94 C 82/2023-134 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 9. 1. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 192 197,96 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný dne 2. 2. 2021 uzavřel s , právnická osoba, . smlouvu o úvěru ve výši 200 000 Kč. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když dlužnou částku řádně a včas nevrátil. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 15 692,57 Kč.2. Původní věřitel s účinností ke dni 21. 7. 2023 postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž bylo rozhodnuto usnesením ze dne 10. 10. 2023, č.j. 94 C 82/2023-127 tak, že bylo připuštěno procesní nástupnictví žalobkyně, společnosti , Jméno zainteresované společnosti 0/03. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.):5. Dne 2. 2. 2021 uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, . smlouvu o hotovostním úvěru ve výši 200 000 Kč, který měl vrátit v 84 splátkách po 3 317,39 Kč včetně pojistného za pojištění splácení úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy žalovanému byla zaslána sms zpráva s identifikačním kódem, kterým následně žalovaný smlouvu podepsal (ze Smlouvy ze dne 2. 2. 2021 včetně Sazebníku a podmínek pro poskytování úvěrů, z výpisu o doručení identifikačního kódu).6. Společností , právnická osoba, . ověřovala v době uzavření smluv úvěruschopnost žalovaného z údajů, které žalovaný vyplnil v žádosti o úvěr a které zjistil z dostupných evidencí.7. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako dělník u společnosti , právnická osoba, . s průměrným měsíčním příjmem ve výši 17 000 Kč, což bylo podloženo potvrzením zaměstnavatele žalovaného. Výdaje žalovaný neuvedl žádné. Žalovaný je svobodný, bezdětný, údaje o bydlení neuvedl (ze žádosti o úvěr). Žalobkyně v řízení předložila výpisy z účtu žalovaného, kdy z těchto vyplývá konečný zůstatek v záporných hodnotách (z výpisu z účtu za listopad 2020 až leden 2021). Z evidence CBCB pak vyplynulo, že žalovaný čerpal revolvingový úvěr s limitem 30 000 Kč (z databáze závazků žalovaného).8. Částka úvěru byla žalovaným čerpána bezhotovostně v den uzavření smlouvy převodem na účet č. , č. účtu, .9. Žalovaný na svůj dluh zaplatil částku 15 692,57 Kč (z přehledu plateb ke smlouvě o úvěru a z historie úvěru: , Anonymizováno, ).10. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto původní věřitel odstoupil od smlouvy o úvěru (z výzvy ze dne 21. 9. 2021).11. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 7. 2023 byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni (ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 7. 2023 včetně seznamu pohledávek).12. Výzvou ze dne 20. 12. 2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení celkové dlužné částky (z předžalobní upomínky, z poštovního podacího archu).13. Právním posouzením prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.14. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem (, právnická osoba, .) smlouvu o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému částku 200 000 Kč. Následně v souladu se smlouvou o postoupení pohledávek přešla předmětná pohledávka platně na žalobkyni. Vzhledem ke skutečnosti, že při sjednávání předmětné smlouvy vystupoval věřitel jako podnikatel ve smyslu ust. § 420 odst. 1 o.z. a žalovaný jako spotřebitel ve smyslu ust. § 419 o.z. dopadá na daný závazek úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.15. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností původního věřitele před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).16. Soud má za to, že žalobkyně dostatečně neprokázala, že by původní věřitel odpovídajícím způsobem ověřoval tvrzení žalovaného o jeho poměrech, a to zejména co se týče výdajové stránky. Původní věřitel se nijak nezabýval způsobem bydlení žalovaného a výdaji, které se s tímto pojí. Rovněž nezjišťoval, jaké jsou reálné výdaje žalovaného. Schopnost řádně splácet úvěr přitom není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má věřitel povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jejich příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je její reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Pokud pak původní věřitel vycházel z výpisů z účtu žalovaného, tyto zcela jistě nemohly svědčit o schopnosti žalovaného splácet požadovaný úvěr, když se žalovaný na běžném účtu každý měsíc dostává do záporných hodnot (v prosinci 2020 a v lednu 2021 v záporných hodnotách i začínal). Z finančních transakcí žalovaného lze vyvodit závěr o dluhové pasti žalovaného, který se novým závazkem snaží zhojit závazky předchozí, o čemž svědčí mimo jiné i skutečnost, že žalovaný nesplácí závazky ani z dalších úvěrových smluv, což je soudu známo z úřední činnosti.17. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně tak nebyla platně uzavřena smlouva, a proto částky, jež žalovaný od žalobkyně obdržel představují bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 občanského zákoníku. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný obdržel částku celkem 200 000 Kč a na svůj dluh zaplatil toliko 15 692,57 Kč. Rozdíl těchto částek ve výši 184 307,43 Kč představuje míru, v jaké bylo nutno žalobě z titulu bezdůvodného obohacení vyhovět.18. Co se týče úroků z prodlení, v souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit dlužnou jistinu v době přiměřené svým možnostem. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tomto směru zatěžuje spotřebitele, tj. žalovaného (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě č.j. 15 Co 54/2023-80). Žalovaný v řízení byl pasivní, netvrdil a neprokazoval, že nebylo v jejích možnostech a schopnostech dlužnou jistinu vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, proto má soud za to, že žalovaný byl schopen plnit po výzvě žalobkyně ze dne 20. 12. 2022 (předžalobní výzva včetně poštovního podacího archu). Dopisem ze dne 20. 12. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 7 dnů od data odeslání tohoto oznámení (odeslání dopisu prokázáno podacím archem , právnická osoba, dne 21. 12. 2022). Splatnost dlužné částky nastala dne 28. 12. 2022 a ode dne následujícího, tj. 29. 12. 2022, je žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky ve smyslu ust. § 1968 o.z. Žalobkyni tak od tohoto data náleží úrok z prodlení.19. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzené částky, které představují bezdůvodné obohacení žalovaného se zákonným úrokem z prodlení, jsou veškerá ujednání z uvedených smluv o úvěru co do základu a výše nedůvodná, když neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru (§ 576 o. z.).20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že soud žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení, když její neúspěch ve věci byl v poměrně nepatrné části (4 %). Náklady žalobkyně jsou tvořeny odměnou za právní služby ve výši 35 280 Kč (čtyři úkony právní služby po 8 820 Kč podle § 7 advokátního tarifu – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba spolu s podáním ze dne 25. 5. 2023, podání ze dne 11. 9. 2023), paušální náhradou výdajů ve výši 1 200 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), náhradou daně z přidané hodnoty ve výši 7 661 Kč a soudním poplatkem ve výši 7 688 Kč. Podání ze dne 25. 5. 2023 soud posoudil pro účely výpočtu náhrady nákladů řízení jako jediný úkon spolu se žalobou, neboť všechna tvrzení a důkazy nezbytné pro rozhodnutí musí být uvedený již v samotné žalobě. Celkem tedy žalobkyni vznikly náklady ve výši 51 829 Kč, které soud uložil zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).