33 C 242/2023-25 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhá vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení celkem částky 15 028,62 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným dne25. 10. 2018 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který převzal v hotovosti. Žalovaný se zavázal vedle jistiny uhradit předchůdci žalobci příslušenství ve výši 12 888 Kč, kdy se jednalo o kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhotovení úvěru a inkasní poplatek. Celkovou částku 27 888 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po1 992 Kč, kdy splatnost poslední splátky připadla na den 25. 12. 2019. Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr částku 11 687,87 Kč, která odpovídá pěti řádně uhrazeným splátkám. Na poskytnutou jistinu byla alokována částka 5 971,38 Kč, na příslušenství byla alokována částka 5 716,49 Kč. Žalovaný se dostal se svým plněním do prodlení s úhradou částky 16 200,13 Kč, kdy tato částka představovala zůstatek jistiny ve výši 9 028,62 Kč, zůstatek smluvního příslušenství ve výši 7 171,51 Kč. Předmětnou žalobou žalobce uplatňuje toliko nesplacenou jistinu ve výši 9 028,62 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 523,74 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 269,61 Kč, nesplacené náklady na vyhotovení úvěru ve výši 809,73 Kč a nesplacený inkasní poplatek ve výši 1 568,43 Kč, kdy toto příslušenství činí celkem částku 10 967,24 Kč. Dále uplatňuje žalobce úrok za poskytnutí finančních prostředků ve výši 3 795,73 Kč za období od 16. 12. 2019 do 14. 10. 2022 ve výši 15 % z dlužné jistiny, a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 530,49 Kč za období od 26. 12. 2019 do 14. 10. 2022, a dále smluvní pokutu ve výši 6 000 Kč, která byla sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smluvní pokutu žalobce vyčíslil za období od 26. 12. 2019 do 20. 10. 2021. Stran tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti, žalobce uvedl, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl základní údaje o své osobě vypovídající o jeho finanční situaci, o výši příjmů a výdajů, na základě těchto údajů předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům.5. Z žádosti o úvěr ze dne 25. 10. 2018 soud zjistil, že žalovaný požádal předchůdce žalobce o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč. V žádosti uvedl, že je podnikatelem, jeho měsíční příjem činí 16 620 Kč, na bydlení a energii vydává částku , právnická osoba, Kč, na jídlo, osobní náklady částku , právnická osoba, Kč a měsíční splátky stávajících půjček ve výši 3 900 Kč. Z této listiny – žádosti o úvěr soud nezjistil, zda žalovaný předchůdci žalobce kromě občanského průkazu a řidičského průkazu předložil listinné důkazy k posouzení pravdivosti tvrzení žalovaného ohledně svých příjmů a výdajů. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 10. 2018 soud zjistil, že předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které se předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit předmětný úvěr včetně příslušenství v celkové výši 12 888 Kč, tj. celkem se zavázal zaplatit předchůdci žalobce částku 37 888 Kč, a to ve 14 splátkách po 1 992 Kč. Převzetí částky 15 000 Kč v hotovosti stvrdil žalovaný svým podpisem ve smlouvě.6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 11. 2022 a podacího archu ze dne11. 11. 2022 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy č. , hodnota, a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 1. 3. 2023 a podacího archu ze dne , právnická osoba, . 2023 soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky.7. Soud dospěl k závěru, že tvrzení žalobce a listinné důkazy ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného jsou zcela nedostačující, nevypovídají ničeho o finanční situaci žalovaného, kdy předchůdce žalobce, jak vyplývá z listin, neměl k dispozici listiny, na základě kterých by prověřil tvrzení žalovaného ohledně jeho skutečných příjmů a skutečných výdajů.8. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.14. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena dne 25. 10. 2018 smlouva o úvěruč. 0284833, ve které vystupoval předchůdce žalobce jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Na základě této smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému téhož dne peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEÚ-C-679/18 OPR-finance) zabýval tím, zda předchůdce žalobce posoudil před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne1. 4. 2015). Pokud předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018).16. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo