61 C 229/2023-56 — Městský soud v Brně

Žalobou z 31.8.2023 domáhala se žalobkyně úhrady nesplaceného zůstatku úvěru poskytnutého žalovanému společností , právnická osoba, na základě úvěrové smlouvy z , datum, . U jednání dne 8.10.2025, k němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil, žalobkyně změnila svůj nárok tak, že nárokovala pouze zůstatek jistiny po odečtení plateb realizovaných žalovaným, a to z titulu bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému dostalo plněním z neplatného právního úkonu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti, neboť se ze své neúčasti neomluvil.Z úvěrové smlouvy vzal soud za prokázáno, že dne , datum, uzavřeli , právnická osoba, jako věřitel a žalovaný jako dlužník smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaný stvrdil, že převzal v hotovosti úvěrovou jistinu 15.000,00 Kč, a zavázal se nad rámec této jistiny uhradit částku 15.962,00 Kč. Celkovou částku 33.671,00 Kč, zahrnující i pojistné za doplňkové pojištění v částce 2.709,00 Kč, se žalovaný zavázal uhradit v 21 měsíčních splátkách, kdy prvních 20 splátek bylo sjednáno ve výši 1.604,00 Kč a poslední splátka činila 1.591,00 Kč. V souvislosti s žádostí o úvěr byly údaje o žalovaném uvedeny v zákaznické kartě datované shodně s uzavřenou úvěrovou smlouvou. V této zákaznické kartě žalovaný uvedl, že je zaměstnán u firmy , právnická osoba, . s příjmem 14.500,00 Kč. Dle zprávy Územní správy sociálního zabezpečení pro , Anonymizováno, byl žalovaný u uvedené společnosti zaměstnán od , datum, do , datum, , tj. v době vyplňování zákaznické karty zde již zaměstnán nebyl. Kontaktní telefon na zaměstnavatele, který byl uveden v zákaznické kartě, byl dle zprávy společnosti , právnická osoba, z 14.3.2025 v roce 2020 evidován na osobu , jméno FO, .Dle zákaznické karty byl údajně příjem žalovaného ověřován ze dvou výplatních pásek za květen a červen 2020, přičemž v zákaznické kartě byl uveden příjem žalovaného 14.500,00 Kč. Dle zprávy , právnická osoba, . tedy zaměstnavatele žalovaného, měl žalovaný v květnu 2020 čistý měsíční příjem 13.391,00 Kč a v červnu 2020 4.750,00 Kč, což odpovídá průměrnému příjmu 9.070,50 Kč, a nikoliv 14.500,00 Kč, jak je uvedeno v zákaznické kartě.Z tabulky umoření vzal soud za prokázáno, že žalovaný uhradil pouze šest splátek v celkové výši 7.876,00 Kč, přičemž tyto splátky hradil nepravidelně, poslední z nich uhradil 12.7.2021.Žalobkyně učinila u jednání částečné zpětvzetí žaloby a soud proto v rozsahu tohoto zpětvzetí řízení dle § 96 odst. 1,2 o.s.ř. zastavil.Pokud jde o zůstatek nároku, soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, poskytla jako věřitel žalovanému poté, co s žalovaným uzavřela písemnou formou formulářovou úvěrovou smlouvu, částku 15.000,00 Kč. Smlouva byla uzavřena v režimu zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru nesplnil povinnost vyplývající z § 86 an. uvedeného zákona, když bez vážného důvodu spoléhal na informace sdělené žalovaným, aniž by tyto prověřil. Neověřoval ani skutečnost, zda žalovaný je nadále zaměstnancem tvrzeného zaměstnavatele, což vyplývá ze zákaznické karty, a vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyla schopna předložit výplatní pásky, z níž byla údajně ověřována výše příjmů žalovaného, soud vycházel ze zprávy tehdejšího zaměstnavatele, u kterého žalovanému skončil pracovní poměr před uzavřením úvěrové smlouvy, a dle které byl příjem žalovaného zcela odlišný, než jak se podává v zákaznické kartě. S ohledem na absenci splnění povinnosti řádného prověření úvěruschopnosti soud shodně s návrhem žalobkyně posoudil uplatněný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním bez právního důvodu dle § 2991 an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník. Výše tohoto bezdůvodného obohacení odpovídá vyplacené jistině úvěru 15.000,00 Kč, ponížené o platby, které byly ze strany žalovaného realizovány, tj. 7.876,00 Kč. Žalovaný byl proto zavázán k úhradě částky 7.124,00 Kč s úrokem z prodlení (§ 1970 zákona 89/2012 Sb., vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení). Úrok z prodlení byl přiznán v návaznosti na skutečnost, že původní věřitel odeslal žalovanému přípis 16.12.2022, obsahující výzvu k úhradě dluhu do 10 dnů od data doručení, kdy tento byl odeslán 13.1.2023. Dle § 573 zákona 89/2012 Sb. soud vycházel ze zákonné fikce doručení dnem 18.1.2023, a tedy z toho, že poskytnutá lhůta k plnění skončila 28.1.2020. Úrok z prodlení byl proto přiznán za dobu od 29.1.2023 do zaplacení.Podle § 142 odst. 1 zákona 99/1963 Sb. o.s.ř. byl žalovaný jako procesně neúspěšný účastník zavázán k úhradě nákladů řízení, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku 400,00 Kč a z nákladů právního zastoupení dle vyhlášky 177/1996 Sb. o odměnách advokátů. Náklady právního zastoupení byly přiznány za prvé tři úkony (převzetí zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) dle § 14b uvedené vyhlášky, tj. po 200,00 Kč za jeden úkon, s navýšením o tři režijní paušály po 100,00 Kč, za jeden úkon (účast u jednání) po 1.500,00 Kč s režijním paušálem 450,00 Kč. K takto stanoveným nákladům řízení bylo připočteno 21% DPH ve výši 598,50 Kč, a žalovaný byl proto zavázán k úhradě celkových nákladů ve výši 3.848,50 Kč.