21 C 16/2024-26 — Městský soud v Brně

Žalobou z 16.1.2024 domáhala se žalobkyně úhrady žalované částky s tím, že s žalovanou, která je její dcerou, uzavřela ústní formou ve dvou případech smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované celkovou částku 35.000,00 Kč, aniž by byla sjednána splatnost zápůjčky. O uvedených transakcích informovala žalobkyně svého syna.Žalovaná popřela, že by si od žalobkyně zapůjčila finanční prostředky, žalobní tvrzení označila za nepravdivá.Žalobkyně ve své účastnické výpovědi zopakovala žalobní tvrzení, tedy že ve dvou případech ústní formou uzavřela s žalovanou smlouvu, na základě které jí zapůjčila finanční prostředky, a to bez sjednání lhůty vrácení zápůjčky. U ústního sjednání obou smluv měly být pouze žalobkyně a žalovaná. Žalovaná však poskytnutí jakékoliv zápůjčky popírá.Žalobkyně k důkazu navrhla výslech svého syna, kterého měla údajně o smlouvách, uzavřených s žalovanou, informovat. Syn žalobkyně se poté, co byl soudem předvolán k podání svědecké výpovědi, omluvil a doložil dlouhodobou pracovní neschopnost, přičemž z lékařské zprávy vyplývá, že nelze stanovit rámec zlepšení zdravotního stavu. Soud proto upustil od výslechu syna žalobkyně, jednak z důvodu jeho zdravotního stavu, jednak proto, že tato osoba nebyla přítomna uzavření žádné ze dvou tvrzených smluv, a není tak schopna uvést, s jakým obsahem byly tyto případné smlouvy uzavřeny. I sama žalobkyně uvedla již v žalobě, že svého syna pouze ona sama informovala o zapůjčení finančních prostředků své dceři, tj. žalované. Z uvedeného je zřejmé, že i tento případný svědek má pouze zprostředkované informace, podané samotnou žalobkyní, a je tak schopen svou výpovědí osvědčit pouze to, co mu sdělila žalobkyně.Žalobkyně i přes poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 3 zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) a kvalifikované právní zastoupení, kterého se jí dostalo na základě usnesení Krajského soudu v Brně čj. 13 Co 176/2023-26 z 27.11.2023, na podané žalobě trvala, ačkoliv k prokázání svých skutkových tvrzení neoznačila žádné relevantní důkazy.Soudu proto nezbylo než žalobu zamítnout, neboť žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzených smluv, uzavřených ústní formou s žalovanou. Již z žaloby samotné, jakož i z výpovědi žalobkyně, se podává, že u sjednání smluv měla být pouze žalobkyně a žalovaná, a až následně měla žalobkyně o těchto skutečnostech informovat svého syna. K tomu, aby žalobkyně prokázala uzavření tvrzených dvou smluv, by musela unést důkazní břemeno alespoň ohledně základních náležitostí těchto smluv, tedy osoby zapůjčitele, vydlužitele a předmětu zápůjčky, v daném případě výši zapůjčené částky (§ 2390 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále o.z.). Žalobkyně však ani neprokázala, že by jakoukoliv smlouvu uzavřela s žalovanou, neboť žalovaná uzavření smlouvy s žalobkyní popírá. Nadto žalobkyně neprokázala, že by žalované formou zápůjčky bez sjednání termínu vrácení přenechala jakoukoliv finanční částku.Žaloba byla proto jako nedůvodná zamítnuta. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle § 150 o.s.ř. Za důvody hodné zvláštního zřetele dle uvedeného ustanovení považuje soud zejména majetkové poměry žalobkyně, jak byly popsány v usnesení Krajského soudu v Brně 13 Co 176/2023-26 z 27.11.2023, v důsledku kterých by úhrada nákladů řízení zásadním způsobem ovlivnila ekonomické postavení žalobkyně, která je ve věku, kdy nemá možnost pracovní činností navyšovat své příjmy. Soud proto žalované, ač procesně úspěšné, náhradu nákladů řízení nepřiznal.