112 C 150/2023-31 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 4. 7. 2023 domáhal uložení povinnosti žalovanému, aby mu zaplatil částku 18 759,- Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dle faktury č. , Anonymizováno, , představující dlužné úhrady za dodávky do odběrného místa , adresa, za období 10. 6. 2020 až 8. 11. 2020. Kromě uvedené smlouvy pak mezi účastníky byla uzavřena i smlouva o sdružených službách dodávky plynu na totéž odběrné místo, z níž pro žalovaného za období od 26. 6. 2020 až 12. 11. 2020 vyplynul dluh ve výši 3 609,- Kč dle faktury č. , Anonymizováno, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud příslušný podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady č. 1215/2012 pak v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“), s ohledem na souhlas žalobce a absenci vyjádření žalovaného rozhodl ve věci bez jednání pouze na podkladě listin.3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci uzavřeli 27. 3. 2020 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny na odběrné místo , adresa, (č. l. 4). Téhož dne byla uzavřena rovněž smlouva o dodávkách plynu na totéž odběrné místo. Fakturou č. , Anonymizováno, , splatnou 18. 12. 2020 byl vyzván žalovaný k úhradě částky 18 759,- Kč. Fakturou č. , Anonymizováno, , se splatností 28. 12. 2020 byla žalovanému vyúčtována částka 3 609,- Kč za dodaný plyn. Přes výzvu z 1. 6. 2023 zůstal dluh neuhrazen.4. Soud aplikoval na shora uvedený právní stav ustanovení § 72 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu „zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací“. Ve vztahu ke smlouvě o dodávce elektřiny pak soud aplikoval ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož „smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.“ U obou komodit soud dospěl k závěru, že žalobce svoji povinnost splnil, zatímco žalovaný se držel svého chování popsaného výše, tedy neuhradil fakturované částky za energie. Bylo na místě je žalobci přiznat. S ohledem na skutečnost, že vystavené faktury nebyly zaplaceny, dostal se žalovaný dnem následujícím po jejich splatnosti do prodlení s peněžitým plněním podle § 1968 občanského zákoníku a je tak povinen v souladu s § 1970 zákoníku zaplatit žalobci i úroky z prodlení stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud žalovanému v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ.5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tím, že žalobce byl ve věci zcela úspěšný a bylo tak na místě přiznat mu nárok na náhradu nákladů proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 OSŘ). Náhrada nákladů řízení je tvořena odměnou za zastoupení ve výši 2 020,- Kč/úkon, resp. 1 010,- Kč za předžalobní výzvu podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby, jimiž byly příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a odst. 2 písm. h) advokátního tarifu ve výši 300,- Kč/úkon podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu v celkové výši 900,- Kč. Dále má žalobce právo na náhradu soudního poplatku ve výši 1 119,- Kč (včetně doplatku). Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen zaplatit, činí 7 069,- Kč. Je tak povinen učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 OSŘ.6. Výrok pod bodem III. je odůvodněn skutečností, že ve věci nebyl vydán platební rozkaz, pročež bylo na místě postupovat podle položky 2 odst. 2 a vyměřit poplatek podle položky 1 odst. 1 písm. b) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soud tak učinil konečným rozhodnutím v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 zákona o soudních poplatcích. Tento doplatek je rovněž zahrnut v povinnosti žalovaného jej uhradit žalobci dle výroku pod bodem II.