18 C 262/2023-26 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 18. 913,03 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaný uzavřel dne 21.10.2020 se společností , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu s částkou 25.482 Kč v 78 týdenních splátkách po 584 Kč, poslední splátka byla stanovena na 20. 4. 2022. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, poslední byla uhrazena dne 4.11.2020. Žalovaný uhradil celkem částku 2.000 Kč. Žalobce se domáhá po žalovaném zaplacení částky dlužné jistiny ve výši 18.913,03 Kč, kapitalizovaných úroků 2.899,59 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2.691,56 Kč a běžných úroků a úroků z prodlení. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 na žalobce.2. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.3. Ohledně skutkového stavu věci soud na základě listinných důkazů dovodil, že společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) a žalovaný uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, dne 21. 10. 2020 (dále jen „předmětná smlouva o úvěru“), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti částku 20.000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit vedle této částky ještě tzv. poplatek v částce 23.142 Kč, k tomu ještě doplňkové pojištění ve výši 2.340 Kč, celkem tedy 45.982 Kč, a to v týdenních 78 splátkách po 584 Kč. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdce žalobce tento doložil zákaznickou kartu - žádost o spotřebitelský úvěr, ze které se podává, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 12.000 Kč, žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodný, pracuje na plný úvazek jako montér u zaměstnavatele , Anonymizováno, (další část jména zaměstnavatele nečitelná), pravidelný měsíční čistý příjem žalovaného byl uveden 26.500 Kč, další čisté příjmy domácnosti 30.000 Kč, celkem příjmy 56.500 Kč, k výdajům byly uvedeny pouze odhadované měsíční výdaje žalovaného 3.000 Kč; údajně měly být doloženy dokumenty pracovní smlouva, potvrzení o příjmu, tyto žalobcem vůbec doloženy nebyly. Žalobce soudu dále doložil smlouvou o postoupení pohledávek spolu s přílohou č 1 a oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladů o odeslání, dále také předžalobní výzvu spolu s dokladem o odeslání. Žalobce uvedl, že žalovaný uhradil pouze částku , právnická osoba, Kč.4. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.5. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.6. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.7. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.8. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.9. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.10. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 21. 10. 2020 smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o.z., kdy tento závazkový vztah podléhá zákonu o spotřebitelském úvěru, jedná se zde o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 zák. o spotřebitelském úvěru, neboť jde o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Na základě této smlouvy pak poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému v hotovosti finanční částku ve výši 20.000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 45.982 Kč v 78 týdenních splátkách po 584 Kč. S ohledem na výše uvedené soud tuto spotřebitelskou smlouvu hodnotil a posuzoval také dle dalších ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, a to především ust. § 86 a § 87, a dále také § 1810 a násl. o.z.17. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.18. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval proto nejprve tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobce vyšel z informací žalovaného, ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaný má bydlet s rodiči, je svobodný, má být zaměstnaný s příjmem 26.500 Kč, tyto příjmy však nebyly žalobcem nijak doloženy, vůbec právní předchůdce žalobce nezkoumal výdaje žalovaného. Součásti odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. , spisová značka, ). Právní předchůdce žalobce vykázal zjišťování úvěruschopnosti spotřebitele formálně, bez patrné snahy o zjištění a posouzení reálné situace spotřebitele. Žalobce soudu nijak nedoložil, že právní předchůdce žalobce měl k dispozici pracovní smlouvu žalovaného a jeho potvrzení o příjmu, tedy soud nemohl vzít za prokázáno, že došlo k tomuto prověření a ověření, vůbec nedošlo k ověření výdajů žalovaného. Špatné posouzení úvěruschopnosti žalovaného je zřejmé také ze skutečnosti, že žalovaný splátky nehradil řádně a včas, že uhradil pouze částku , právnická osoba, Kč. Z uvedených důvodů lze uzavřít, že právní předchůdce žalobce svoji povinnost stanovenou zákonem řádně nesplnil, úvěruschopnost žalovaného neposoudil s odbornou péčí.19. Soud uzavírá, že př