61 C 227/2021-51 — Městský soud v Brně

Žalobou z 31.7.2021 domáhala se žalobkyně, po částečném zpětvzetí žaloby, úhrady částky 12.900,00 Kč jako částky, vyplacené žalovanému na základě dvou úvěrových smluv, ponížené o platby, které žalovaný realizoval. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil, a bylo proto jednáno v jeho nepřítomnosti. V rozsahu částečného zpětvzetí žaloby bylo řízení dle § 96 odst. 1, 2 zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) zastaveno.Pokud jde o zůstatek uplatněného nároku, z provedeného dokazování, realizovaného listinami, předloženými žalobkyní, vzal soud za prokázán tento skutkový stav:Žalovaný a , právnická osoba, uzavřeli dne 20.11.2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru (označenou jako smlouva o půjčce), v níž žalovaný stvrdil, že převzal v hotovosti úvěrovou jistinu 10.000,00 Kč. Žalovaný se nad rámec úvěrové jistiny zavázal uhradit 7.400,00 Kč, tj. celkem 17.400,00 Kč v 58 týdenních splátkách po 300,00 Kč, přičemž žalovaný uhradil celkem 5.200,00 Kč.Žalovaný a , právnická osoba, uzavřeli dne 17.2.2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž žalovaný stvrdil, že převzal v hotovosti úvěrovou jistinu 10.000,00 Kč. Žalovaný se nad rámec úvěrové jistiny zavázal uhradit 7.400,00 Kč, tj. celkem 17.400,00 Kč v 58 týdenních splátkách po 300,00 Kč, přičemž žalovaný uhradil celkem 1.900,00 Kč.V souvislosti s každou smlouvou uvedl žalovaný údaje o své osobě do karty zákazníka. V obou kartách byl uveden stejný zaměstnavatel, aniž by bylo uvedeno, z jakých konkrétních listin poskytovatel úvěru uváděné údaje o zaměstnání ověřil. Soud proto učinil dotaz na uvedeného zaměstnavatele, který sdělil, že zde žalovaný nikdy nepracoval. Dle zprávy ÚSSZ žalovaný nebyl v roce 2016 veden jako zaměstnanec u zaměstnavatele, přičemž v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení z 13.9.2021 uvedl žalovaný, že byl do 7.6.2021 nezaměstnaný. Z uvedeného vyplývá, že poskytovatel úvěru nemohl (viz zpráva tvrzeného zaměstnavatele i návrh na oddlužení a v něm obsažené prohlášení žalovaného) z jakékoliv listiny ověřit relevantním způsobem to, že žalovaný je vůbec zaměstnán, natož s jakým příjmem.Přípisem z 29.11.2019, odeslaným žalovanému na adresu, uvedenou v obou smlouvách dne 13.12.2019, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů po obdržení výzvy.Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je, po částečném zpětvzetí, důvodná. V řízení bylo prokázáno, že , právnická osoba, poskytla žalovanému na základě shora uvedených dvou smluv celkem částku 20.000,00 Kč, kterou mu takto poskytla v hotovosti, což žalovaný podpisem každé smlouvy stvrdil. Uvedené smlouvy byly uzavřeny v režimu zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně uplatňuje nárok na úhradu pouze prokazatelně poskytnuté částky 20.000,00 Kč, ponížené o platby žalovaného v celkové výši 7.100,00 Kč, tj. na úhradu částky 12.900,00 Kč, soud z hlediska procesní ekonomie nezkoumal, zda , právnická osoba, splnila při uzavření smluv povinnost prověřování úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 citovaného zákona, a zda z hlediska splnění této povinnost jsou uzavřené smlouvy platné či nikoliv (§ 87 cit. zákona), neboť v případě neplatnosti smlouvy by soud dospěl ke shodnému závěru o povinnosti žalovaného poskytnutou částku uhradit, avšak z titulu bezdůvodného obohacení, kterého se mu dostalo plněním bez právního důvodu (§ 2991 an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník). Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že za situace, kdy nebylo prokazováno platné uzavření úvěrových smluv na základě řádně realizovaného prověření úvěruschopnosti žalovaného, soud – pokud jde o nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení – vycházel z první výzvy věřitele, u níž má doloženo její odeslání žalovanému. Touto výzvou je přípis z 29.11.2019, odeslaný 13.12.2019, který dle ust. § 573 zákona 89/2012 Sb. byl žalovanému doručen fikcí dne 18.12.2019 (třetí pracovní den po odeslání), v případu stanovená 10 denní lhůta k úhradě tak uplynula 28.12.2019 (sobota), tedy 30.12.2019, a žalovaný je v prodlení od 31.12.2019. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení (§ 1970 zákona 89/2012 Sb., vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení) za dobu od 31.12.2019. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. byl žalovaný jako procesně neúspěšný účastník zavázán k úhradě nákladů řízení, sestávajících ze soudního poplatku 800,00 Kč a z nákladů právního zastoupení dle vyhlášky 177/1996 Sb. o odměnách advokátů za tři úkony (převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) po 300,00 Kč (§ 14b vyhlášky, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, čemuž odpovídá i ustálený opakovaně používaný text žaloby, přičemž hodnota plnění nepřevyšuje 50.000,00 Kč), včetně tří režijních paušálů po 100,00 Kč, jeden úkon (účast u jednání, kdy druhé jednání nebylo pojato z hlediska účelně vynaložených nákladů, neboť bylo odročeno z důvodů, ležících na straně žalobkyně) po 1.620,00 Kč (§ 7, § 9 vyhlášky) s připočtením režijního paušálu 300,00 Kč, tj. 3.920,00 Kč, navýšeno o 21% DPH v částce 655,20 Kč, celkem 4.575,20 Kč.