33 C 308/2023-28 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhá vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaná byla zavázána k zaplacení částky 33 760,97 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 11. 2021. Na základě výše uvedené smlouvy předchůdce žalobce poskytl žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit předchůdci žalobce za poskytnuté finanční prostředky úrok ve výši 761 Kč, dále cenu za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč, a dále poplatek za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkem se tak žalovaná zavázala zaplatit předchůdci žalobce částku 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná uhradila toliko dne 29. 11. 2021 částku 2 000 Kč, kterou předchůdce žalobce dílem započetl na jistinu a dílem na sjednané úroky a poplatky. Vedle nesplacené jistiny a poplatků žalobce uplatňuje sjednaný úrok ve výši 8 % z dlužné jistiny, a dále smluvní pokutu ve výši 7 872,97 Kč, která byla sjednána pro případ prodlení s každou jednotlivou splátkou ve výši 0,1 % denně nejvýše 500 Kč za jednu jednotlivou splátku.2. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila.3. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 11. 2021 soud zjistil, že předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovanou pod číslem , hodnota, smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytl předchůdce žalobce v hotovosti částku 15 000 Kč. Vedle jistiny se žalovaná zavázala zaplatit předchůdci žalobce sjednané úroky a poplatky ve výši 12 888 Kč. Celkem se tedy zavázala k úhradě částky 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po1 992 Kč. Převzetí hotovosti žalovaná stvrdila svým podpisem. Z žádosti o úvěr ze dne27. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaná požádala o úvěr ve výši 15 000 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalované předchůdce žalobce vycházel z tvrzení žalované ohledně výše mzdy ve výši 18 865 Kč, nákladů na bydlení ve výši 1 000 Kč a jiné osobní náklady ve výši 4 000 Kč. Dle této žádosti předchůdce žalobce měl k dispozici toliko pracovní smlouvu, ze které vyplynulo, že žalovaná je zaměstnaná od 25. 9. 2021. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 31. 7. 2023 a podacího lístku ze dne 1. 8. 2023 soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, a to ve lhůtě do 15. 8. 2023. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023, včetně příloh soud zjistil, že předmětná pohledávka byla společností , právnická osoba, . postoupena na žalobce.5. Žalobce v žalobě netvrdil, neoznačil a nedoložil žádné listiny, kterými by prokázal, zda a jakým způsobem prověřil předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. K výzvě soudu žalobce předložil toliko žádost o úvěr ze dne 27. 11. 2021, ze které jak soud výše uvedl, bylo toliko zjištěno, že předchůdce žalobce měl k dispozici pouze pracovní smlouvu žalované, ohledně výše příjmů a výdajů vycházel pouze z tvrzení žalované.6. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.12. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dne 28. 11. 2021, ve které vystupoval předchůdce žalobce jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná. Na základě této smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalované téhož dne peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEÚ-C-679/18 OPR-finance) zabýval tím, zda předchůdce žalobce posoudil před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 AS 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Pokud předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).14. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku, smluvní pokuty a poplatků za služby související s poskytnutím úvěru, za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a umožnění splátek v hotovosti, nevzniklo a nelze tyto proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaná na základě této neplatné smlouvy předmět úvěru převzala, kdy v hotovosti čerpala dne 27. 11. 2021, částku 15 000 Kč, je povinna takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci, jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Pokud dle tvrzení žalobce žalovaná po uzavření smlouvy uhradila pouze částku 2 000 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou, tj. 15 000 Kč a částkou již uhrazenou, tj. 2 000 Kč, s ohledem na výše uvedené, je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 13 000 Kč, tak jak shora ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Jelikož žalovaná nesplnila svoji povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostala se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, povinna zaplatit z této částky i úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatný bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Za vý