49 C 39/2024-31 — Městský soud v Brně

Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 127.766 Kč s úroky z prodlení z částky, ve výši a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že podle Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 30. 3. 2022 dodával žalovanému elektřinu do odběrního místa na adrese , adresa, v období 19. 7. 2022 – 20. 7. 2023, za to byla žalovanému vyúčtována fakturou č. , hodnota, částka 127.766 Kč, uvedená faktura byla splatná dne 9. 8. 2023. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ač k tomu byl soudem vyzván.Z listin předložených žalobcem soud zjistil, že dne 30. 3. 2022 žalobce a žalovaný uzavřeli Smlouvu o poskytování služeb, jíž žalobce mj. zavázal dodávat žalovanému elektřinu, a žalovaný se mj. zavázal za tuto službu zaplatit částku podle ceníku žalobce (srov. smlouvu ze dne 30. 3. 2022). Dne 26. 7. 2023 žalobce vystavil žalovanému fakturu za dodanou elektřinu v období 19. 7. 2022 – 20. 7. 2023, splatnou dne 9. 8. 2023, na částku 127.766 Kč (srov. fakturu). Žalovaný žalobci podle této faktury nezaplatil ničeho (jde o tvrzení žalobce, žalovaný netvrdil a neprokazoval, že by cokoli zaplatil), žalobce jej o zaplacení upomínal přípisy ze dne 30. 8. 2023, 11. 9. 2023, 19. 9. 2023 (srov. upomínky).Po právní stránce potom soud věc posoudil takto: Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona. Žalobce byl na základě smlouvy povinen dodávat žalovanému elektřinu a žalovaný za něj měl platit dle ceníku. Zatímco žalobce svoji povinnost po dobu trvání smluvního vztahu mezi účastníky plnil, žalovaný nikoli, když elektřinu odebranou v období od 19. 7. 2022 do 20. 7. 2023, vyúčtovaný fakturou vystavenou dne 26. 7. 2023, variabilní symbol , var. symbol, , splatnou dne 9. 8. 2023, v částce 127.766 Kč, do dnešního dne nezaplatil. Žalovaný se nezaplacením uvedené faktury dne 10. 8. 2023 dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, je tedy povinen zaplatit žalobci vyjma dlužné částky též úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 15 % ročně z dlužné částky od 10. 8. 2023 do zaplacení.Vzhledem ke shora uvedenému rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O pariční lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.Protože žalobce neprokázal odeslání upomínek, za něž se domáhal zaplacení částky v celkové výši 500 Kč, v této části soud žalobu zamítl (srov. výrok II. rozsudku).O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobci přiznal plnou náhradu nákladů, jež mu v řízení vznikly, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.111 Kč a náhrady nezastoupeného účastníka podle vhyl. č. 254/2015 Sb. za dvě úkony (předžalobní výzva, podání ve věci samé – žaloba) po 300 Kč, tj. celkem na náhradě 600 Kč.Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 5.711 Kč žalobci zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).