřejněné vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 95/1983 Sb.). Rozhodným právem je právo české, neboť řízení probíhá u českého soudu (z čl. 26 odst. 2 smlouvy). 4. Soud má za prokázané tyto skutečnosti: 5. Manželé se seznámili v roce 1999 prostřednictvím společných známých v restauračním zařízení v [obec]. Manžel v té době pobýval v České republice vždy na pár dní a potom odjížděl třeba na 14 dní. Když byl manžel v České republice tak bydlel u manželky. Takto se manželé stýkali zhruba půl roku až rok. Manžel chtěl s manželkou uzavřít manželství, manželka souhlasila. Manželé uzavřeli manželství dne [datum] před Úřadem městské části [územní celek], [obec] – střed, kdy přítomni byli pouze manželé a svědci, známí manželů, a následovalo drobné společné posezení (výslech manželky, oddací list, rodný list manželky). 6. Manželského soužití bylo zhruba rok spokojené, probíhalo obdobně jako po seznámení, kdy manžel přijížděl a odjížděl. V roce 2001 manžel opět jako obvykle odcestoval, ale potom se již nikdy nevrátil, ani o sobě nedal vědět (výslech manželky). 7. Děti se z manželství nenarodily (oddací list, výslech manželky, výpis z ISZR manželky). 8. Manželka podala návrh na rozvod manželství až po 20 letech, neboť do té doby jí„ nic nechybělo“, nyní chce mít„ tuto kapitolu“ již za uzavřenou. 9. Soud neprováděl důkaz výslechem manžela, neboť tento je neznámého pobytu, je ruského občanství, a provedení jeho výslechu by bylo, také vzhledem k rusko-ukrajinskému válečnému stavu, spojeno s nepřiměřenými obtížemi (§ 389 odst. 1 z.ř.s.). Soud tak vycházel pouze z výslechu manželky, neboť tato vypovídala spontánně, přesvědčivě a logicky. Ze způsobu jakým manželka uvedla, že manžel se jí už„ vůbec“ neozval, bylo zřejmé, že náhlé ukončení vztahu ze strany manžela v ní i po tolika letech vzbuzuje mírné emoce. 10. Právním posouzením dospěl soud k závěru, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, neboť manželé spolu více než dvacet let nežijí, nejsou v žádném kontaktu, manželka ani neví, kde manžel žije. Z provedených důkazů i z postoje manželky u jednání vyplývá, že manželé nemají na obnovení manželství zájem (§ 755 odst. 1 občanského zákoníku). Příčinou rozvratu manželství byl nezájem manžela, který bez vysvětlení přestal za manželkou přijíždět. Na straně manželky šlo i o lehkovážnější přístup k uzavření manželství, kdy manželé se v době uzavírání manželství příliš neznali a neměli ani společné představy o budoucnosti. Soud však neshledal, že by tato lehkovážnost přerostla na straně manželky ve snahu napomoci manželovi ke získání pobytu v České republice, a že by tak manželství na straně manželky bylo uzavřeno fiktivně. Za zásadní měl soud i to, že bylo prokázáno že manželé společně skutečně žili, i když s delšími, pravidelnými přestávkami. 11. Rozvodu manželství nebránila ani žádná z podmínek zákonné tzv. tvrdostní klausule (rozpor se zájmem nezletilého dítěte či manžela, který se na rozvratu manželství nepodílel), neboť manželé nezletilé děti neměli a manžel ani netvrdil, že by mu rozvodem měla být způsobena konkrétní zvlášť závažná újma, či zde byly mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství. Manželé spolu navíc nežijí déle než tři roky (§ 755 odst. 2 občanského zákoníku). 12. Soud proto návrhu manželky vyhověl a manželství výrokem I. rozvedl. 13. Výrokem II. soud nepřiznal žádnému z manželů právo na náhradu nákladů řízení, neboť účastníci v řízení o věcech manželských nemají právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku (§ 23 z.ř.s.). 14. Výrokem III. přiznal soud opatrovníku manžela právo na náklady na zastoupení, které tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí věci, vyjádření, účast u jednání) ve výši 4 500 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 1 500 Kč, § 9 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/19) a náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 900 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Celkově tak soud přiznal opatrovníku manžela na nákladech na zastoupení manžela částku 5 400 Kč, která bude po právní moci tohoto usnesení poukázána opatrovníku manžela z prostředků České republiky – Městského soudu v Brně. 15. Výrokem IV. soud nepřiznal České republice - Městskému soudu v Brně právo na náhradu nákladů na zastoupení manžela, neboť žádnému z účastníků nebyla přisouzena náhrada nákladů řízení (§ 23 z.ř.s., § 149 odst. 2 o.s.ř.).