21 C 19/2025-18 — Městský soud v Brně

Žalobou z 5.11.2024 domáhala se žalobkyně úhrady žalované částky jako ceny za služby, které svou povahou nejsou službami elektronických komunikací (7.756,00 Kč), smluvní pokuty za porušení povinnosti k vrácení pronajatého koncového zařízení (4.850,00 Kč) a poměrné části podmíněné slevy z kupní ceny koncového zařízení z důvodu předčasného ukončení smluvního vztahu (1.607,39 Kč). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) bylo ve věci rozhodováno bez nařízení jednání.Z účastnické smlouvy z , datum, vzal soud za prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a další související služby. V souvislosti s tím sjednali účastníci pronájem koncového zařízení pro příjem pevného internetu, přičemž současně bylo ujednáno, že v případě ukončení smluvního vztahu je žalovaný povinen toto zařízení do 30 dnů od skončení smluvního vztahu na své náklady žalobkyni vrátit. Uvedená povinnost byla utvrzena sjednáním smluvní pokuty ve výši 4.800,00 Kč. Dne , datum, uzavřeli účastníci dodatek k uvedené účastnické smlouvě, a to na dobu určitou 24 měsíců. Součástí ujednání byla kupní smlouva, kde předmětem koupě byl mobilní telefon Xiaomi Redmi za kupní cenu 5.499,00 Kč, z níž byla žalovanému poskytnuta podmíněná sleva 5.000,00 Kč, která byla vázána na trvání smluvního vztahu po dobu 24 měsíců, přičemž pro případ předčasného ukončení smluvního vztahu z důvodů ležících na straně žalovaného byl žalovaný povinen tuto slevu, resp. její poměrnou část, žalobkyni uhradit. Spolu s vyúčtováním služeb elektronických komunikací se žalovaný zavázal hradit poskytnuté služby, které svou povahou nejsou službami elektronických komunikací, a to v cenách dle ceníku žalobkyně, který byl součástí smlouvy. V návaznosti na pronájem zařízení pro příjem internetu se žalovaný zavázal hradit nájemné ve výši 70,00 Kč měsíčně.Z korespondence účastníků vzal soud za prokázáno, že po předchozí upomínce k úhradě dlužných plateb žalobkyně přípisem z , datum, vypověděla smluvní vztah s žalovaným.Z jednotlivých vyúčtování vzal soud za prokázáno, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému:a) vyúčtováním č. , hodnota, se splatností 27.3.2023 služby, které svou povahou nebyly službami elektronických komunikací v celkové částce 6.097,00 Kč, a nájemné zařízení pro příjem internetu v částce 70,00 Kč,b) fakturou č. , hodnota, se splatností 27.4.2023 služby, které svou povahou nebyly službami elektronických komunikací v částce 1.469,99 Kč, a nájemné zařízení pro příjem internetu v částce 70,00 Kč,c) fakturou č. , hodnota, se splatností 27.5.2023 poměrnou část nájemného za zařízení pro příjem internetu v částce 49,01 Kč,d) fakturou č. , hodnota, se splatností 16.7.2024 poměrnou část podmíněné slevy v částce 1.607,39 Kč,e) fakturou č. , hodnota, se splatností 27.8.2024 smluvní pokutu za nevrácení pronajatého koncového zařízení v částce 4.850,00 Kč.Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací dle zákona 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, přičemž v souvislosti s touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby, které svou povahou nejsou službami elektronických komunikací, jak jsou definovány v § 2 odst. 3 písm. a) citovaného zákona s tím, že tyto služby budou účtovány v souladu s ceníkem žalobkyně, přičemž jednotlivá vyúčtování byla splatná spolu s vyúčtováním služeb elektronických komunikací. Žalovaný v řízení netvrdil ani nerozporoval, že by vyúčtování služeb, které svou povahou nebyly službami elektronických komunikací, neodpovídalo smluvnímu ujednání účastníků, rovněž tak netvrdil ani neprokazoval, že by na svůj závazek vůči žalobkyni cokoliv plnil. Dále účastníci v souvislosti s uzavřenou smlouvou uzavřeli smlouvu o nájmu koncového zařízení pro příjem internetu (§ 2201 an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále o.z.), přičemž výše nájemného byla sjednána částkou 70,00 Kč měsíčně. V rámci nájemní smlouvy byla sjednána povinnost žalovaného ve lhůtě 30 dnů od skončení smluvního vztahu pronajaté zařízení vrátit, přičemž tato povinnost (§ 2225 odst. 1 o.z.), byla utvrzena smluvní pokutou ve výši 4.850,00 Kč (§ 2048 an. o.z). Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval okolnosti svědčící pro možnou moderaci sjednané smluvní pokuty dle § 2051 o.z., a soud proto shledal nárok na úhradu částky 4.850,00 Kč jako důvodný.Dále bylo v řízení prokázáno, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu dle § 2079 an. zákona 89/2012 Sb. o.z., z níž žalobkyně splnila povinnost dodat žalovanému předmět kupní smlouvy, který žalovaný převzal (§ 2079 odst. 1, § 2118 o.z.). Z ujednané kupní ceny byla žalobkyní poskytnuta žalovanému sleva podmíněná trváním smluvního vztahu. V řízení bylo prokázáno, že smluvní vztah zanikl z důvodů ležících na straně žalovaného a spočívajících v neplnění jeho platebních povinností vůči žalobkyni, zanikla tak odkládací podmínka dle § 548 odst. 1,2 o.z. a žalobkyně vyúčtovala žalovanému podmíněně poskytnutou slevu, resp. její poměrnou část v částce 1.607,39 Kč.Soud proto s ohledem na důvodnost uplatněných nároků žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně nárokovaného úroku z prodlení (§ 1970 o.z. vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení).Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. zavázal soud žalovaného jako procesně neúspěšného účastníka k úhradě nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku 800,00 Kč a v nákladech právního zastoupení dle vyhlášky 177/1996 Sb. o odměnách advokátů (při aplikaci § 14b vyhlášky) za tři úkony právních služeb (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 300,00 Kč, včetně tří režijních paušálů po 100,00 Kč a 21% DPH, celkem 2.252,00 Kč.