39 CO 32/2022-54 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala úhrady částky 600 € se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I), výrokem II uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka] v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. 2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně po žalované domáhala předmětné částky se zdůvodněním, že se dne [datum] účastnila letu č. QS [číslo] z Dubaje do [obec], který operovala žalovaná společnost jako letecký dopravce. Přílet letu se měl uskutečnit ve 21:00 hodin dne [datum], ve skutečnosti se uskutečnil v 02:20 hodin dne [datum]. Nebyla tak dopravena do cílové destinace včas, v tom případě má za zpoždění letu každý dotčený cestující právo na náhradu škody od provozujícího leteckého dopravce v souladu s článkem 7 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 261/2004 ze dne [datum] (dále jen Nařízení), a přísluší mu náhrada škody [částka] €. Žalobkyně se se svým nárokem obrátila na žalovanou, požadovanou částku neobdržela. Žalovaná v řízení navrhovala zamítnutí žaloby s tvrzením, že nebyla operujícím leteckým dopravcem předmětného letu. Letadlo, jímž se let uskutečnil, spolu s posádkou poskytla [právnická osoba], operujícím leteckým dopravcem tak byla právě tato společnost. 3. S ohledem na uvedenou námitku se soud prvního stupně nejprve zabýval otázkou pasivní legitimace žalované v řízení. Z listiny [právnická osoba] AGREEMENT včetně přehledu letů vzal za prokázané, že na let č. FZ [číslo] pro období od [datum] do [datum] na všechny dny v týdnu, kromě úterý, pro trasu [obec], plánovaný odlet ve 21:00 hodin, plánovaný přílet ve 03:10 UTC, má [právnická osoba] Aviation Corporation (flydubai) poskytnuto letadlo včetně posádky od žalované. Z ostatních provedených důkazů nezjistil žádné pro rozhodnutí podstatné skutečnosti. 4. Na základě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně se dne [datum] účastnila letu FZ [číslo] z Dubaje do [obec], přílet se měl uskutečnit dne [datum] ve 21:00 hodin, ale uskutečnil se až následujícího dne [datum] v 02:20 hodin. Byl realizován posádkou a letadlem žalované, které k tomu účelu poskytla žalovaná [právnická osoba] Aviation Corporation (flydubai). Proto dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby. S odkazem na článek 2 písm. b) Nařízení pojem„ provozující letecký dopravce“ je třeba vykládat tak, že se nevztahuje na leteckého dopravce, který, jako letecký dopravce dotčený v původním řízení, pronajme jinému leteckému dopravci letadlo a posádku v rámci smlouvy o pronájmu letadla s posádkou (wet lease). Nenese provozní odpovědnost za lety ani tehdy, když potvrzení o rezervaci místa na letu vydané cestujícím uvádí, že tento let provozuje prvně uvedený dopravce s poukazem na rozsudek Soudního dvora třetího senátu ze dne [datum], [jméno] [příjmení] a další v. [právnická osoba], žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná [příjmení] [příjmení], řízení o předběžné otázce – doprava – Nařízení (ES) č. 261/2004 – článek 2 písm. b) – oblast působnosti – Pojem„ provozující letecký dopravce“ – smlouva o nájmu letadla s posádkou (wet lease), věc C [číslo]). 5. Shrnul, že žalovaná pronajala pro předmětný let letadlo s posádkou [právnická osoba], nebyla tedy provozujícím leteckým dopravcem předmětného letu. Z důvodu absence takového postavení není účastna vztahu k žalobci z titulu kompenzace za zpoždění předmětného letu. Z toho důvodu soud prvního stupně žalobu zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a přiznal úspěšné žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Postupoval dle § 151 odst. 3 o. s. ř., vyhlášky č. 254/2015 Sb. (§ 2 odst. 3) a za vyjádření k žalobě a účast na jednání soudu dne [datum] přiznal žalované náhradu nákladů řízení. 7. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně s návrhem na jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že nesouhlasí s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Uvedla, že se obrátila na žalovanou, neboť se řídila v prvé řadě údaji na palubním lístku, dále tím, že letadlo, jímž se přepravovala, neslo logo a jméno žalované, ta byla současně uvedena na elektronickém potvrzení rezervace i v letištní komunikaci včetně výpisu z letu. V neposlední řadě je žalovaná zavedenou leteckou společností, která má kanceláře pro veřejnost na letišti v [obec], jakož i na dalších letištích. Postupovala racionálně, když se obrátila s nárokem právě na žalovanou, která ani dříve nenamítala, že není operujícím leteckým dopravcem. Vzbuzovala tak dojem, že je subjektem odpovědným, a neinformovala dostatečně o této skutečnosti žalobkyni. S poukazem na článek 15 Nařízení uvedla, že výkladem, který použil soud prvního stupně, by se z něj stal formální dokument bez předpokládaného účinku pro cestující. Svým způsobem by aproboval klamání spotřebitele. Uvedla, že skutkové okolnosti věci jsou odlišné proti rozsudku C [číslo]. Toto rozhodnutí nebere v potaz odlišnost skutkového základu každého jednotlivého případu. Poukázala na definici článku 2 písm. b) Nařízení s tím, že rozsudek se vymezoval proti příliš extenzivnímu výkladu a v podstatě stanovil, na jakého leteckého dopravce se odpovědnost nevztahuje. Judikoval podmínku dalšího závazkového vztahu mimo závazku s cestujícím, skutkově vycházel z předpokladu, že odpovědnou není ta společnost, která v přímém kontaktu s cestujícím neurčuje trasu letu a za tuto službu si neinkasuje odměnu. Nezabýval se však článkem 15 Nařízení. Podle žalobkyně nelze uzavřít, že pouhá existence smlouvy o„ wet lease“ znamená změnu věcné pasivní legitimace z jednoho dopravce na druhého. [příjmení] žalované a její implikace v odpovědnosti je hlubší právě s ohledem na provozní odpovědnost, neboť se nejedná o pouhého pronajímatele letadel a posádky, ale především o společnost, která sama vytváří nabídky letecké dopravy a operuje lety. Poukázala i na smysl úpravy práv cestujících v letecké dopravě na komunitární úrovni a na jeho účel. Shrnula, že výklad použitý soudem prvního stupně je v rozporu s účelem a smyslem Nařízení, neboť takto by se letečtí dopravci mohli snadno a jednoduše poukazem na existenci smlouvy o wet lease zbavit své odpovědnosti dle Nařízení. V daném případě by cestující kompenzaci nemohli požadovat vůbec, protože let nebyl operován„ dopravcem společenství“ (Dubai Aviation Corporation – FlyDubai) a cestující odlétali z letiště umístěného na území třetí země – Spojené arabské emiráty, a nebyla by dána působnost Nařízení. Nejde o situaci, kdy žalobkyně by jako cestující mohla požadovat kompenzaci po jiném dopravci, ale v tomto případě by vůbec nebyla dána působnost Nařízení. Takový výklad není správný, neboť by na základě soukromoprávní smlouvy o wet lease došlo ke zrušení odpovědnosti dle přímo aplikovaného předpisu Evropské unie. 8. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně poukázala na to, že by bylo možno předložit předběžnou otázku Evropskému soudnímu dvoru ve smyslu, zda jím přijaté závěry platí i na danou situaci, kdy provozujícím leteckým dopravcem byla [právnická osoba], šlo o let z území třetího státu, nikoli Evropské unie. Cestující by pak neměli nárok na kompenzaci, neboť let by nespadal ani pod pravomoc Evropského soudu pro lidská práva. Podle žalobkyně tak došlo ke klamání spotřebitele, neboť o„ wet lease“ nemohla vědět. 9. K podanému odvolání se vyjádřila žalovaná s návrhem na potvrzení napadeného rozsudku. Uvedla, že soud prvního stupně dostatečně zjistil skutkový stav a pro své rozhodnutí si opatřil potřebné důkazy. Stěžejním dokumentem byla smlouva o pronájmu letadla a posádky na linky, provozované [právnická osoba]. Součástí této smlouvy byl rovněž i let žalobců, na který žalovaná poskytla své letadlo [právnická osoba], která měla v úmyslu na své náklady provádět let žalobců. K námitce žalobkyně, že internetový server Flightstats uvádí, že let byl označen jako„ Operated by Smartwings on behalf of flydubai“ uvedla, že toto označení nemá žádnou relevanci. Jde pouze o formulaci společnosti, se kterou žalovaná nespolupracuje a nesdílí s ní údaje. Na její podnikatelskou činnost nemá vliv a nemůže ovlivňovat označení jednotlivých letů. V řízení před soudem prvního stupně vyplynulo, že úmysl uskutečnit konkrétní let včetně stanovení jeho trasy a tím vytvoření nabídky letecké dopravy bylo plně v gesci [právnická osoba], poukázala na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C [číslo], z něhož citovala. 10. Žalovaná při jednání odvolacího soudu uvedla, že cestující má právo výběru s kým bude cestovat i s kým let uskuteční, v dané věci to bylo prostřednictvím [právnická osoba]. Uvedla, že nebyla provozujícím leteckým dopravcem, poukázala v tomto smyslu na rozhodnutí pod sp. zn. 23 Co 303/2021 či 36 Co 437/2021 Městského soudu v Praze. Soudy vždy dospěly k závěru, že v totožných věcech nebyla žalovaná operujícím dopravcem. 11. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soud