52 C 105/2023-20 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 6. 4. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 19.360 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení s odůvodněním, že žalobce na základě smlouvy o úvěru ze dne 28. 6. 2021 poskytl žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč, žalovaný však dosud žalobci dlužnou částku nevrátil. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí společně s poplatkem ve výši 9.000 Kč do 4. 9. 2021. Žalovaný do dnešního dne na úvěr uhradil celkem 14.640 Kč, které žalobce započítal na poplatky a smluvní pokutu. Žalovanému tak na poplatku a jistině zbývá žalobci uhradit částku 19.360 Kč. Žalobce marně vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy ze dne 28. 6. 2021, výpisu z účtu ze dne 28. 6. 2021, potvrzení o platbě ze dne 28. 6. 2021, všeobecných podmínek žalobce, upomínky ze dne 1. 8. 2021, 12. 8. 2021, 31. 8. 2021, 9. 9. 2021 a 22. 9. 2021, a předžalobní výzvy ze dne 1. 3. 2023, soud zjistil následující skutkový stav:5. Žalobce předložil soudu žalovanou nepodepsanou smlouvu ze dne 28. 6. 2021, na základě které měl poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které měl v souladu s dodatkem ke smlouvě žalovaný splatit spolu s poplatkem ve výši 9.000 Kč do 93. dne od poskytnutí. Žalovaný měl být dále zavázán k placení poplatků dle smlouvy a všeobecných obchodních podmínek. V případě prodlení žalovaného s plněním jejích závazků se žalovaný měl zavázat uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dle potvrzení o platbě a výpisu z účtu byla žalovanému dne 28. 6. 2021 zaslána částka 15.000 Kč. K zaplacení celé částky byl žalovaný vyzván nejdříve upomínkou ze dne 31. 8. 2021. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny pro spor žádné rozhodné skutečnosti.6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ust. § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.8. Podle ust. § 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.9. Podle ust. § 1813 OZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.10. Podle ust. § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobce tvrdil, že prostřednictvím internetových stránek žalobce byla uzavřena smlouva na dálku. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by konkrétně žalovaný se smlouvou souhlasil. Smlouva není žalovaným podepsána ani zde není možnost jednoznačného určení jednající osoby, když kopie občanského průkazu, kód ze sms, inkaso ani emaily jednoznačně nemohou určit, kdo byl jednající osobou, která sms, email či občanský průkaz poskytla nebo obdržela, na rozdíl od osobního kontaktu, kde má jednající možnost ověřit alespoň shodu vzhledu s osobou na občanském průkazu. Na dálku fyzicky podepsána smlouva zase umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Způsob uzavírání smluv zvolený žalobcem neumožňuje žádnou aspoň relativní možnost identifikace osoby „podepisující“ smlouvu. K jednoznačné identifikaci jednající osoby při elektronické komunikaci slouží především kvalifikovaný elektronický podpis. Dále je tu možnost sjednat mezi účastníky jiný způsob identifikace osoby prostřednictvím elektronických prostředků, ale dohoda o tomto způsobu musí být smluvně uzavřena způsobem, který dovoluje jednoznačně identifikovat jednající osobu dle zákonných prostředků a nikoliv dohodnutým způsobem, jelikož ten je možné použít až po účinnosti smlouvy.12. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části skutečně poskytnuté jistiny ve výši 15.000 Kč snížené o žalobcem tvrzené platby ve výši 14.640 Kč, neboť předestřená smlouva nebyla ze strany žalovaného řádně stvrzena ani nebylo možné určit jednající osobu a tím pádem nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření předmětných smluv. Žalobce tak poskytl žalovanému dne 28. 6. 2021 peněžní prostředky bez právního důvodu a žalovanému tak vniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení. Žalobci tak vznikl dle § 2993 OZ nárok na vydání poskytnuté částky. Soud tedy žalobě vyhověl pouze v části poskytnuté jistiny a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 360 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k uhrazení celé dlužné částky až doručením upomínky ze dne 31. 8. 2021. Žalovaný se tak ocitnul v prodlení dne 5. 9. 2021 v souladu s ust. § 573 OZ. Od tohoto data žalobci náleží úrok z prodlení. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. V rozdílu mezi nárokovanou částkou 19.360 Kč a přiznanou jistinou soud žalobu ve výroku II. zamítnul spolu s úrokem z prodlení z této částky.13. Vzhledem k tomu, že nebyla prokázána existence celé úvěrové smlouvy, nevznikl žalobci nárok na případné úroky z úvěru (poplatek za sjednání, který je zcela zřejmě odměnou za poskytnutí peněžní částky, tj. se jedná o zastřený úrok ze smlouvy), smluvní pokutu a poplatky za upomínání neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – dle výsledků dokazování neexistuje. Při neexistenci úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru.14. S ohledem na neprokázání existence výše uvedených smluv se soud dále nezabýval otázkou ohledně případné absolutní neplatnosti smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či alespoň absolutní neplatnosti některých ujednání smlouvy pro rozpor s dobrými mravy (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18) či pro lichvu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1993/2001), která by dle obsahu tvrzení žalobce ohledně podmínek sjednání smluv mohla přicházet v úvahu.15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěšnějšímu žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.16. Dle položky 2 bodu 2. Sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz. Žalobce je tak povinen doplatit část soudního poplatku, který činí 1.000 Kč. Žalobce zaplatil 400 Kč, zbývá mu tak doplatit 600 Kč. V souladu s § 9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích tak soud zavázal ve výroku III. žalobce k doplacení soudního poplatku.