33 C 230/2023-33 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhá vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaná byla zavázána k zaplacení celkem částky 18 964,16 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, . na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 31. 10. 2021, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Vedle jistiny se žalovaná zavázala zaplatit předchůdci žalobce poplatek ve výši 17 184 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Poslední splátka byla splatná dne 31. 12. 2022. Žalovaná na svůj závazek uhradila pouze částku 2 976,48 Kč, kdy tuto platbu předchůdce žalobce alokoval částečně na jistinu ve výši1 316,10 Kč a částečně na sjednané příslušenství pohledávky ve výši 1 660,38 Kč. Zůstatek jistiny tak činí 18 683,90 Kč. Vedle nesplacené jistiny žalobce požaduje po žalované kapitalizovaný úrok ve výši 15 638,79 Kč, zákonný úrok z prodlení od 1. 1. 2023, dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokutu ve výši 280,26 Kč.2. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Soud tak jednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům.5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovanou dne 31. 10. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl předchůdce žalobce žalované v hotovosti úvěr ve výši 20 000 Kč. Ve smlouvě bylo dále sjednáno příslušenství, a to úrok ve výši 1 925 Kč, dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 859 Kč a poplatek za inkaso v hotovosti ve výši 3 600 Kč. Dle smlouvy se žalovaná zavázala uhradit celkovou částku ve výši 37 184 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Z žádosti o úvěr ze dne 31. 10. 2021 soud zjistil, že žalovaná požádala o úvěr ve výši 30 000 Kč, z této listiny soud dále zjistil, že předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalované tím způsobem, že vycházel z tvrzení žalované o tom, že pobírá důchod, popřípadě sociální dávky ve výši 9 638 Kč, dále rodičovský příspěvek, výživné ve výši 10 000 Kč. Náklady na bydlení měly činit 1 500 Kč a ostatní náklady částku 6 320 Kč. Dle tvrzení žalované tato měla bydlet u rodičů a měla jednu vyživovací povinnost. Z této listiny soud dále zjistil, že žalovaná předchůdci žalobce nedoložila žádné doklady, kterými by předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalované.6. Z přípisu společnosti , právnická osoba, . ze dne 9. 2. 2023 a podacího archu ze dne10. 2. 2023 soud zjistil, že předchůdce žalobce oznámil žalované postoupení pohledávky z titulu výše uvedené smlouvy s tím, že vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu.7. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 24. 5. 2023 a podacího archu ze dne 29. 5. 2023 soud zjistil, že žalobce žalovanou před podáním žaloby vyzval k úhradě dlužné částky.8. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.14. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena dne 31. 10. 2021 smlouva o úvěru č. , hodnota, , ve které vystupoval předchůdce žalobce jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná. Na základě této smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalované téhož dne peněžní prostředky ve výši20 000 Kč. Předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (, Anonymizováno, ) zabýval tím, zda předchůdce žalobce posoudil před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015). Pokud předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018).16. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobce v řízení neprokázal, že by řádným způsobem prověřil úvěruschopnost žalované, když toliko předložil listinu označenou jako „žádost o úvěr,“ ze které soud zjistil, že předchůdce žalobce vycházel pouze ze sdělení žalované o jejích majetkových poměrech, kdy tato měla pobírat sociální dávky a rodičovský příspěvek, za bydlení měla platit toliko částku 1 500 Kč, přičemž měla jednu vyživovací povinnost. Z této listiny – žádost o úvěr však vyplývá, že předchůdce žalobce žádným způsobem údaje sdělené žalovanou neověřil. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdce žalobce nepostupoval v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného příslušenství, a to smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, poplatku za vyhodnocení úvěrového případu, poplatku za inkaso plateb v hotovosti, a dále na úhradu spojenou s uplatněním pohledávky a smluvní pokutu, nevzniklo a nelze toto proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaná na základě této neplatné smlouvy předmět úvěru převzala, kdy čerpala ve svůj prospěch částku 20 000 Kč, je povinna takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci, jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Pokud dle tvrzení žalobce žalovaná po uzavření smlouvy uhradila částku2 976,48 Kč, čerpala jistinu ve výši 20 000 Kč, je povinna žalobci vrátit čerpané finanční prostředky ve výši 17 023,52 Kč. Žalobou uplatněný nárok soud ve výroku I. do této částky, tj. 17 023,52 Kč, žalobci z titulu bezd