21 C 23/2024-41 — Městský soud v Brně

Žalobou z 21.11.2023 se žalobkyně, po částečném zpětvzetí a zastavení řízení, domáhala úhrady částky 11.868,00 Kč s příslušenstvím jako rozdílu mezi částkou 20.000,00 Kč, vyplacenou žalovanému jako úvěrová jistina na základě on-line uzavřené úvěrové smlouvy z 31.1.2023, a částkou, která byla žalovaným uhrazena na splátkách úvěru. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil a bylo proto jednáno v jeho nepřítomnosti.Z úvěrové smlouvy a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázáno, že žalobkyně uzavřena s žalovaným on-line formou úvěrovou smlouvu, kterou se zavázala poskytnout žalovanému úvěrovou jistinu 20.000,00 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 24 měsíčních splátkách. K výzvě soudu k prokázání prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nedoložila doklady, z nichž ověřovala majetkové poměry žalovaného. Z výpisu z účtu vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poukázala částku 20.000,00 Kč na účet žalovaného dne 31.1.2023. Z výpisu z úvěrového účtu vzal soud za prokázáno, že žalovaný na splátkách uhradil 8.132,00 Kč. Předžalobní výzvou z 20.10.2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu; uvedená výzva byla žalovanému odeslána 23.10.2023.Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 20.000,00 Kč, kterou mu poukázala na jeho účet, a to na základě úvěrové smlouvy, uzavřené v režimu zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně uplatňuje nárok na úhradu pouze prokazatelně poskytnuté částky 20.000,00 Kč, ponížené o platby žalované v částce 8.132,00 Kč, tedy na úhradu částky 11.868,00 Kč se zákonným úrokem z prodlení, vázaným na doručení předžalobní výzvy, soud z hlediska procesní ekonomie nezkoumal, zda žalobkyně splnila při uzavření smlouvy povinnost prověřování úvěruschopnosti žalovaného, a zda z hlediska splnění této povinnost je uzavřená smlouva platná či nikoliv, neboť v případě neplatnosti smlouvy by soud dospěl ke shodnému závěru o povinnosti žalovaného poskytnutou částku uhradit, avšak z titulu bezdůvodného obohacení, kterého se mu dostalo plněním bez právního důvodu (§ 2991 an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník). Soud nicméně konstatuje, že žalobkyně k výzvě soudu nedoložila jakékoliv doklady, z nichž by prověřovala majetkové poměry žalovaného, přičemž údaje v listině „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“ (žalovaný měl mít jako zaměstnanec příjem 32.000,00 Kč) nekorespondují s výpisy z účtu žalovaného (žalovaný pobírá invalidní důchod a příspěvek na péči). Ať již z hlediska nároku z úvěrové smlouvy či z hlediska nároku na vydání bezdůvodného obohacení je uplatněný nárok po právu, neboť žalobkyně požaduje pouze úhradu prokazatelně poskytnuté částky, ponížené o platby, které žalovaný realizoval.Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně nárokovaného úroku z prodlení (§ 1970 zákona 89/2012 Sb., vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení), kdy úrok z prodlení žalobkyně požaduje v návaznosti na doručení předžalobní výzvy. Ta byla odeslána 23.10.2023, dle § 573 zákona 89/2012 Sb. byla doručena fikcí třetím pracovním dnem, tj. 26.10.2023. Ve výzvě stanovená 14 denní lhůta k úhradě uplynula 9.11.2023 a žalovaný je tak v prodlení od 10.11.2023. Za uvedenou dobu proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení ve výši dle shora uvedeného vládního nařízení. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalovaného jako procesně neúspěšného účastníka zavázal k úhradě nákladů řízení. Ty sestávají z uhrazeného soudního poplatku 800,00 Kč a nákladů právního zastoupení dle vyhlášky 177/1996 Sb. o odměnách advokátů (při aplikaci § 14b vyhlášky) za tři úkony (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 300,00 Kč, včetně tří režijních paušálů po 100,00 Kč, a jeden úkon (§ 7, § 10 odst. 1 písm. g) vyhlášky) – účast u jednání – po 1.580,00 Kč s režijním paušálem 300,00 Kč, včetně 21%DPH v částce 646,80 Kč celkem 4.526,80 Kč.