72 C 208/2024-53 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zrušení výživného vůči žalované dceři žalobce a návrh žalované na zvýšení výživného.2. Žalobce svou žalobu odůvodnil tím, že jeho vyživovací povinnost vůči žalované zanikla, neboť žalovaná dne , datum, dokončila studium v oboru pekařka na Střední škole , adresa, , a tím dosáhla schopnosti sama se živit. Nastoupila-li posléze žalovaná na zemědělské učiliště, nejedná se o pokračování v původním započatém studiu a výživné jí tak již nenáleží. Žalobce žalovanou 20 let podporoval, ačkoli není jejím biologickým otcem.3. Žalovaná s nárokem žalobce nesouhlasila. Uvedla, že dne , datum, dokončila učební obor pekařka a od , datum, pokračuje ve studiu na Středním odborném učilišti , adresa, , obor zemědělec - farmář. Práci pekařky by žalovaná mohla vykonávat, byť s obtížemi danými jejím zdravotním stavem, zejména v důsledku úrazu z roku 2018. Studium si vybrala sama, protože ji naplňuje a vidí v něm perspektivu budoucího uplatnění. Žalovaná nemůže vykonávat fyzicky náročnou práci a ve škole má v tomto směru úlevy. Vždy chtěla pracovat se zvířaty, práce se zvířaty je pro ni prospěšná a v době, kdy ukončila 9. třídu tento obor nebyl otevřen. Ubytovaná je na internátě, což je příprava na budoucí samostatný život, v době ukončení základní školní docházky by život na ubytovně nezvládla. Žalovaná je osobou závislou na pomoci druhé osoby v 1. stupni. Žalovaná žádá zvýšení výživného alespoň o 3 000 Kč.4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav.5. Z rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , se podává, že žalobci bylo soudem stanoveno výživné ve výši 4 000 Kč.6. Z rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, soud zjistil, že žalované náleží příspěvek na péči, jelikož je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I – lehká závislost, a to v oblasti orientace, komunikace a péče o zdraví.7. Z výučního listu ze dne , datum, , potvrzení o studiu ze dne , datum, , rozhodnutí Střední školy , adresa, ze dne , datum, a posudku na žáka ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná úspěšně ukončila vzdělání v oboru pekař na Střední škole , adresa, , do školy chodila pravidelně, docházku měla až na jedno pololetí výbornou, neměla žádnou neomluvenou absenci, byla zodpovědnou studentkou, neměla žádná výchovná opatření a vždy prospěla.8. Z potvrzení o studiu ze dne , datum, a ze dne , datum, a vyjádření k žádosti ze dne 15. 10. 2025 soud zjistil, že od , datum, je žalovaná žákyní Středního odborného učiliště , adresa, v oboru zemědělec – farmář, je průměrnou a snaživou studentkou, je vždy připravena a koncentrovaná, má zájem o studium. Žalovaná má minimální absence a obor byl otevřen v roce 2020.9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, zatímco protinávrh žalované důvodný není.10. Dle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.11. Dle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.12. Rozhodovací soudní praxe představovaná například nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2024, sp. zn. II. ÚS 2121/14, je jednotná v tom, že vyživovací povinnost není bezbřehá, že nárok na výživné nenáleží zletilým dětem, které si prodlužují studium, aniž by se soustavně připravovaly na budoucí povolání. V řízení bylo tvrzeno i prokázáno, že žalovaná úspěšně vystudovala obor pekařka, přičemž byla zodpovědnou studentkou a vždy prospěla, a toto povolání je schopna vykonávat a živit se jím. Přesto žalovaná následně začala studovat obor zemědělec – farmář, tedy obor zcela odlišný. Současné studium žalované tak nelze považovat za soustavnou přípravu na budoucí povolání či prohlubování doposud získaných znalostí. Nadto tvrzení žalované, že v době ukončení základní školní docházky tento obor ještě otevřen nebyl, bylo dokazováním vyvráceno.13. S ohledem na specifičnost případu danou zdravotním omezením žalované, která je v důsledku vývojové dysfázie osobu závislou na pomoci třetí osoby ve stupni I, soud posuzoval, zda současné studium může žalované poskytnout lepší budoucí pracovní uplatnění a dospěl k závěru, že nikoli. Je notorietou, že práce farmáře je velmi fyzicky náročná a žalovaná má v tomto směru dle svého vlastního tvrzení zdravotní omezení dané úrazem a jsou jí poskytovány úlevy při praktické části studia. Lze tak dospět k závěru, že coby pekařka bude mít žalovaná lepší pracovní uplatnění (byť i toto povolání pro ni bude obtížnější než pro člověka bez zdravotního omezení) než coby farmářka nemohoucí vykonávat fyzicky náročnou činnost. Argumentace žalované, že studium je pro ni prospěšné, protože jí umožňuje pracovat se zvířaty a podstupovat canisterapii, je lidsky pochopitelná, ale jak již bylo zmíněno, vyživovací povinnost není bezbřehá. Ostatně studium učebního oboru není jediným způsobem, jak lze realizovat lásku ke zvířatům, ani nutnou podmínkou pro absolvování canisterapie.14. Lze tedy shrnout, že žalovaná již ukončila studium, které jí připravilo na budoucí povolání pekařky, v prohlubování doposud získaných dovedností nepokračuje, povolání pekařky je schopna i s ohledem na svůj zdravotní stav vykonávat, je tedy schopna se sama živit, proto soud rozhodl o zrušení vyživovací povinnost žalobce ode dne ukončení studia v oboru pekař, a tudíž i o zamítnutí návrhu žalované na zvýšení výživného.15. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž úspěšný žalobce výslovně nežádal jejich přiznání.