21 C 220/2025-14 — Městský soud v Brně

Žalobou z 8.7.2025 domáhala se žalobkyně úhrady žalované částky jako nesplacené jistiny úvěru, který byl žalovanému poskytnut společností , právnická osoba, s tím, že pohledávka byla následně postoupena až na žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) bylo ve věci rozhodováno bez nařízení jednání.Z listinných důkazů předložených žalobkyní vzal soud za prokázáno, že dne , datum, uzavřela společnost , právnická osoba, . jako věřitel s žalovaným jako dlužníkem elektronickou formou úvěrovou smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového rámce 12.570,00 Kč. Smlouva byla sjednána na dobu 24 měsíců s úrokovou sazbou 457,50 Kč a termínem splatnosti , datum, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčně vždy ke 14. dni v měsíci, případně k následujícímu pracovnímu dni, a to v minimální částce odpovídající 10 % z jistiny, navýšené o úroky a penále, nejméně však 500,00 Kč.Dle potvrzení o provedené platbě věřitel poskytl žalovanému v den uzavření smlouvy, tj. 24.1.2023 částku 12.570,00 Kč, 18.2.2023 částku 1.257,00 Kč, 30.3.2023 částku 1.200,00 Kč, 18.4.2023 částku 1.308,00 Kč, 18.5.2023 částku 1.257,00 Kč, 6.6.2023 částku 10.500,00 Kč, 7.6.2023 částku 2.070,00 Kč, 1.7.2023 částku 1.257,00 Kč a 18.7.2023 částku 1.257,00 Kč. Celkem takto byla žalovanému poskytnuta na jistině částka 32.676,00 Kč, a to převodem na účet žalovaného.Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně, že na úhradu svého závazku z úvěrové smlouvy zaplatil celkem 20.106,00 Kč.Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému celkem částku 32.676,00 Kč převodem na jeho účet, a to na základě úvěrové smlouvy z , datum, , uzavřené v režimu zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalovaný v řízení nerozporoval tvrzení žalobkyně o úhradě částky 20.106,00 Kč na svůj závazek plynoucí z uvedené úvěrové smlouvy. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně uplatňuje nárok pouze na úhradu zůstatku prokazatelně poskytnuté částky, tj. částky 32.676,00 Kč ponížené o platbu ve výši 20.106,00 Kč, tedy úhradu částky 12.570,00 Kč, soud z hlediska procesní ekonomie nezkoumal, zda společnost , právnická osoba, . splnila při uzavření smlouvy povinnost prověřování úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 citovaného zákona, a zda z hlediska splnění této povinnosti je uzavřená smlouva platná či nikoliv, neboť v případě neplatnosti smlouvy by soud dospěl ke shodnému závěru o povinnosti žalovaného poskytnutou částku uhradit, avšak z titulu bezdůvodného obohacení, kterého se mu dostalo plněním bez právního důvodu (§ 2991 a následující zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník). Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně nárokovaného úroku z prodlení (§ 1970 zákona 89/2012 Sb., vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení).Podle § 142 odst. 1 zákona 99/1963 Sb. byl žalovaný jako procesně neúspěšný účastník zavázán k úhradě nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku 800,00 Kč a z nákladů právního zastoupení dle vyhlášky 177/1996 Sb. o odměnách advokátů (při aplikaci § 14b vyhlášky, neboť se jedná o tzv. formulářovou žalobu, kdy žalobce a jeho právní nástupce uplatňují více žalob v obdobných věcech vyplývajících z formulářových úvěrových smluv, kdy nároky se liší pouze označením žalovaného, výší dlužné částky a výší částky, která byla na závazek plněna) za tři úkony (příprava a převzetí věci, výzva k plnění a sepis žaloby) po 400,00 Kč, třikrát režijní paušál po 100,00 Kč a 21% DPH, celkem 2.615,00 Kč.Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 zákona 99/1963 Sb.