108 C 122/2025-32 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 484 EUR se zákonným úrokem z prodlení od 6. 10. 2024 do zaplacení z důvodu toho, že žalobkyně zajistila dle objednávky žalované dne 2. 8. 2024 provedení přepravy na trase , adresa, , jejíž cena byla vyúčtována fakturou č. , Anonymizováno, ze dne 6. 8. 2024 na částku 484 EUR se splatností 5. 10. 2024. Na uvedenou fakturu nebylo do dnešního dne přes opakované výzvy ničeho plněno.Dále žalobkyně požaduje úhradu částky 544,50 EUR se zákonným úrokem z prodlení od 25. 11. 2024 do zaplacení z důvodu toho, že žalobkyně zajistila dle objednávky žalované dne 13. 9. 2024 provedení přepravy na trase , adresa, , jejíž cena byla vyúčtována fakturou č. , Anonymizováno, ze dne 25. 9. 2024 na částku 544,50 EUR se splatností 24. 11. 2024. Na uvedenou fakturu nebylo do dnešního dne přes opakované výzvy ničeho plněno.Žalobkyně pak požaduje i úhradu částky 12 402,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 28. 1. 2025 do zaplacení z důvodu toho, že žalobkyně zajistila dle objednávky žalované dne 22. 11. 2024 provedení přepravy na trase , adresa, ), jejíž cena byla vyúčtována fakturou č. , Anonymizováno, ze dne 28. 11. 2024 na částku 12 402,50 Kč se splatností 27. 1. 2025. Ani tuto fakturu žalovaná neuhradila.Žalobkyně dále požaduje úhradu nákladů spojených s uplatněním svých pohledávek dle ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a o ve výši 1 200 Kč za každou neuhrazenou fakturu, tedy celkem 3 600 Kč.2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala, neboť ve svém účetnictví eviduje úhradu faktur, jejichž zaplacení se žalobkyně domáhá.3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Nákladním listem CMR č. , Anonymizováno, bylo prokázáno, že žalobkyně provedla dne 2. 8. 2024 pro žalovanou přepravu zboží z města , adresa, . Tuto přepravu zboží vyúčtovala žalobkyně žalované fakturou VS , var. symbol, , částkou 484 EUR splanou 5. 10. 2024. Nákladním listem CMR ze dne 16. 9. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně provedla pro žalovanou dne 13. 9. 2024 přepravu zboží z města , adresa, do , adresa, V ČR. žalobkyně provedenou přepravu vyúčtovala žalované fakturou VS , var. symbol, , částkou 544,50 EUR, splatnou 24. 11. 2024. Nákladním listem CMR č. , Anonymizováno, bylo prokázáno, že žalobkyně provedla dne 22. 11. 2024 pro žalovanou přepravu zboží z města , adresa, do , adresa, v ČR. Tuto přepravu zboží vyúčtovala žalobkyně žalované fakturou VS , var. symbol, , částkou 12 402,50 Kč, splanou 27. 1. 2025 (viz uvedené faktury a listy CMR). Z e-mailu ze dne 23. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná potvrzovala žalobkyni, že její faktury eviduje a platby řeší, dále se omlouvala za komplikace.4. Podle čl. 1 odst. 1 vyhlášky č. 11/1975 Sb. o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (dále jen „Úmluva CMR“) se tato úmluva vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran.Podle čl. 4 Úmluvy CMR je dokladem o uzavření přepravní smlouvy nákladní list.Podle § 2555 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné.5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o přepravě věci dle § 2555 a násl. o. z., kdy jejich smluvní vztah se řídí Úmluvou CMR. Na základě těchto smluv se žalobkyně zavázala, že přepraví zásilky žalované. Cena za provedení přepravy byla sjednána dohodou. Žalobkyně pak provedla pro žalovanou přepravu jejích zásilek v dohodnutých termínech a následně žalované vyúčtovala smluvenou cenu. Žalovaná však přepravy svých zásilek provedené žalobkyní neuhradila. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžité částky, je žalobkyně oprávněna požadovat po žalované dle ust. 1970 o. z. i úrok z prodlení. Soud tedy zavázal žalovanou i k úhradě požadovaného úroku z prodlení od data následujícího po splatnosti jednotlivých faktur. Byť žalovaná tvrdila, že dlužné částky eviduje jako uhrazené, ani přes výzvu soudu neprokázala, že skutečně došlo k úhradě žalovaných částek.6. Dále soud přiznal žalobkyni dle ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., částku 1 200 Kč jakožto náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť v daném sporu jde o závazek vzniklý mezi podnikateli a jeho obsahem bylo poskytnutí služby za úplatu. Žalobkyně pak uplatnila 3 pohledávky za žalovanou, proto soud zavázal žalovanou k úhradě částky 3 600 Kč.7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalované, neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná. Náklady žalobkyně přestavují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 532 Kč, odměna za právní zastoupení dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (k datu 3. 2. 2025 byl kurs ČNB 1€ = 25,245 Kč) z předmětu řízení 38 367 Kč), což činí částku 2 660 Kč za jeden úkon právní služby a režijní paušály dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. Právní zástupce žalobkyně pak ve věci provedl 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy a podání žaloby), odměna tak činí 7 980 Kč, a soud dále přiznal 3 režijní paušály po 450 Kč. Náklady právního zastoupení žalobkyně pak byly navýšeny o 21 % DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy náklady řízení představují částku 12 821,30 Kč.