261 C 34/2022-51 — Městský soud v Brně

Žalobou z 21.12.2022 domáhala se žalobkyně úhrady žalované částky jako nesplacené půjčky, poskytnuté žalovanému, který následně svůj závazek písemně uznal. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) bylo ve věci rozhodováno bez nařízení jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní.Ze smlouvy o půjčce vzal soud za prokázáno, že žalobkyně smlouvou z 15.8.2022 zapůjčila žalovanému v hotovosti – což žalovaný stvrdil v čl. I smlouvy – částku 47.440,00 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 31.3.2023 s tím, že se jednalo o půjčku bezúročnou.V listině z 23.9.2022 jednak žalovaný svůj závazek uznal co do důvodu i výše, přičemž účastníci sjednali odlišný způsob úhrady půjčky, a to ve splátkách po 6.777,00 Kč, splatných počínaje měsícem září 2022 vždy k poslednímu dni v měsíci; splátky byly sjednány pod ztrátou výhody splátek s tím, že splatnost celého zůstatku dluhu nastává dnem prodlení s plněním splátkového kalendáře.Přípisem z 14.12.2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zůstatku dluhu ve výši 41.440,00 Kč. Žalovaný v řízení nerozporoval tvrzení žalobkyně, že na dluh uhradil dne 12.10.2022 částku 6.000,00 Kč.Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že na základě smlouvy o zápůjčce (označené jako půjčka) z 15.8.2022 (§ 2390 an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále o.z.) převzal žalovaný v hotovosti částku 47.440,00 Kč, přičemž listinou z 23.9.2022 se zavázal tuto částku splatit ve splátkách po 6.777,00 Kč, přičemž první splátka byla splatná 30.9.2022.Žalovaný k uvedenému datu na úhradu dluhu ničeho neplnil, resp. v řízení ani netvrdil, ani neprokazoval, že by tak učinil, a již dnem následujícím po splatnosti první splátky, tj. 1.10.2022, nastala dle čl. IV listiny z 23.9.2022 splatnost celého dluhu. Na ten žalovaný plnil až 12.10.2022 částku 6.000,00 Kč, a v prodlení je tak s úhradou částky 41.440,00 Kč.Žalovaný svůj dluh písemně co do důvodu i výše uznal, a soud tak dle § 2053 o.z. vychází z fikce existence dluhu v době jeho uznání, přičemž žalovaný ani netvrdil, ani neprokazoval úhradu dlužné částky. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to i do nárokovaných úroků z prodlení (§ 1970 o.z., vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení).Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. byl žalovaný jako procesně neúspěšný účastník zavázán k úhradě nákladů řízení, spočívajících v uhrazeném soudním poplatku 2.072,00 Kč a v nákladech právního zastoupení dle vyhlášky 177/1996 Sb. o odměnách advokátů za dva úkony (převzetí zastoupení a sepis žaloby) po 2.780,00 Kč (§ 7, § 11 odst. 1 písm. a, d), jeden úkon (jednoduchá výzva k plnění) po 1.390,00 Kč (§ 7, § 11 odst. 2 písm. h), včetně tří režijních paušálů po 300,00 Kč a 21% DPH v částce 1.648,50 Kč celkem 11.570,50 Kč.