112 C 223/2024-29 — Městský soud v Brně

1. Manželka se návrhem ze dne 3. 10. 2024 domáhala rozvodu manželství. Důvodem je rozdílnost povah a vzájemné odcizení. Společnou domácnost již nevedou přes dva roky.2. Manžel se k návrhu nevyjádřil, přestože mu byl doručen do vlastních rukou. Soud tak vycházel z výchovné zprávy z opatrovnického spisu.3. Soud příslušný podle § 383 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve spojení s čl. 21 odst. 1 ve spojení s čl. 30 odst. 3 smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, dospěl k závěru, že podle čl. 30 odst. 1 ve spojení s čl. 30 odst. 3 uvedené smlouvy je nutné aplikovat ukrajinské právo, a to konkrétně ukrajinský zákon o rodině č. 2947-III, ze dne 10. ledna 2002.4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Manželství mezi účastníky bylo uzavřeno dne , datum, na Ukrajině (oddací list – č. l. 12 a 14). Z manželství se narodila nezletilá dcera, ohledně níž bylo rozhodnuto zdejším soudem tak, že pro dobu po rozvodu byla svěřena do péče matky, a to na základě schválené dohody rodičů. Manželka soudu v rámci vyjádření při jednání sdělila, že mezi manželi došlo k ochlazení vzájemných citových vazeb a každý si představuje svoji budoucnost jinak a vedle někoho jiného. Oba mají již jiný vztah a déle, než šest měsíců nevedou společnou domácnost. Uvedená skutečnost byla patrná i z výchovné zprávy v rámci opatrovnického řízení, z níž vyplynulo též to, že oba manželé (tedy včetně manžela) považují vztah za vyčerpaný, v němž nemá smysl pokračovat.5. Právním posouzením ve smyslu čl. 110 - 112 ukrajinského zákona o rodině č. 2947-III, ze dne 10. ledna 2002, je na místě návrhu na rozvod manželství vyhovět. Na základě skutkových zjištění vzal soud za prokázané, že manželé mají dítě, jehož právní režim pro dobu po rozvodu byl vyřešen v intencích čl. 109 ukrajinského zákona o rodině. Soud po zvážení skutečného stavu manželství a okolností jeho trvání dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozvod manželství ve smyslu čl. 112 ukrajinského zákona o rodině, protože setrvání manželů v manželství by bylo v rozporu s jejich zájmy.6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, kdy v řízení o rozvod manželství účastníci na náhradu nákladů právo nemají, ledaže by opačné rozhodnutí odůvodňovaly okolnosti případu nebo poměry účastníků. Takové skutečnosti však v projednávané věci soud neshledal.7. Výrok o nákladech řízení České republiky jsou odůvodněny skutečností, že účastníci mají právo na jednání se soudem ve své mateřštině, pročež tyto náklady nese stát.