94 C 180/2023-135 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 29. 4. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 402 705,90 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná dne 14. 5. 2019 uzavřela se společností , právnická osoba, . smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč a dále dne 16. 3. 2020 smlouvu o úvěru ve výši 388 000 Kč. Při uzavírání úvěrových smluv společnost , právnická osoba, . ohledně majetkových poměrů žalované a její schopnosti poskytované úvěry splácet vycházela z tvrzení žalované v žádostech o úvěr a z doloženého potvrzení o měsíčním příjmu žalované ve výši 13 706 Kč. Ohledně výdajů žalované pak z tvrzení, že žalovaná bydlí v pronajatém domě nebo bytě, kdy náklady na bydlení ani jiné výdaje žalovaná neuvedla. U jednání pak žalobkyně uvedla, že ohledně majetkových poměrů žalované vycházela z výpisu z běžných účtu, neboť žalovaná byla jejich klientem od roku 2015, kdy v době zhruba půl roku před poskytnutím úvěrů měla žalovaná zhruba příjem, který sama tvrdila a k tomu dávky sociální péče včetně např. nemocenské. Žalovaná na první z dluhů uhradila částku 45 791,94 Kč. Původní věřitel s účinností ke dni 22. 11. 2021 postoupil obě pohledávky za žalovanou na žalobkyni.2. Podáním ze dne 26. 10. 2023 žalobkyně navrhla rozšíření žaloby o úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 2 586 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení, což bylo připuštěno usnesením ze dne 8. 1. 2024, č. j. 94 C 180/2023-128.3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:4. Dne 14. 5. 2019 uzavřela žalovaná se společností , právnická osoba, . smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč, který měla splácet formou inkasa z účtu, tel. číslo, /0600 (smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, na č.l. 22 včetně všeobecných obchodních podmínek na č.l. 23, 53, sazebníku poplatků na č.l. 69). Úroková sazba byla sjednána ve výši 22,99%, smluvní pokuta pak činila 20% z celkvé částky všech aplátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný.5. Společnost , právnická osoba, . ověřovala v době uzavření smluv úvěruschopnost žalované z údajů, které žalovaná vyplnila v žádosti o úvěr, kdy žalovaná uvedla, že je zaměstnaná u společnosti , právnická osoba, s čistým měsíčním příjmem ve výši 13 706 Kč. Výše příjmu byla podložena potvrzením ze dne 10. 5. 2019 (č.l. 118). Žalovaná dále uvedla, že bydlí v pronajatém domě nebo bytě, náklady na bydlení ani jiné výdaje žalovaná neuvedla (žádost o smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 14. 5. 2019 na č.l. 106). Výdaje žalované tak společnost , právnická osoba, . odhadovala. Žalobkyně dále odkázala na vyjádření společnosti , právnická osoba, . ze dne 16.10.2023 (č.l. 112), které obsahuje pouze obecné informace, neprokazuje majetkové poměry žalované v době uzavření smlouvy.6. Z výpisu z běžného účtu, kterým začala žalobkyně argumentovat až u jednání vyplývá, že žalovaná v době zhruba půl roku před uzavřením smlouvy o úvěru měla příjem u společnosti , právnická osoba, ve výši 13 662 Kč, kdy debetní zůstatek na účtu činil částku 4 567,47 Kč. Také v následujících měsících až do úvěrové smlouvy měla žalovaná převážně debetní zůstatky zhruba v částkách kolem 5 000 Kč.7. Žalovaná z úvěru čerpala celkovou částku ve výši 50 861,13 Kč a na svůj dluh uhradila celkovou částku ve výši 45 791,94 Kč (výpisy ke kreditní kartě za období od 14. 5. 2019 do 31. 1. 2021 na č.l. 58-68, platební historie na č. l. 119). V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, z jakého důvodu žalobkyně umožnila žalované čerpání pětinásobně vyššího úvěrového rámce, než byl sjednán, kdy vzhledem k tomu, že nárok žalobkyně byl nakonec právně hodnocen nikoli jako nárok ze smlouvy ale z bezdůvodného obohacení, soud se tvrzením a prokazováním těchto skutečností dále nezabýval.8. Dne 16. 3. 2020, tzn. po necelém roce od prvního úvěru, podepsala žalovaná se společností , právnická osoba, . další smlouvu úvěru ve výši 388 000 Kč, kterou měla vrátit ve splátkách po 4 585,40 Kč měsíčně spolu s pojištěním ve výši 454 Kč (smlouva o úvěru ze dne 16. 3. 2020 na č.l. 14). Úroková sazba byla sjednána ve výši 7,4%.9. Z čl. III písm. a) smlouvy o úvěru vyplývá, že poskytnutý úvěr slouží ke konsolidaci předchozích úvěrů žalované, tj. dluhů ve výši 238 516,33 Kč a 98 566,04 Kč, tj. celkem částky 337 082,37 Kč, kdy tyto částky měly být žalované poskytnuty přímo na konsolidované úvěrové účty. Pouze bývající část jistiny 50 917,63 Kč měla být žalované poskytnuta na běžný účet.10. Společnost , právnická osoba, . v době uzavření této smlouvy ověřovala úvěruschopnost žalované z údajů, které žalovaná vyplnila v žádosti o úvěr, kdy žalovaná uvedla, že má čistý měsíční příjem ve výši 30 000 Kč. Žádost o úvěr k tomuto úvěru žalobkyně nedoložila, stejně jakékoliv doklady o výši příjmu. Z interních zdrojů, které žalobkyně nespecifikovala ani nepředložila, měla společnost , právnická osoba, . zjistit, že příjem žalované byl 13 136 Kč, interní splátky 203,07 Kč a životní náklady 6 133,70 Kč. Žalobkyně tak tvrdí zjištěné příjmy žalované rozdílně částku 30 000 Kč resp. 13 136 Kč. Výdaje žalované žalobkyně také nedoložila, společnost , právnická osoba, . je odhadovala. Žalobkyně dále odkázala jen na vyjádření společnost , právnická osoba, . ze dne 16.10.2023 (č.l. 107), které obsahuje pouze obecné informace, neprokazuje majetkové poměry žalované v době uzavření smlouvy. Jediná konkrétní informace objasňuje, že tento úvěr byl poskytnut za účelem konsolidace dosavadních závazků se splátkou ve výši 5 606,43 Kč.11. Z výpisu z běžného účtu, kterým začala žalobkyně argumentovat až u jednání vyplývá, že žalovaná v době od července 2019, tj. zhruba tři čtvrtě roku před uzavřením druhé smlouvy o úvěru kromě obdobného příjmu ze zaměstnání ještě dávky od úřadu práce ve výši 21 600 Kč, v srpnu potom částka 13 803,598 Kč a nemocenská k tomu. Žalované tedy byla sociálně potřebná, přechodně nemocná a především ze záhlaví výpisů vyplývá, že bydlela v pokoji na ubytovně, kam jí byly výpisy doručovány. I přes sociální dávky byla žalovaná opět měsíčně zhruba 5 000 Kč v debetu.12. Soud již žalobkyni ani neposkytoval poučení o povinnosti doplnit tvrzení a důkazy podle § 118 o.s.ř., neboť již ze samotných tvrzení žalobkyně vyplývá, že majetkové poměry žalované byly špatné, kdy tato se často měsíčně dostávala do debetních čísel, žila na ubytovně, pobírala sociální dávky a nemocenskou, tj. nebyla zdravá. Soudu není zřejmé, jak žalobkyně takovou finanční situaci žalobkyně vůbec mohla považovat jako důkaz její schopnosti splácet další úvěr.13. Částka úvěru byla žalované poskytnuta dne 16. 3. 2020 (platební historie k účtu č. , č. účtu, ).14. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho (výpisy č. 2020/1 – 2021/15 k úvěrovému účtu č. , č. účtu, na č.l. 46).15. Ohledně revolvingového úvěru byla žalovaná byla upomínána na zaplacení dlužných částek (upomínky ze dne 11. 1. 2021, 10. 12. 2020).16. Ohledně druhé úvěrové smlouvy vyzvala společnost , právnická osoba, . žalovanou k úhradě dlužné částky (výzva ze dne 31. 1. 2021 na č.l. 30), a následně celý úvěr ke dni 15. 3. 2021 zesplatnila, o čemž informovala žalovanou (oznámení ze dne 17. 3. 2021 na č.l. 29).17. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2021 byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni (smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 na č.l. 34,48 včetně seznamu pohledávek na č.l. 45, potvrzení na č.l. 43). Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem původního věřitele ze dne 30. 11. 2021 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2021 na č.l. 39 včetně podacího lístku na č.l. 42).18. Výzvou ze dne 4. 4. 2023 byla žalovaná vyzvána k zaplacení celkové dlužné částky (předžalobní upomínka na č.l. 32, podacího lístku na č.l. 44).19. Právním posouzením prokázaného skutkového stavu soud dospěl k těmto závěrům:20. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem (, právnická osoba, .) smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované částku 50 861,13 Kč, přestože úvěrový rámec byl sjednán na částku 10 000 Kč.21. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností původního věřitele před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované tento spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).22. V žalované věci však žalobkyně zjistila, že výdaje žalované měsíčně dlouhodobě zhru