21 C 317/2023-57 — Městský soud v Brně

Žalobou z 30.6.2023 domáhala se žalobkyně, po částečném zpětvzetí žaloby, úhrady částky 22.254,60 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení, které žalované vzniklo tím, že společnosti , právnická osoba, . (dále banka) plnila žalované ze smlouvy o úvěru, kdy žalovaná na splátky úvěru uhradila 6.408,40 Kč. Banka následně pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila, a bylo proto jednáno v její nepřítomnosti.Z níže uvedených listinných důkazů vzal soud za prokázán tento skutkový stav:Dne 10.4.2019 žalovaná na formulářovém textu banky adresovala bance návrh na uzavření smlouvy o úvěru „Presto půjčky“ č. , Anonymizováno, . Návrh banka akceptovala přípisem z téhož dne. Dle úvěrové smlouvy měla banka poskytnout žalované úvěr v celkové výši 28.663,00 Kč tak, že částka 25.000,00 Kč byla poskytnuta bez prokazování účelu, 1.500,00 Kč na poplatek za poskytnutí úvěru a 2.163,00 Kč na úhradu pojištění schopnosti splácet úvěr. Úvěr měl být úročen 4,4 % p.a. a byl splatný v 34 měsíčních splátkách po 899,00 Kč vždy k 25. dni v měsíci. Informace o úvěru byly obsaženy ve formuláři Informace o spotřebitelském úvěru. Na splátkách uhradila žalovaná dle výpisů z úvěrového účtu v době od dubna do září 2019 celkem 6.408,40 Kč.Přípisem z 29.1.2020, odeslaným 30.1.2020, banka vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek. Přípisy z 4.11.2020, u nichž žalobkyně nedisponuje dokladem o odeslání, banka úvěr zesplatnila z důvodu porušení povinnosti k úhradě splátek. Smlouvou z 15.12.2022 banka postoupila pohledávku žalobkyni.Pokud jde o prověřování úvěruschopnosti, zaměstnavatel, u kterého měla v předmětném období žalovaná pracovat údajně s měsíčním příjmem 15.000,00 Kč (viz Doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru – PRESTO Půjčka) sdělil soudu že žalovaná měla v lednu 2019 čistý příjem 6.135,00 Kč a v dubnu 1.208,00 Kč. V dalších měsících u uvedeného zaměstnavatele příjem neměla, přičemž dle zprávy ÚZSZ pro kraj , adresa, žalovaná vždy pracovala krátkodobě na základě dohody o pracovní činnosti, a to v lednu 2019 od 1.1. do 15.1. a v dubnu od 17. do 30.4.2019. Žalovaná v podání z 15.1.2024 tvrdí, že údaje žalované ověřila z listin, které nemá k dispozici. Z dokladů, které měla žalovaná předložit za účelem prověření úvěruschopnosti, disponuje žalobkyně výpisy z účtu žalované, z nichž vyplývá, že v lednu měla žalovaná na účtu zůstatek 1,48 Kč, v únoru 2,93 Kč a v březnu 18,51 Kč.Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že společnost banka poskytla žalované celkem částku 28.663,00 Kč na základě úvěrové smlouvy, uzavřené v režimu zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně uplatňuje nárok na úhradu pouze prokazatelně poskytnuté částky 28.663,00 Kč, ponížené o platby v celkové výši 6.408,40 Kč, tj. částky 22.254,60 Kč, soud pouze pro zjednodušení konstatuje, že s ohledem na výše uvedené zprávy banka neprověřila náležitě úvěruschopnost žalované, které měla vždy nárazové krátkodobé pracovněprávní vztahy s nízkými příjmy. Z hlediska procesní ekonomie však soud dále nezkoumal podrobně proces ověřování úvěruschopnosti žalované dle § 86 citovaného zákona, tedy zda z hlediska splnění této povinnost je uzavřená smlouva platná či nikoliv (§ 87 cit. zákona), neboť v případě neplatnosti smlouvy by soud dospěl ke shodnému závěru o povinnosti žalované poskytnutou částku uhradit, avšak z titulu bezdůvodného obohacení, kterého se jí dostalo plněním bez právního důvodu (§ 2991 an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník).Soud proto v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby řízení dle § 96 odst. 1, 2 zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) zastavil a ve zbytku žalobě v plném rozsahu vyhověl. Ohledně úroku z prodlení soud vycházel z první výzvy věřitele, u níž má doloženo její odeslání žalované, a v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě celé dlužné částky. Touto výzvou je až žaloba (předchozí přípisy buď nebyly doloženy dokladem o odeslání, případně byly – viz předžalobní výzva – zaslány na adresu, která nebyla ani bydlištěm žalované, ani nebyla uvedena ve smlouvě), doručená žalované 25.4.2024, na základě které byla žalovaná povinna plnit dnem následujícím a počínaje 27.4.2024 je v prodlení. Soud proto žalobkyni v souladu s jejím nárokem přiznal zákonný úrok z prodlení (§ 1970 zákona 89/2012 Sb., vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení) za dobu od 27.4.2024.Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalovanou jako procesně neúspěšného účastníka zavázal k úhradě nákladů řízení. Ty sestávají z uhrazeného soudního poplatku 1.016,00 Kč (v návaznosti na částku 22.254,60 Kč, na kterou žalobkyně svůj nárok omezila) a z nákladů právního zastoupení dle vyhlášky 177/1996 Sb. o odměnách advokátů za tři úkony (převzetí zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) při aplikaci § 14b vyhlášky po 300,00 Kč, s připočtením tří režijních paušálů po 100,00 Kč, jeden úkon (účast u jednání – další jednání bylo konáno z důvodu překážek na straně žalobkyně) po 2.020,00 Kč, včetně režijního paušálu 300,00 Kč, s připočtením 21% DPH v částce 739,20 Kč celkem 5.275,20 Kč.