21 C 156/2025-35 — Městský soud v Brně

Žalobou z 16.5.2025 domáhala se žalobkyně úhrady žalované částky jako nesplaceného úvěru, poskytnutého žalovanému společností , právnická osoba, ., která následně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) bylo ve věci rozhodováno bez nařízení jednání.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázáno, že dne , datum, uzavřeli elektronickou formou , právnická osoba, . jako věřitel a žalovaný jako dlužník, smlouvu, kterou se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 11.000,00 Kč, úročený sazbou 12 % ročně s tím, že žalovaný se nad rámec úroku z úvěru zavázal uhradit poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 6.971,96 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána na 20.12.2023, přičemž žalovaný měl úvěr uhradit ve 12 měsíčních splátkách po 1.556,00 Kč.Z potvrzení o platbě vzal soud za prokázáno, že dne 27.12.2022 věřitel poukázal na účet žalovaného částku 11.000,00 Kč. Z výpisů z účtu žalovaného vzal soud za prokázáno, že v období od září do prosince 2022 byla žalovanému poukazována na jeho účet mzda v průměrné výši 25.855,50 Kč měsíčně. Dále z těchto výpisů z účtu vzal soud za prokázáno, že za uvedené období byly žalovanému poukázány ze strany nebankovních poskytovatelů úvěru finanční prostředky v celkové výši 240.454,00 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a přípisu z 15.3.2025 vzal soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni, přičemž žalovanému byla tato skutečnost oznámena přípisem z 15.3.2025 odeslaným téhož dne.Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli elektronickou formou úvěrovou smlouvu dle § 2395 an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále o.z.) a zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla , právnická osoba, . žalovanému částku odpovídající sjednané úvěrové jistině, tj. 11.000,00 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný z titulu své mzdy disponoval dostatečnými finančními prostředky pro splnění závazku ze smlouvy, tj. úhradě měsíčních splátek ve výši 1.556,00 Kč. Soud tedy dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru splnil povinnost vyplývající z § 86 an. zákona 257/2016 Sb., když majetkové poměry žalovaného, ověřené způsobem popsaným v žalobě, a doložené výpisy z účtu dávaly předpoklad splnění závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy. Na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že žalovaný čerpal řadu dalších úvěrů od poskytovatelů nebankovního sektoru, neboť je plně v odpovědnosti poskytovatele úvěru, zda v takové situaci dlužníkovi úvěr poskytne či nikoliv. Výše nárokované částky sestává z úvěrové jistiny 11.000,00 Kč a sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru 6.971,96 Kč, výše úroku z prodlení odpovídá § 1970 o.z. a vládnímu nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení.Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. byl žalovaný jako procesně neúspěšný účastník zavázán k úhradě nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku 800,00 Kč a z nákladů právního zastoupení dle vyhlášky 177/1996 Sb. o odměnách advokátů (dle § 14b uvedené vyhlášky, neboť žaloba je podávána týmž subjektem na základě shodných formulářových smluv, čemuž odpovídá textové znění žaloby, o opakující se v řadě dalších skutkově i právně shodných nároků a lišící se pouze výší nárokované částky) za tři úkony (převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) po 400,00 Kč, včetně tří režijních paušálů po 100,00 Kč s připočtením 21 % DPH 315,00 Kč, celkem 2.615,00 Kč.