72 C 199/2024-69 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu neplaceného úvěru.2. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne , datum, poté, co posoudila úvěruschopnost žalované, uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalované poskytla úvěrový rámec ve výši 19 000 Kč, a to z části bezúčelový, zčásti na nákup Iphone 13. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky, a to už vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. Roční úroková sazba u bezúčelového úvěru byla sjednána na 26,28 % s RPSN 35,3%, u účelového úvěru činila úroková sazba 20,33 % s RPSN 22,3 %. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala 18 795,37 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr neuhradila ničeho, proto žalobkyně úvěr ke dni 21. 12. 2023 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky. Žalobkyně po žalované požaduje částku 21 110,39 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 18 795,37 Kč, poplatků za vedení účtu ve výši 156 Kč, poplatků za pojištění ve výši 559,02 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut za prodlení ve výši 1 000 Kč.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav.5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a úvěrových podmínek soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále také jen „smlouva“). Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 19 000 Kč s výší minimální měsíční splátky ve výši 4 % z dlužné částky, roční úrokovou sazbou 26,28% a RPSN 35,3%, celková částka splatná spotřebitelem měla činit 22 172 Kč. V rámci smlouvy si žalovaná sjednala také balíček pojištění , Anonymizováno, s tím, že měsíční úhrada za pojištění činila 8,9 % z minimální splátky úvěru. Na základě smlouvy byl dále žalované poskytnut úvěr ve výši 18 140 Kč za účelem zaplacení kupní ceny za zboží Iphone 13 s výší měsíční splátky 1 814 Kč, úrokovou sazbu 20,33 % a RPSN 22,3 %, celková částka splatná spotřebitelem měla činit 19 954 Kč. Součástí smlouvy byl také sazebník poplatků. Ujednání o smluvní pokutě byla obsažena v úvěrových podmínkách, nikoli ve smlouvě samotné.6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , úvěrové zprávy, potvrzení o provedení ověření bonity klienta a metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně z údajů sdělených žalovanou (ve smlouvě bylo uvedeno, že příjem žalované plyne z mateřské dovolené a činí 10 860 Kč a výdaje na bydlení činí 3 000 Kč), kontrolou evidenci SOLUS, NRKI, CEE a ISIR.7. Z opisu výpisu karetních transakcí a opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že žalovaná čerpala dne , datum, částku 18 140 Kč, dne , datum, částky 157,51 Kč, 104,93 Kč a 104,93 Kč a dne , datum, částku 200, 88 Kč.8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná nezaplatila žalobkyni žádnou z ujednaných splátek.9. Z dopisu ze dne 21. 12. 2023 a podacího archu soud zjistil, že z důvodu prodlení žalované s úhradou splátek byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky ve výši 22 185,50 Kč.10. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 1. 2024 a podacího archu soud zjistil, že před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě částky ve výši 22 519,13 Kč.11. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je jen z části důvodná.12. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona č. 257/2016, Sb. o spotřebitelském úvěru, je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu (§ 588 o. z.).13. Soud má za to, že v projednávané věci žalobkyně rezignovala na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované, tj. nedostála své povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Příjem žalované plynul pouze z mateřského / rodičovského příspěvku, k dalšímu příjmu domácnosti nebylo uvedeno ničeho a nebyl ničem doložen. Zejména pak nelze přehlédnout, že výdaje žalované nebyly vůbec zjišťovány, když bylo zohledněno životní minimum dospělých osob, přičemž lze prakticky vyloučit výši výdajů dospělé osoby, která vyživuje jednu další osobu, v této výši, pokud by měly zahrnovat platby za bydlení, stravu a dopravu, potřeby vyživovaného dítěte a případně i volný čas. Tyto skutečnosti v očích soudu svědčí o laxnosti při posuzování úvěruschopnosti žalované a posouzení ze strany žalobkyně soud považuje za nedostatečné k tomu, aby smlouvu o úvěru považoval za platnou.14. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva byla od počátku absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a pro zjevné narušení veřejného pořádku. Žalobkyně tak žalované poskytla plnění ve výši 18 795,37 Kč bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaná byla proto podle § 2991 o. z. povinna vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatila.15. Proto soud žalovanou zavázal k zaplacení 18 795,37 Kč a ve zbývající části žalobu zamítl.16. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle o. z. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je nekontaktní, na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě, kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení.17. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 3 o. s. ř., přičemž z rozhodovací praxe je soudu známo, že žaloba byla podána na žalobkyní opakovaně uplatňovaném ustáleném vzoru. Převážně úspěšné žalobkyni (žalobkyně byla neúspěšná pouze v nepatrné části) soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení v částce 5 237,30 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 845 Kč, dále z odměny za zastupování advokátem podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí věci, sepis žaloby a podání žaloby, předžalobní výzva k plnění) a podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby ve výši 1 980 Kč (účast při jednání) a dále ze tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a jednoho režijního paušálu ve výši 450 Kč podle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., a to včetně DPH ve výši 21 % z nákladů právního zastoupení.