61 C 195/2022-53 — Městský soud v Brně

1. Žalobce , právnická osoba, . se sídlem ve Varšavě se návrhem ze dne 3.6.2022 domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit mu částku ve výši 181 968,96 Kč, sestávající z dlužné jistiny v uvedené výši, nesplacených kapitalizovaných úroků ve výši 30543,54 Kč a 24 604,71 Kč za období od 5.11.2021 do 8.2.2022, úroků ve výši 5,9 % p.a. a zákonných úroků z prodlení z jistiny od 9.2.20211 do zaplacení. Žalobce zdůvodnil žalobu tím, že podle Smlouvy o hotovostním úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 5.11.2020 poskytl žalovanému částku ve výši 190 000 Kč, žalovaný uhradil pouze částku 11 530,15 Kč, která byla alokována částečně na jistinu a částečně na příslušenství, přičemž zbývající dluh je vyčíslen a specifikován výše. Pro neplnění podmínek smlouvy žalobce od smlouvy odstoupil a ke dni 22.6.2021 celý dluh zesplatnil. Smlouvou ze dne 21.7.2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci, postoupení bylo oznámeno žalovanému a žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky. Soud o záměně účastníků rozhodl usnesením ze dne 2.10.2023, které nabylo právní moci dne 21.10.2023,2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ač k tomu byl soudem vyzván.3. S ohledem na výši žalované částky soud dle ust. § 157 o.s.ř. za souhlasu účastníků nenařizoval k rozhodnutí ve věci jednání.4. Z předložených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci.5. Dne 20.10.2022 žalovaný od právního předchůdce žalobce čerpal částku ve výši 190 000 Kč prostřednictvím internetového bankovnictví. Soud vzal za prokázané, že částka byla žalovanému vyplacena a byla mu z úvěrového účtu č. , č. účtu, na jeho účet č. , adresa, -, Anonymizováno, /6210 poskytnuta požadovaná částka. Tu se zavázal splatit formou šedesáti měsíčních splátek po 4 139,40 Kč. Soud však nevzal za prokázané, že by před poskytnutím úvěrové částky byla ověřována, natož aktivně a s odbornou péčí, schopnost žalovaného tuto částku splatit. Žalobce tvrdí pouze dotazy na bankovní a nebankovní databáze, informace od žalovaného o příjmu ve výši 14 000 Kč měsíčně, nulové výdaje a splácení dřívějšího úvěru se splátkovým zatížením 4 112 Kč.6. Smlouvou ze dne 8.12.2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci. Žalovaný byl poprvé vyzván (dřívější odeslání výzvy žalobce nedoložil) k zaplacení mj. žalované částky přípisem odeslaným dne 11.8.2022. Kdy byl tento přípis doručen žalovanému, žalobce netvrdil. Soud tedy vychází z domněnky doručení třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 15.8.2022 (srov. ustanovení § 573 o. z.).7. Jak shora uvedeno, soud vůbec nemá za prokázáno, že by byla uzavřena smlouva o úvěru. I kdyby však byla, je nutno ji hodnotit jako absolutně neplatnou, neboť právní předchůdce žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když dostatečně nezjišťoval (neověřoval) majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Z předložených listin nevyplývá jakákoliv informace o osobních a rodinných poměrech a příjmech a výdajích žalovaného a dle výpisů z účtu i UniCredit Bank a.s. v měsících 7 a 8/2020 byly jeho zůstatky sice kladné , ale poze v řádu nižších desetikorun.8. Tím žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021).9. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne 5.11.2020, pokud vůbec byla uzavřena, nelze podle této smlouvy právo přiznat. Žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci, tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení smluvní pokuty či smluvních úroků, jejichž úhrady se domáhal.10. Protože však žalovaný čerpal částku 190 000 Kč, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. a to ve výši rozdílu mezi touto částkou a uhrazenými platbami ve výši 11 530,15 Kč. Vzhledem k tomu, že pohledávka byla postoupena žalobci, a to shora uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný informován (k tomu srov. skutková zjištění soudu shora), je žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat žalobci.11. Soud proto shledal žalobu důvodnou v té části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 178 469,85 Kč. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).12. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Splatnost přiznané částky tedy nastane v souvislosti s právní mocí toho rozhodnutí.13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, jak je ve výroku III. uvedeno dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , neboť žalobce i žalovaný, při zohlednění kapitalizovaného příslušenství, byli úspěšní zhruba ve stejném rozsahu uplatněného nároku.