116 C 282/2022-57 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, jelikož žalovaný v rozporu se zákonem neplatil povinné pojištění vozidla. Žalobce je v souladu se zákonem oprávněn požadovat zaplacení příspěvku. Jednalo se o vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru nad 1000 cm3 do 1 350 cm3, registrační značka , SPZ, . Vozidlo nebylo pojištěno od 14.5.2019 do 31.10.2019, tj. 171 dní. Žalobce vyzval žalovaného výzvou z 30.1.2020 a předžalobní výzvou ze dne 3.11.2021. Dále žalobce požaduje příspěvek za období od 1.11.2019 do 30.4.2020 tj. 181 dní. K zaplacení jej vyzval výzvou ze dne 9.9.2020 a předžalobní upomínkou ze dne 10.11.2021. Další žalovaná částka představuje období od 1.5.2020 do 13.9.2020 tj. 136 dní. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě poplatku výzvou ze dne 7.1.2021 a předžalobní upomínkou ze dne 18.11.2021.2. Veškerou korespondenci žalobce zasílal žalovanému na adresu sdělenou žalobkyni Ministerstvem dopravy v souladu se zákonem.3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Nebyl vyzván k zaplacení. Vozidlo bylo k 14.9.2020 vyřazeno z provozu. Na adrese , adresa, , kam mu byla zasílána korespondence již více jak 15 let nebydlí.4. Soud provedl dokazování listinami založenými ve spisovém materiálu5. Z velkého technického průkazu z části úřední záznamy soud zjisti, že k 14.9.2020 byla zaznamenána změna trvalého pobytu žalovaného na , adresa, a vozidlo bylo vyřazeno z provozu.6. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP bylo zjištěno že žalobce vyzval žalovaného na adresu , adresa, , k úhradě příspěvku za období 14.5.2019 do 31.10.2019 tj. 171 dní za 5 985 Kč do 30 dnů od doručení.7. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP bylo zjištěno že žalobce vyzval žalovaného na adresu , adresa, , k úhradě příspěvku za období 1.11.2019 do 30.4.2020 tj. 181 dní za 6 370 Kč do 30 dnů od doručení.8. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP bylo zjištěno že žalobce vyzval žalovaného na adresu , adresa, , k úhradě příspěvku za období 1.5.2020 do 19.9.2020 tj. 136 dní za 4 760 Kč do 60 dnů od doručení.9. Upomínky ze dne 7.5.2020, 7.1.2021, 15.4.2021, 3.11.2021, 10.11.2021, 18.11.2021 byly žalovanému zasílány na adresu , adresa, .10. Z údajů o vozidle z Ministerstva dopravy bylo zjištěno, že k žalovanému je registrována adresa , adresa, .11. Ze sledování zásilek, z aplikace PoštaOnline bylo zjištěno, že výzva ze dne 30.1.2020 byla vrácena žalobci jako nedoručená, jelikož se adresát odstěhoval, stejně tak výzva z 9.9.2020 a 7.1.2021. I v případě dalších zásilek adresovaných žalovanému na adresu , adresa, .12. Z Centrální evidence obyvatel byl zjištěn pobyt žalovaného od 11.3.2019 na adrese , adresa, .13. Dle soudu je zaslání výzvy k zaplacení příspěvku hmotněprávním úkonem, v jehož důsledku vůbec nastane splatnost předmětného příspěvku, a tudíž se musí prokazatelně dostat do sféry vlivu žalovaného. Ustálená judikatura předpokládá pro účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů (§ 570 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), že projev vůle dojde, tedy bude doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice. Slovní spojení „dostane do sféry jeho dispozice“ je třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu do bytu/sídla adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení o uložení takové zásilky do poštovní schránky, nabyl adresát úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit. K tomu soud odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2018 sp. zn. 32 Cdo 1415/2018 a tam citovanou judikaturu; soud nevidí důvod, pro který by nebylo možné aplikovat tyto závěry i za účinnosti o. z.14. Žalobce unesl břemeno tvrzení a důkazní jen ohledně skutečnosti, kdy odeslal shora uvedené výzvy k zaplacení příspěvku žalovanému poštou. Žalobce však již neunesl břemeno tvrzení a důkazní ohledně skutečnosti, že kdy doručil tuto výzvu žalovanému. Vyvratitelná domněnka zakotvená v § 573 o. z. platí jen v případě, že zásilka adresátovi prokazatelně došla, což dovodila i soudní praxe (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána - viz zákonná dikce „došlá zásilka“ (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019 sp. zn. II. ÚS 2403/19). Ze soudní praxe obdobně i např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 89/2017 ze dne 13. 12. 2018 a z tzv. komentářové literatury srov. obdobně např. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 2. vydání, 2022, s. 1830 - 1831: E. Dobrovolná. Nad rámec lze uvést, že fikci doručení ujednání smluvních stran založit nemůže (srov. rozsudek Nejvyššího soudu V souzené věci byla splatnost předmětného příspěvku žalovaného odvislá od doručení výzvy k úhradě příspěvku. Žalobce nedotvrdil, kdy předmětnou výzvu doručil žalovanému a ani takové doručení neprokázal. Naopak bylo prokázáno, že žalobce vytrvale zasílal výzvy na adresu, z níž se mu vracely s poznámkou, že se adresát odstěhoval. Prokázat odeslání výzvy není dostačující. Žalobce měl povinnost žalovaného uvědomit o jeho dluhu, jinak by zanikl, jak k tomu ostatně, dle soudu, došlo v daném konkrétním případě.15. S ohledem na uvedené skutečnosti, tedy soud žalobu v uvedeném rozsahu zamítl jako nedůvodnou, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu právo. Vzhledem k tomu, že úspěch žalobce je v tomto případě roven úspěchu žalovaného, soud rozhodnul tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.